Endless Iridescence od chalapeño: melancholie, radost i sžírající vztek
Pod jménem chalapeño jsem původně produkoval čistě instrumentální lo-fi, hip hop tracky s prvky indie, které doprovázela krátká videa s VHS estetikou. Modus operandi byl vždy stejný: vytvořil jsem jednoduchý beat, nahrál kytaru, basu, klávesy a natočil krátký klípek, který jsem poté zveřejnil na svém Instagramu. Dělal jsem to čistě pro zábavu, taky to byl určitý druh odpočinku od techna a rychlejšího BPM, které hraju s Phil Lemon.
Zhruba před rokem jsem oslovil DJ a producenta leafura (Patrik Slezák), zda by nechtěl udělat menší producentskou kolaboraci, právě v duchu mých instagramových videí. Patrik měl v té době na kontě několik lo-fi alb a tak mě napadlo ho poprosit, aby by mi poslal nějaké své nevyužité beaty. Souhlasil a vznikla skladba I miss you. Měli jsme z ní velkou radost a v tu chvíli se také zrodil nápad, že bychom společně vydali LP.
Přípravu desky postupně ovlivnilo několik twistů, které se zásadně propsaly do výsledného zvuku. Patrik sice vydal tři lo-fi alba, ale oslovil jsem ho v době jeho hudebního přerodu, kdy jej stále více mámila rave scéna a kdy v rámci své DJ selekce začínal hrát house, techno a postupně přešel i na mnohem tvrdší žánry – od ghetta a electra až po gabber a acid.
Deska, která byla původně zamýšlena jako lo-fi indie, tak postupně získávala syrové elektronické kontury, a to více, než jsem původně zamýšlel. Chemie mezi mnou a leafurem ale byla organická a náramně jsme se u toho bavili. Patrik mi posílal beaty, které nezřídkakdy přesahovaly 140 BPM a měly zvukově blízko např. k Mall Grabovi, a já je přetavil do finálního tracku – vytvořil jsem melodii, nahrál kytaru, synthy a bylo.
V průběhu skládání jsme poslali několik demo nahrávek do ostravského vydavatelství Korobushka Records, které založil patron alternativní i jiné muziky a kamarád Karel Jančík.
Domluvili jsme se, že desku vydá pod svými křídly a udělá několik desítek vinylů.
Elpíčko jsme pojmenovali Endless Iridescence, protože na něm pableskují různé žánrové odlesky a prostupují jej různé nálady – od eskapistické melancholie, přes nekontrolovanou radost až po sžírající vztek. Žánrově bychom desku zařadili někam do IDM, lo-fi, electra a částečně i downtempa a ambientu. Na desce je také jedna hostka, a to hned u prvního tracku „circe“, který nese jméno po mytologické kouzelnici Kirké. Vokály do něj nazpívala zpěvačka Eva Konečná z již rozpadlé indie kapely Places.
Od listopadu 2022, kdy jsme desku vypustili do světa, jsme si zahráli v ostravském Saigonu, pražské Akropoli a brněnském Kabinetu múz. Naše sety hrajeme buďto čistě ve dvou s leafurem, nebo ve třech s baskytaristou Jakubem Lasotou z kapely Pacino. Křest desky chystáme v pátek 27. ledna v ostravském Docku.
Jak jste své album připravovali vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
