Ďyvina na debutu míchá silné folkové a world music elementy

Ostrava současné temně folkové scéně nejprve zplodila čtveřici Nemuer, aby v před pěti roky následoval další zajímavý výhonek – Ďyvina. Jejího šéfa jsme mohli zaregistrovat už před lety nejprve ve folkových Pilgrim, kteří lavírovali někde mezi irskými lidovkami a středověkými písněmi. Už tehdy se Vít Přibyla a spol. nechali silně inspirovat fantasy tématikou a jejich anglicky zpívaná tvorba měla výrazně melancholický nádech. Není divu, že nastupující paganské vlivy musely v hudbě Vituse zarezonovat. A tak vznikla Ďyvina, která nejprve otestovala terén v roce 2019 EP Počva, které se rozšířením na dvojnásobnou délku proměnilo v debutovou desku Duše.

Řada článků, které píšou o Ďyvina, si vypomáhá v současné době populární „paganskou“ nálepkou. Vitus se ale zařazení své kapely do tohoto ranku vyhýbá. „Sám sebe nepovažuji za pohana, ovšem ani ateistu, ani žádného dalšího ‚věřícího‘. Mám rád staré tradice, smýšlení předků i folklór dávných kultur – ale věřil jsem snad opravdu kdy v Bohy? V mém smýšlení jsou Bohové pouze názvy pro určité přírodní jevy či energie,“ vysvětluje své přesvědčení Vít Přibyla. A pokračuje: „Nevnímám Bohy jako jakékoliv nadpřirozené bytosti. Přesně zde se mé smýšlení rozchází s novodobým pohanstvím. Přesto ono silné pouto s přírodou nebo jakousi původní energii přetrvává v mé mysli. Přesně z tohoto stanoviska v mé mysli vznikl pojem post-pohanství – jakožto osoba duší spřízněná s všetvořícími přírodními energiemi i našimi předky, ovšem žijící v moderní společnosti, se současným smýšlením i s démony této doby. To je to, k čemu mé přesvědčení opravdu tíhne – to je to, k čemu svým zvláštním způsobem tíhne i hudba Ďyviny.”

Pokud si pustíte akustické verze řady skladeb, které předák umístil na YouTube profil projektu, pak ty jsou obohaceny o Vitusovi myšlenky. A ty se zabývají osobními, ryze současnými, často vztahovými problémy. Proto název desky Duše reprezentující spojení, vztahy k druhým i přírodě, která nás obklopuje. Folklór Přibyly je tedy na hony vzdálený geograficky jasně ukotvené tvorbě Hradišťanu a dalších folklórních souborů. I proto užití „mezislovanštiny“ dává smysl. Máme jisté geografické ukotvení, ale přitom čerpáme inspirace z mnohem širšího okolí, než tomu bylo doposavad.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Vitus je nejen zpěvák disponující zajímavě zabarveným vokálem, ale také multiinstrumentalista a zvukový puntičkář. Ne nadarmo má za sebou studium zvukařiny na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Takže i když se jedná o zvukově bohatou nahrávku, kde to často v aranžích hýří hromadou akustických nástrojů, které se proplétají s elektronikou a bohatě strukturovanými vokály, posluchač dostane ve výsledku vymazlený zážitek, který dá rychle zapomenout na často nedotažené debutové nahrávky.

Abychom byli konkrétní, Ďyvina na ploše necelé hodiny hudebně kombinuje rozličné evropské tradiční nástroje (jako niněra, flétny, nyckelharpa, gudok, rané perkuse ad.) spolu s melodickými zpěvy podloženými zvuky akustické kytary, elektronických syntezátorů a přírodních samplů. I když by si byl autor schopen dříve nebo později natočit všechny instrumentální party sám, najdeme na nahrávce poměrně velké množství hostů. Bližší spolupracovníky a koncertní spoluhráče, kytaristu Jakuba Anděla Rajnocha, perkusionistku, klavíristku a zpěvačku Noemi Valentíny, hráčku na severskou nyckelharpu Johanu Joan Rybenskou nebo perkusionistku Lenku „Jeduchu“ Ondráčkovou a řadu dalších muzikantů. Zajímavou spoluprací je posílení na několika místech vokálním triem Ragojka.

Při poslechu nové desky jsem si nemohl nevzpomenout na hudbu Tomáše Kočka a jeho orchestru. I Ďyvina má podobně volně uchopený rukopis, kdy vychází z domácí melodiky a reálií, ale často, především aranžérsky, zabrousí více na sever, ale i do jiných částí Evropy. Soubor Víta Přibyly ale podobné směřování halí do ještě temnějšího, „wardrunovského“ hávu. Dohromady tedy přichází s albem, které se nedá, na rozdíl o novinek francouzských Vévaki nebo jiných pagan folkových sdružení, nařknout z opisování od Einara Selvika a jeho spoluhráčů. Navíc sympatickou hudbu ještě podtrhuje krásně řemeslně vyvedená podoba alba vydaného na CD nosiči. Ručně vypalovaný a svazovaný dřevěný obal tak dělá z Duše vpravdě umělecký artefakt.

Ďyvina – Duše

Vlastní náklad, 2023, 58:36

80 %