Dukla vpustila do svého písničkového světa neposedného tanečního ducha

S Duklou, jako s písničkovou entitou, se na scéně potkáváme už sedm let. V hudbě sdružení, v jehož středu je neměnná dvojice Lukáš Vydra a Josef Hradilek a v posledních letech i Jáchym Krohe, se zrcadlí novovlnný duch přelomu sedmdesátek a osmdesátek, energie indie devadesátek, trampské odkazy a nejnověji i taneční, současná elektronická estetika. Jak všechny tyto ingredience zní dohromady? Snesou se, nebo Dukla stvořila ukázkový dort v duchu čapkovského pejska a kočičky? Odpověď na tyto otázky dává opakovaný poslech druhé řadové desky Stejný lepší.

Dříve místy angažovaná Dukla je na novém albu výrazně osobní. „Texty odrážejí životní etapu, v níž jsem se minulé jaro nacházel. Pozvolný, ale neodvratný krach dlouhodobého vztahu a s ním související ztráta jistot. Přichází obavy, pochyby a po čase i náznak smíření. Společenské události v době vzniku alba byly tak silné a naléhavé, že příklon k čistě osobní tématice byl v jistém smyslu únik,“ vysvětlil lyrické zacílení Stejný lepší autor textů Vydra. Proto „i když je sucho, teče do bot“ (Tutto passa) a „už není kam se hnout“ (Prší třetí den).

Celá deska ale není pouze nostalgická. Znovu se vydáme na procházku po Praze „přes sedm pražských mostů“ a na místa, kde jsou „v dírách po náletech nový činžáky“ (MZV), ale i do lesa mimo pulz velkoměsta. Zaujmou biblické odkazy na marnotratného syna (Tutto pasa) a Josefa a jeho bratry (Josef a bratři jeho) i převedení poetiky Spirituál kvintetu do 21. století (Spirituál kvintet freestyle). Stejně jako v hudební složce, i v textech se stále něco děje. A když v pozitivním záblesku Lukáš spěchá za milou jako legendární stíhačka Gripen, případně raper TK27 si v klipovce Prší třetí den neodpustí lehkou narážku na domovskou Jihlavu, neodbytně to posluchači na tváři musí vykouzlit alespoň lehký úsměv. Nová deska Dukly zkrátka není jednobarevnou výpovědí. Jako ostatně život každého z nás.

Co vás na desce jako muzikanty zaujme?

Jedno soustředění na chatě v Jizerských horách položilo překvapivě silné základy letošní novinky. „Ten jediný víkend pro nás byl klíčový. Přijeli jsme na chalupu jen s balíčkem rychlých beatů a plánem napsat jedno či dvě dema. Po dvou dnech jsme odjížděli s dvanácti písničkami, ze kterých jsme měli obří radost. Přišlo nám to magické, a proto jsme chtěli co nejvíce náběrů zachovat. Došlo nám, že jsme dospěli do fáze kapely, kdy fungujeme jako jednotka, a chemie mezi námi je čím dál tím silnější,“ upřesňuje Josef Hradilek.

Mohlo by se zdát, že takto vzniklá kolekce bude mít alespoň po hudební stránce ucelený tvar, ale ani toto není pravdou. Výrazné využití elektroniky nezakrylo přirozený eklektismus trojice, která stále ráda do své hudby vmíchává samply roztodivných, především domácích impulzů. Ty jsou většinou v hudbě těžko rozeznatelné, i proto vědomé ukázání na ně prstem dává smysl. Posluchači teprve posléze dojde, proč Lukáš Vydra náhle ve Spirituál kvintet freestyle používá opakovaně archaické sousloví „ženo má“, trochu násilně na posluchače může působit finální podoba jinak skvělého prvního singlu Druhej břeh. Myslím, že pro skladbu klíčovou inspiraci v podání Oldřicha Janoty stačilo zmínit v textu. Ony zahuhlané vteřinové úryvky Janotova originálu spíše ruší v jinak hladké taneční jízdě.

Nemyslím, že Dukla skrze novou desku Stejný lepší odhodila jednou provždy svou písničkovou tvář. Na druhou stanu jejich koketérie s tanečními impulzy dopadla lépe, než by mnohý posluchač možná očekával. Sound alba působí podobně svěže jako loňské spojení post-hudby s popem na desce My všichni tady a teď. Bude zajímavé sledovat, jak úspěšně se podaří trojici převést studiovou podobu druhého LP do koncertní podoby. Ostatně, klubové turné startuje už za 14 dní v Rožnově pod Radhoštěm a během něj kapela uspořádá i dva české křty. 9. dubna v pražském MeetFactory a o den později v brněnském Kabinetu MÚZ.

Dukla – Stejný lepší

Bumbum Satori, 29:17, 2024

80 %