Enviromentální nálady hýbou deskou česko-islandského projektu fyield

Původ dnes recenzovaného alba má podobu spíše pečlivě naplánovaného projektu než spontánní hudební seance. „Album Future Landscapes česko-islandské formace fyield prozkoumává místa, kde naše společnost naplňuje své energetické a vyživovací potřeby nebo se na nich projevují rizika průmyslové společnosti. Dohromady vyprávějí dobrodružný příběh o tom, jak řešení dosavadních problémů přináší problémy nové, často netušené a zapeklité. fyield zkoumají technologické, energetické a další bytosti prostřednictvím zvuku, který z nich vychází a jenž o nich i nás vydávají svědectví nad rámec toho, co dokážeme spatřit,“ poněkud technokraticky hlásí promo materiály. A je pravdou, že na začátku stála myšlenka propojit problematiku životního prostředí s uměním. Tak vznikl interdisciplinární projekt Krajiny budoucnosti, jehož jsou snahy trojice fyield pouze jednou z mnoha součástí. A kdo vlastně za vznikem alba stojí? Na české straně to jsou Václav Havelka a Kryštof Kříček z kapely Please The Trees, které doplňuje Islanďan Pan Thorarensen. Ten působí v ambientním triu Stereo Hypnosis a je zakladatelem mezinárodního festivalu experimentální hudby Extreme Chill, který od roku 2010 pořádá v Reykjavíku. Těch osobností, které nakonec přispěly k finální podobě desky, bylo ve výsledku ještě více.

Vyčítat Václavovi Havelkovi, že se veze na aktuální environmentální vlně, není fér. Vždyť to byl právě on, spolu ještě s dalšími hudebníky, kdo před necelou dekádou výrazným způsobem bojoval za divočinu Šumavského národního parku. V projektu fyield je životní prostředí také středem pozornosti, má ale mnohem obecnější podobu, která se neohlíží na hranice nebo podnebná pásma. Ze zvuků, které byly nalapány v Česku a na Islandu, se snaží artikulovat obecnější nutnost obrátit svou pozornost k potřebám přírody. Nechat jí v samotné hudbě promlouvat. „Pracovali jsme se zvuky na pozadí kolapsu. Důležité bylo vystihnout naléhavost situace a přemýšlet o ní, spíš než v ní hledat buď katastrofu nebo estetično. Chceme inspirovat k úvahám o širších proměnách, protože samotné technologie spásu nepřinesou,“ nechává po letech Havelka promluvit své angažované já, které se nechává navíc inspirovat nejen samotnou přírodou, ale i situačními úvahami filozofa Lukáše Likavčana, který byl rovněž součástí projektu.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Co tyto manévry ve skutečnosti znamenaly? Vzniku alba Future Landscapes předcházela sonická expedice v terénu. Trio hudebníků se vydalo na osm míst Česka a Islandu v doprovodu dvou předních evropských field recordistů, Sary Pinheiro z Portugalska a Magnúse Bergssona z Islandu. Ti k lapání zvuku vzali speciální nástroje jako hydrofony, geofony, ambeo či Elektroucho, aby zaznamenali i takové zvuky, jaké lidské ucho nedokáže zachytit. Osm skladeb alba tak ovlivnily zvuky geotermální, vodní nebo uhelné elektrárny, úložiště CO2, aquaponické farmy, laguny vzniklé táním ledovce nebo ropného vrtu. Na rozdíl od žánrových pionýrů jako Chrise Watsona nebo Francisco Lópeze, kteří svou činností pouze jemně podtrhují zvukové přírodní projevy, fyield vzali nachytané nahrávky jako základ další kreativní hudební práce, která tento různorodý materiál spojila s elektronikou, zpěvem, ale i hrou na kytaru a připravila tak hybridní zážitek, který se nebojí zvukového experimentu, ale vedle toho má tendenci zasazovat všechny pokusy do tradičnějšího písničkového vzorce.  

Štěbetání rozpouštějícího se ledovce v otvíráku Blockbuster brzy doplní silně zkreslené linky elektroniky, kytary i vokodérem trápený vokál Václava Havelky. Fyield se tak na první poslech zařazují do dlouhé řady současných indie autorů jako je Arca, Ash Koosha nebo Lotic, kteří tvoří jednoduché popově skladby, produkcí nechávají jednoduché vzorce různě deformovat a prolínat, aby poslech působil jako procházka zamženou krajinou. Ta sama o sobě působí mysteriózně, měňavkovitě a jen tu a tam nechává problesknout původní narativ zbavený všech úprav. Sound fyield se s dalšími položkami We Hear The Call nebo Don't Give It A Name dostává do melancholičtějších poloh, kdy Havelkův vokál už není upravován, ale zní většinou jak „zprostřed lesa“. Závěr desky, tedy skladby Candy a The Fence, pak nečekaně oživuje mlhavou atmosféru desky intenzivní prací s agresivními rytmy. Ambientní mlhy jsou vyměněny za až tribální nálady „bubnování na poplach“.  Není čas na snění, ale vyhrnout si rukávy a přejít k činům.

Album Future Landscapes vzešlo z multimediálního projektu, ale obstojí i samostatně. Přesto mám za to, že teprve s filmovým doprovodem Iva Bystřičana, znalostí pozadí materiálu i s následnou diskuzí, má možnost plně zaujmout. I tak ale lze triu fyield pogratulovat a přát si, aby jejich aktivita neskončila pár let po uvedení recenzované desky na veřejnosti.

‎fyield – Future Landscapes

Era Productions, 2022, 30:13

70 %