Epiphone EB-0: basa pro malé, basa pro velké

Jak se hraje na basu s krátkou menzurou? Je fér smát se hráčům na malé basy? A hrajou na ně i basáci, nebo jen kytaristi, pro které nezbyly tenké struny? Tyto i další otázky si zodpovíme v recenzi nejlacinější baskytary od Epiphone.

Baskytary s krátkou menzurou jsou v poslední době na vzestupu. Ne sice kvůli studentům s menšíma rukama, ale to vůbec nevadí. Jejich specifický zvuk a hráčské pohodlí si nacházejí fanoušky i téměř 60 let poté, co se objevily první Gibsony EB-0. Objekt této recenze, Epiphone EB-0 CH, se od své slavnější a dražší předchůdkyně sice liší v mnoha zásadních věcech, o to hlasitěji se však k její historii hlásí.

Na první ohmat

Mahagonové tělo a krk nejsou v tomto případě slepeny, nýbrž sešroubovány (praktika, která je u nejlevnějších Epiphonů běžná), tříšroubová kobylka vychází z konstrukce, používané od 70. let a snímač má tato varianta jen jeden, olbřímí humbucker u krku. Z toho taky vychází dva ovládací prvky – hlasitost a tónová clona. Typicky gibsonovská hlava nese čtyři otevřené mechaniky s velkými hlavicemi, pěkně po dvou proti sobě. Baskytara i krk jsou pokryty lesklým lakem. Krk má hlubší profil, ale je skutečně hodně úzký. Tato vlastnost spolu s nižší hmotností hezky doplňuje koncept baskytary pro mladší hráče, ale odrostlé uživatele nejspíš trochu zaskočí. I tak je však krátký krk s palisandrovým hmatníkem pohodlný.

Jak to hraje

Jak je zmíněno výše, baskytara má skutečně jednoduché ovládání a žádné voodoo v podobě rozpojení humbuckeru Sidewinder na single, ani aktivní elektronika se od takto levného nástroje nečeká. Tento srandovní kousek si se svým prostým jedním snímačem a dvěma „kroutítky“ celkem vystačí. Zvuk nástroje je až překvapivě zvonivý a jasný (výšky připomínají svým charakterem spíše single coil než humbucker), i když je mnohem „objemnější“, než singlové baskytary. Otočením příjemně plynulého (což u levných nástrojů není pravidlem) potenciometru tónové clony se výšky ztrácí až do huhlání plné clony. Basa hezky reaguje i na změnu dynamiky a polohu pravé ruky.

Jak se NA TO hraje

Pokud už jste někdy na baskytaru hráli, spíše vás bude mást skutečně úzký krk, než krátká menzura. Na všechno se dá zvyknout, i na ten dohmat, který se zdál být lehce vyšší, než jaký by byl přijatelný u „zdravé“, „dospělé“ baskytary. Basa i tím dětským krkem inspiruje k hravosti. Trošku chybí místo, kde si zapřít palec pravé ruky, ale to je věc zvyku a dá se to celkem snadno napravit.

Co říci závěrem

Pokud nebudu počítat laškování se Squierem Bass VI a to nebudu (nechám si to pro jinou recenzi), byla EB-0 mým prvním výletem do baskytar s krátkou menzurou. A výlet to byl veskrze příjemný. Basa dělala to, co basa dělat má, jen vážila méně a svou povahou prostě vybízela k nejrůznějším vylomeninám – většinou tedy šlo o „sprosťárny“, za které bych v kapele asi dostal rákoskou přes ruce. Je to něčím větší sranda, než standardních 34 palců Fenderovské menzury a i přes tento rozdíl je hraní velmi intuitivní. Po tomto zážitku nejen chápu renezanci bas s krátkou menzurou, ale přestávám chápat, proč jsme na ni čekali tak dlouho.