Přejít k hlavnímu obsahu
Jan Hamerský -

Epiphone Les Paul Standard Plus Top PRO HS: levná drahá kytara


Epiphone se etabloval jako výrobce laciných elektrických kytar. Odpověď na otázku, co se stane, když obvyklý rozpočet přešvihne, nabízí Les Paul Standard Plus Top PRO HS.

„Epiny“ jsou jako oběd ze školní jídelny. Nestojí svět, splňují všechny předepsané požadavky, ale jsou dost jednotvárné. Možná proto na ně i po letech část hráčů nevzpomíná ráda. Mezi ně se ale nepočítám. Dva takové mi ve studiu prokázaly skvělou službu. Mě teď ale spíš než běžná produkce Epiphonu zajímala jeho nejvyšší řada. Co by asi tak vyráběl, kdyby ostatním nevyhlásil cenovou válku?

Podle barvy bych si Les Paul Standard Plus Top PRO HS určitě nevybral. Má pro mě hořkou pachuť u okýnka nafasovaného grepu. Přísně objektivně vzato to ale je velmi dobrý nástroj. Spolehlivě drží tón, ruce sedí na krku jak prdel na hrnci, dohmat je příjemný a nedře ani kobyla nebo geometrie těla. Zneklidnil mě jen trochu vyjetý výstup pro jack. Zkoušený nástroj zjevně prošel hodně hovadskýma rukama.


Zvuk je pravda také u vyšší řady pořád lehce zamatlaný jako vikslajvantový ubrus, ale to se pozná až po kontaktu s Gretschem nebo PRS. Jestli jde o nedostatek nástroje nebo jeho přednost, je však věc osobního vkusu. Jožinům ze sludgových bažin to bude buřt i potom. S Epinou si totiž přijdou na svý. Kdo by naopak potřeboval zvuk přiostřit, teoreticky si může vypomoct výměnou „hambinců“, pokud se ještě pro některou ze dvou výše zmíněných alternativ nerozhodl.

Sice jde o vcelku solidní kytaru zařazenou do vyšší třídy, příslušnost k Epiphonu ale nezapře. Kdo hledá kvalitní nástroj za přijatelnou cenu, se kterým se prostě jenom dobře dělá, toho Les Paul Standard Plus Top PRO HS velmi příjemně překvapí. Naopak elitářům se v životě nezavděčí.

Tagy epiphone Les Paul Standard Plus Top PRO HS

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Jan Hamerský
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se t…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY