Epiphone Texan: osobitost v lákavém balení

Okřídlená věta, že dříve "ty kytary prostě hrály líp", asi jen tak z muzikantského slovníku nevymizí (ať už to je či není pravda), a proto se to v nabídce výrobců stále hemží nejrůznějšími retro a vintage edicemi. Firma Epiphone nezůstává pozadu a milovníkům starých časů nabízí kytaru Epiphone Texan, vytvořenou podle předlohy z roku 1964. To už samo o sobě zní vcelku slibně.

Jak to vypadá?

Ačkoliv má tato kytara ve svém názvu vetknut rok 1964, její výroba byla zahájena již o několik let dříve, konkrétně v roce 1958. Tomu odpovídá i její ne zcela standardní tvar těla a mnoho dalších detailů. Tyto kytary si oblíbila řada proslulých muzikantů a například Paul McCartney právě na tento nástroj napsal a posléze i nahrál legendární píseň Yesterday.

Tvarově se jedná o lehce modifikovaný dreadnought, který má nástroji propůjčit kulatější zvuk a vyváženější zvukové spektrum, oproti běžným dreadnoughtům. Co se materiálu na výrobu týče, vsadil zde výrobce na osvědčenou kombinaci smrk – mahagon. Přední deska je masivní z výběrového smrku Sitka, zadní deska a luby jsou pak mahagonové lamino. Lepený krk typu 1960 Slim Taper je rovněž z mahagonu a má profil D.

Na hmatník a kobylku použil výrobce rovněž osvědčený palisandr. Hmatník je vykládán perleťovými intarziemi ve tvaru rovnoběžníků. Všech 20 středně silných pražců je čistě zasazených a precizně zabroušených. Pečlivé zpracování je ostatně velkou předností celé této kytary. I po velmi podrobném ohledání, jsem nenašel nic k vytknutí – a to jsem se vážně snažil.

Vezmeme-li v potaz, že se jedná o kytaru, jejíž cena jen lehce převažuje hranici jedenácti tisíc korun, máme tu první důvod této kytaře a zejména jejímu výrobci vyseknout poklonu. Kytaře nechybí želvovinový pickguard pro vášnivější hráče a retro vzhled nástroje podtrhuje tvar hlavy spolu s vintage mechanikou s plastovými kolíčky krémové barvy. Barva nástroje je výrobcem označována jako Antique Natural a dodává nástroji nejen nádech historie, ale i punc jakési přívětivosti. Některé kytary v sobě mají jakousi magii, která vás přímo nutí na ně neustále hrát – a tahle kytara mezi ně rozhodně patří. Tak pojďme na to...

Jak to hraje?

Kytara je z výroby osazena strunami D´Addario o síle 0.12 a je rovněž vybavena snímačem Shadow NanoFlex a elektronikou, která kromě ovládání Volume, High, Low a tlačítka Phase, potlačujícím zpětnou vazbu, obsahuje také digitální ladičku a nechybí ani indikátor stavu baterie. Tento jediný moderní prvek, na této jinak věrně zpracované reedici nám umožňuje kytaru bez obav vytáhnout i na jakékoliv pódium. Celé ovládání je navíc důmyslně skryto v ozvučném otvoru, takže nic neruší ladné křivky kytary, ale na druhou stranu to dost znesnadňuje úpravy zvuku během hry. Ale vždy je něco za něco. A přestože snímače Shadow patří mezi jedny z nejkvalitnějších, rozhodující je přeci jen zvuk "na sucho". Budeme se mu tedy věnovat poněkud obšírněji.

Použité materiály dávají tušit bohatý a harmonický zvuk a přesně ten se také ozve sotva prvně udeříte do strun. Vzhledem k tomu, že se jedná o nový nástroj s masivní přední deskou, bude kytara potřebovat trochu času na rozehrání, ale již první dojem je více než kladný a tak kytara může do budoucna již jen příjemně překvapit.

Čitelné a pevné basy, kovově zvonivé výšky a velmi příjemné a hlavně slyšitelné středy, nebývají u nástrojů v této cenové kategorii rozhodně pravidlem a tak zde máme druhý důvod smeknout před tímto nástrojem. Při hraní trsátkem se nástroj může směle měřit svou hlasitostí s klasickými dreadnoughty i velkými kytarami typu jumbo. Při hraní prsty je sice trochu namáhavé rozezvučet masivní desku, ale ve spolupráci se silnějšími strunami (kytara v pohodě "snese" i třináctky) se na ni i prsty hraje vcelku pohodlně a kytara velmi dobře reaguje na dynamiku vaší hry. Rezonance kytary je příjemně citelná a díky lepenému krku, kytaru dobře "cítíte" i pod vaší levačkou.

Ještě krátce ke zvuku snímaného vestavěným snímačem. Kytara si sice i při hře přes snímač zachovává některé své zvukové vlastnosti a kvality, ale zvuk je přeci jen trošičku odlišný a i při použití korekcí "na rovno" mi přišel přeci jen trochu jedovatější ve výškách, než "na sucho", středy dostávají lehce kovový přízvuk a ze zvuku se trochu vytrácí teplo, pro tento nástroj jinak charakteristické. Ale vše mohlo být samozřejmě způsobeno také použitým aparátem a neměl jsem možnost vyzkoušet kytaru s jiným aparátem či při hře přímo do mixu.

Každopádně vše se dalo lehce zkorigovat lehkým pootočením korekcí, variabilita nastavení zvuku mi přišla dostatečně široká a zároveň natolik rozumně omezená, aby se zvuk nedal úplně zprznit nějakým hudebním "alchymistou". Elektronika vám tedy zvuk kytary dostatečně dobarví, ale nezničí charakter a osobitost, kterou tento nástroj bezesporu disponuje.

Závěr

Ačkoliv je občas někým na kytary Epiphone nahlíženo jako na "druhořadé" odnože od Gibsonu, nemusí to tak platit vždy a všude. Sám jsem již měl v rukou celou řadu kytar od této značky a často jsem byl více než příjemně překvapen, jak dobře tyto kytary hrají, zvláště s přihlédnutím k velmi vstřícným cenám. Vždyť nejdražší modely kytar Epiphone stále ještě stojí sotva třetinu jednoho originálu Gibson a rozhodně to neznamená, že jsou třikrát tak horší.

Epiphone Texan je pak důkazem toho, že i kytara z nižších řad může disponovat vlastnostmi nástrojů mnohem dražších. Nezbývá, než se i potřetí tomuto nástroji poklonit a bez jakýchkoliv obav jej vzít do rukou a hrát. A když už tahle kytara pochází tak trochu z dob včerejších, pojďme si dát třeba onu výše zmiňovanou Yesterday...