Ezra Furman přináší v době zásadních změn poprockovou výpověď plnou tenze

Americká písničkářka to jako transgender muzikantka pocházející z přísně židovské rodiny neměla jednoduché. „V rodinném prostředí jsem nemohla projevit svou queer podstatu, a tak jsem utíkala do hudebních kruhů. Ty se zase neslučovaly s mou židovskou vírou,“ vysvětlovala Ezra před pár roky v rozhovoru pro portál Jewish Telegraphic Agency. „Jedna část mé osobnosti vždy musela být pod vodou, aby ta druhá mohla dýchat. Až před pár lety jsem si uvědomila, že je možné nechat volně žít obě své tváře,“ dodala s úlevou rodačka z Chicaga.

Přesto ani v hudební oblasti nebyla trans podstata osobnosti Furman od počátku na první pohled zřetelná. A to ať už mluvíme o kapele Ezra Furman and the Harpoons, která vydala v první dekádě 21. století celkem čtyři alba, nebo o sólovém snažení plynule navazujícím na kvarteto dalšími pěti deskami.

Teprve v roce 2018 se sbírkou Transangelic Exodus plnou romantických útěků inspirovaných „bossem“ Springsteenem a punkovým následníkem Twelve Nudes začala Furman o vlastní rozpolcenosti mluvit otevřeněji. Poslední díl trilogie nazvaný All Of Us Flames pak po dvojité náloži plné neklidu, nervozity a vzteku přináší větší klid a jisté úlevné spočinutí. I když ani ono není obestřeno množstvím postřehů z okolního, často nepřátelského světa.

Hned na začátku novinky přijíždí v rocku a soulu často využívaný obraz vlaku ke svobodě. Otvírák Train Comes Through je energickým vykročením ze stínu i s vědomím toho, že se jedná o riskantní podnik. Možná proto nahrávka efektem rychlostně nestálého magnetofonového pásu narušuje malované „modré z nebe“.

Lilac and Black je sjednocující výzvou trans solidarity a sebeobrany, neboť i dnes a v demokratických zemích je na trans lidech často pácháno násilí („Byli jsme příliš dlouho sami / Patříme k sobě a naše zbraně jsou tasené“). I Dressed In Black pracuje s motivem obrany se zbraní v ruce.

Druhá polovina kolekce se naopak propadá do introvertnějších témat. V Ally Sheedy in The Breakfast Club autorka popisuje touhu být dospívající dívkou, kterou nikdy nemohla být, zatímco v I Saw the Truth Undressing Ezra vykresluje jediný ukradený okamžik krystalické neporušené krásy.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Protržená hráz emocí přinesla do All Of Us Flames nečekanou záplavu silných impulzů a nálad. To se na desce projevuje i po hudební stránce. Furman spolu s producentem Johnem Congletonem dávají novým skladbám více prostoru k nadechnutí, než tomu bývalo dříve. Tento volný prostor pak dodává nahrávce další barevné valéry. Výrazné klávesy nesou spolu s dechovou sekcí velebnou skladbu Point Me Towards the Real, kaskádově kytarové linky spolu s dívčími doprovodnými vokály podobně projasňují Poor Girl a Long Way.

Deska ale dýchá i temnější tenzí – ať už se jedná o všemožnými filtry a efekty pokroucenou Throne, nebo o track Lilac And Black, kde se post punkový tah na bránu čelně střetává s analogovými melodickými klávesami. Různě manipulované popové skladby jako by naznačovaly, že autorka sice s nadějí vykročila na novou cestu, ale je si vědoma překážek, které se zcela jistě během putování objeví. Nebo si myslíte, že trans žena s dítětem, která prezentuje svůj příběh ve své tvorbě a zároveň studuje rabínskou školu, to bude mít jednoduché?

Ale zpátky k samotné hudbě, která se jeví na první poslech možná šedivěji, než co ve výsledku nabízí. Throne s povlávajícími dechy a pravidelně chytaným rytmem je kombinací vlivů Toma Waitse a Vampire Weekend. Dressed In Black s výraznými klávesami, burácející rytmikou a bloudícími kytarami se blíží atmosféře skladeb Clap Your Hands Say Yeah nebo načepýřeného Davida Bowieho. Dojde i na reminiscence na Boba Dylana nebo naopak zamyšleného Becka.

All Of Us Flames je každopádně albem, které podtrhuje jedinečný příběh autorky, která si po letech užívá luxus takového života, o němž léta snila. Právě ono vědomí je nejsilnější devízou novinky této komplikované a talentované umělkyně.

‎Ezra Furman – All Of Us Flames

Bella Union/PIAS, 2022, 47:30

85 %