Efterklang uzavřeli trilogii o kolektivní sounáležitosti dreampopovým albovým diamantem

Letos je tomu 20 let, co Efterklang debutovali s albem Tripper. První roky byly charakterizovány poměrně striktním postrockovým zacílením, které kapela představila v dubnu 2005 na vyprodaném koncertu v pražském Paláci Akropolis. Od té doby je spojení Dánů s českým publikem kontinuální a vřelé. V přímém přenosu jsme sledovali postupné zúžení kapely na trojici, kterou tvoří zpěvák Casper Clausen, baskytarista Rasmus Stolberg a elektronik a klávesák Mads Brauer. Ti se na rozličné projekty obklopují řadou dalších, dlouhodobě spřízněných či nárazových spolupracovníků. To je i případ letošní, v pořadí už sedmé řadové desky Things We Have in Common, kterou kapela přijede podpořit už za 14 dnů na místo, kde dánsko-české přátelství započalo – do pražského Paláce Akropolis.

Za příběhem letošní novinky se musíme vrátit do prvních let fungování kapely. Tehdy v jejích řadách fungoval klávesák Rune Mølgaard. Ten sice řady skupiny opustil už po vydání druhého LP Parades v roce 2007, s kapelou ale nadále spolupracoval a je spoluautorem řady kompozic na následujících albech. Rune se zamiloval do ženy, která vyrostla v mormonské církvi, a tak se rozhodl následně dobrovolně vstoupit do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. „To, že se jednalo zrovna o mormonskou církev, kdo zachytil Runeovu věčně toulavou povahu, nás popravdě docela překvapilo,“ přiznává za kapelu Casper Clausen. „Měli jsme k tomuto spojení spoustu skepse, ale na Runovi bylo jasně vidět, že se cítí být povolán vydat se touto cestou,“ dodává zpěvák. Přesto fundament muzikanta nakonec převážil, a tak původně pevné spojení s touto poměrně dogmatickou církví bylo před dvěma lety rozvázáno.

Runeův příběh a během let nashromážděné hudební nápady se staly zcela přirozeně ústředním tématem připravovaného alba. Alba, které referuje o kolektivní spiritualitě a sounáležitosti. O duchovním vytržení, rozkolu i zhroucení. Skladba Shelf Break už názvem přímo odkazuje na Mølgaardovu krizi víry. Deska ale není rebelsky zdviženým prostředníčkem. Je meditací nad tím, co lidi spojuje a naplňuje. „Efterklang  má v mém životě skutečně výjimečné postavení. A to především pro možnost sdílených okamžitých zážitků. Fungování s kapelou je pro mne očistným terapeutickým procesem, přiznává Rune Mølgaard. Efterklang je o odevzdání se každého hudebníka kapele. Poslechněte si singl Sentiment a pochopíte.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Zatímco na minulých deskách byla účast Rune Mølgaarda spíše epizodická, tentokrát se bývalý člen Efterklang zapojil do tvůrčího procesu mnohem intenzivněji. „Pro mne bylo důležité na začátku ustoupit stranou, abych dal prostor Runeovým nápadům a zvukovému vesmíru,“ vysvětluje svou pozici jinak většinový autor hudebního materiálu trojice, Mads Brauer. Runeho nápady naplnily sedm z devíti novinek alba. Poté, co trio s Runem vytvořilo základní kostru Things We Have in Common, přizvalo k nahrávání, jako už tradičně, další muzikanty. Těmi se pro tentokrát stali finský bubeník Tatu Rönkkö, venezuelský kytarista Hector Tosta a guatemalská violoncellistka a zpěvačka Mabe Fratti. Výrazným pomocníkem byl i italský, cenami ověnčený studiový mág Francesco Donadello, stejně jako South Denmark Girls' Choir, který zpívá ve skladbách Animated Heart a To A New Day. Mimochodem, jméno Donadella i sboru najdeme už v bookletu alba Piramida z roku 2012.

Tím, že taktovku ve studiu drželi především tři klávesáci a elektronici, má letošní nahrávka Efterklang celkem logicky více syntetické vyznění. Nečekejme ale synthpopovou jízdu. Očekávejme spíše dreampopové zamyšlení, které se ale vzpouzí sentimentální rozplizlosti. Things We Have in Common se až na výjimky vyhýbá symfonické rozmáchlosti alba Altid Sammen, i funkovým rošťárnám, které nabízel materiál bočního projektu Lima. Submisivní výpověď počítá s tichem jako s výrazným prvkem desky. Do ní Dánové zasazují drobné aranžérské nuance, jako jazzové vyhrávky dechových instrumentů v Ambulance, smyčcové pohlazení v Animated Heart, které doplňuje pěvecký sbor, a jemné analogově elektronické bublání. O dojemném vyznání Sentiment jsem se už zmiňoval, podobné kvality nabízí i na akustické kytaře postavená Getting Reminders s hostující trubkou Zacha Condon z americké indie folkové kapely Beirut. Jedině nervní Shelf Break nahuštěná rytmickými zlomy a ozvláštněná vokoderovým efektem na vokálu, se vymyká primárně vlídné atmosféře celé kolekce.

Efteklang můžeme po letech nazvat psychology indie popu. Do svých niterných skladeb jsou schopní zakonzervovat neobyčejné i zcela běžné lidské příběhy a osudy. Nekašírovanou upřímností povyšují svůj rukopis na zpověď, která má schopnost dojmout běžného posluchače. To je i případ sedmé řadové desky Things We Have in Common, která může podtrhnout melancholické prožití barvami hrajícího podzimu za našimi okny. Těch „věcí, které máme společné“ je totiž možná totiž více, než je na první pohled zřejmé.

Efterklang – Things We Have in Common

City Slang, 35:34, 2024

85 %