Epiphone sjednotí design kytarových hlavic

Firma Epiphone, dceřiná společnost koncernu Gibson Brands, Inc, připravuje designovou úpravu většiny svých modelů elektrických kytar. Změna se má týkat tvaru hlavice, která by se u novější produkce měla údajně nést v tzv. „big dovewing“ stylu (viz úvodní foto), nebo v subtilnějším provedení, jehož obdoba byla použita např. u méně známé limitované edice Gibsonu Firebird X, osazeného samoladícím robotickým systémem.

Z pohledu Epiphonu by se ovšem nejednalo o absolutní novinku – větší hlavice „dovewing“ najdeme jak u sérií akustických kytar, tak u výročního Epiphonu 100th Anniversary Les Paul, reissue verze lubového Casina, modelů DC Pro či nové signatury Vivian Campbell Holy Diver Les Paul. Druhé konstrukční řešení výrobce v různých obměnách využíval už u lubových vintage nástrojů z předválečné éry, kdy Epiphone samozřejmě nebyl součástí koncernu Gibson.

O chystané standardizaci nepřímo informoval manažer Gibsonu Cesar Gueikian, který na svém instagramovém účtu zveřejnil fotku se staršími součástkami kytar Epiphone a Gibson včetně šablon pro výrobu hlavy Sheratonu z 60. let. Komponenty, pocházející z centrálního archivu v Nashvillu, zaujaly kytaristu kapely Old Arrows Chrise Woodheada, jenž v komentáři uvedl, že by všechny Epiphony měly mít podobný tvar hlavice. Na příspěvek reagoval Gueikian lakonicky, ale poměrně jasně: „Přijde to.“

Vedení společnosti dává tímto krokem najevo snahu o ještě těsnější přiblížení designu kytar obou výrobců, i když na konečnou podobu hlavic nových Epiphonů si budeme muset počkat, protože firma zatím žádné oficiální vyjádření neposkytla.

Nicméně část fanoušků Gibsonu je toho názoru, že masová modifikace směřující k výraznější příbuznosti kopie s předlohou, může mateřskou značku poškodit. Nastíněný scénář ale nashvillský gigant nepovažuje za realistický, a za pravdu mu dává i marketingová politika konkurenčního Fenderu, jenž v tomto směru zašel ještě dál.

Kalifornská ikona se už před lety rozhodla přemístit do Japonska výrobu části svých modelových řad, jejichž design byl na první dobrou někdy téměř nerozeznatelný od originálů, poté posílila produkci finančně dostupnějších sérií postavením nové továrny v mexické Ensenadě a navíc stále poskytuje maximální podporu také čínské divizi Squier.

Až na kratší a vzhledem k celkovému objemu výroby nepodstatnou epizodu z osmdesátých let, kdy část hráčů dávala po určitou dobu přednost japonským nástrojům, nezaznamenal Fender u amerických edicí žádné fatální propady prodeje. Naopak, díky rostoucí kvalitě levných Squierů (především řada Classic Vibe) se firmě daří oslovovat mnoho mladých muzikantů, kteří jsou díky pozitivním zkušenostem s asijskou produkcí Fenderu později ochotni sáhnout po nepoměrně dražších originálech.

Na závěr bych si dovolil poznámku. Osobně si myslím, že zmíněný typ hlavice ve stylu „big dovewing“ nijak výrazně nestírá hranici mezi modely Epiphonu a Gibsonu. Hlavním důvodem je prodloužená a razantně rozšířená koncová část, jež podle mého názoru nemá s patentovaným designem „openbook“ zase tak mnoho společného. Tvarově bližší gibsonovské klasice mi připadnou hlavy starších Epiphonů, které si můžete prohlédnout na poslední fotografii pod textem.

Jeden Epiphone Les Paul Standard s takto koncipovanou hlavicí jsem díky kytaristovi Žlutého psa Zdeňkovi Juračkovi vlastnil začátkem 90. let. Byl to po všech stránkách překvapivě kvalitní kousek v transparentním laku Cherry Sunburst, který už téměř čtvrtstoletí úspěšně slouží jako testovací kytara v dílně firmy ESH Amplification mého dlouholetého kamaráda Petra Faiereisla.