Fæ Bestia: Jsem hudební samouk, stačí mi jen uši

S muzikou jste začala za lockdownu. Vedla vás spíš potřeba vyjádřit se k tíži té doby, nebo pandemie jen urychlila něco, k čemu by stejně došlo – tedy ke zrodu umělkyně Fæ Bestia?

Jen to urychlila, hudbu jsem chtěla dělat opravdu odjakživa a vzhledem k tomu, kolik volného času jsem za pandemie najednou měla, řekla jsem si, proč nezačít právě teď. Moje hudba ale posléze stejně začala reflektovat nejen čas pandemie, ale vlastně i všechny jiné tíživé doby.

A jak vzniklo vaše umělecké jméno?

Líbí se mi latina a úplně původně jsem si říkala Hyaenidae, což je latinskej název pro čeleď hyenovitých. To ale nikomu, ani mně, nešlo vyslovit, takže jsem byla nucena pro změnu. Bestia vznikla původně ze slova bestiář, což je dost super spis příšerek, že... A na Fæ už ani nevím, jak jsem přišla, každopádně jsem tím chtěla vyrovnat tu tvrdost slova Bestia. Fæ je označení pro nějakou vílí entitu.

Máte nějaké hudební základy, ať už v pěveckém kroužku, lidušce nebo třeba v rodinném zázemí?

Spíš jo. Asi rok a půl jsem byla členkou Kühnova dětského sboru a když mi bylo nějakých deset, šla jsem s písničkou od Cheryl Cole do Česko Slovensko má talent... (smích) Každopádně jsem v hudbě určitě samouk, noty například neumím doteď a tóny taky nerozeznám. Naštěstí mi stačí jenom uši.

Upozornila jste na sebe ve Startéru na Radiu Wave – a jaký efekt to na „start“ vaší kariéry mělo?

Do Startéru jsem se dostala díky své milované spolubydlící. Poslala mi to tam – a pak všichni blízcí fakt poctivě zasílali hlasy a podporovali mě, to bylo dojemný. Efekt na mou kariéru to mělo, myslím, zásadní. Díky Startéru mě tehdy nabookovali na můj první koncert na festivalu Trať. Od tý doby už to frčelo víc. Takže Startér opravdu dostál svému jménu.

Jak vznikají vaše skladby? Co je na jejich počátku – slogan, verše nebo nějaký konkrétní beat, na který narazíte?

Vždycky jinak, vlastně sedí všechno, co jste vyjmenoval. Buď je nějaký příběh v mé hlavě, který se pak těmi zvuky snažím vystihnout tak, aby se posluchač opravdu ocitl v tom prostředí a ději. Nebo je míň poetickej postup, že prostě hledám samply, a to už mě někam dovede. A samozřejmě písničky často vznikají i tak, že mě napadne skvělej lyrics a až pak ho doprovázím.

Loni jste vydala i debutové album Alegorie. Co pro vás formát alba znamená? Berete ho jako ucelenější koncepčnější tvar než třeba EP desku?

Tak asi by se album dalo brát jako ucelenější věc, když je delší, ale já to tak nevnímám. EP o čtyřech skladbách, co jsem teď vydala, je pro mě stejně zásadní.

Má album Alegorie nějaké ústřední téma, k němuž by se písně odkazovaly?

Tak úplně ústřední téma Alegorie nemá, jde to do všech stran, ale písně mezi sebou spojují reakce na světové i vnitřní konfilkty.

Nové EP Heart Transplant vznikalo v době, kdy jste procházela zásadní životní proměnou. Můžete ji nějak přiblížit, charakterizovat?

Už mě nebavilo, jak nad určitýma věcma přemýšlím nebo je vnímám, a tak jsem se hodně zkoumala a snažila se s tím pracovat – a vytvořila jsem si v sobě větší peace. 

Na novém EP zpracováváte i téma patriarchátu a misogynie. Jsou předsudky vůči ženám něčím, s čím se musíte vyrovnávat i vy?

Bohužel ano, odmala. V tom taky spočívá moje „proměna“ – že si na sebe vytvářím názor zdravější, než byl ten, který mi vštěpovali od dětství.

Skladba Drill z EP Heart Transplant uspěla v rámci letošních Cen Vinyla v soutěži Bastl Electronic Track na podporu domácí elektronické scény. Součástí ceny byla i podpora v oblasti masteringu i koncertní spolupráce. Jak jste ji využila?

Využila jsem ji plně! A i tady bych za to Vinyle chtěla moc poděkovat. Výhra se krásně sešla s momentem dodělávání EPíčka, díky tomu mám perfektní master od Tomáše Karáska z Gargle & Expel Studia. A taky velké díky Zdeňku Neusarovi, který mi ohromně pomohl s promem. Nebýt něj, možná ani tenhle rozhovor neděláme.

Vaše nahrávky jsou vesměs vaší autorskou projekcí, ať už po tvůrčí, nebo producentské stránce. Jak je to ale s klipy, které jsou nedílnou součástí vašeho vyjádření – vznikají taky čistě podle vašich scénářů a představ?

Pokud na klipu s někým spolupracuju, nechávám to plně na něm. Nechci lidem krást tvůrčího ducha. A vždy z toho vyjde krásná věc. Například klip k písni KAPPA od Veroniky Švecové nebo klip Orbis od Zlaty Ziborove. Zbytek už si tak podomácku vymýšlím – točím a stříhám sama, i to mě dost baví a rozhodně bych to chtěla postupně posunout na vyšší úroveň.

Co nebo kdo vás inspiruje jako skladatelku nebo interpretku? 

Určitě další hudebníci. Teď je mým velkým vzorem S280F, jeho společné EP s Echavox je pro mě nejvíc. Je hodně proměnlivý a nepředvídatelný, trochu arytmický – a skladby, i když beze slov, v sobě mají příběh. 

Ve své starší tvorbě, hlavně na EP Cosa Diabolica, jste hodně užívala češtinu, nové EP je oproti tomu převážně v angličtině. Je pro vás angličtina při skládání textů nebo obecněji při promýšlení sdělení tracku stejně komfortní jako rodný jazyk? 

Je pro mě dokonce komfortnější. Přijde mi, že se v ní ztratí spoustu lyrickýho cringe a obecně se ze mě ty texty sypou přirozeněji. U češtiny si vždycky lámu hlavu s tím, jak něco vyjádřit tak, abych nezněla jako Iveta Bartošová – nic proti Bartošové, snad čtenáři pochopí mou pointu.

V jednom starším rozhovoru jste se svěřila, že byste jednou měla ráda vlastní kapelu. Jak daleko máte k realizaci téhle ideje?

A jo, na to jsem zapomněla! No, takže jsem od toho daleko. Jsem docela přesvědčená, že mi nejvíc vyhovuje být jako interpretka sama za sebe. Kromě příležitostných featů – ty naopak vítám, je to skvělá příležitost vzájemně se inspirovat a něco se naučit.

EP Heart Transplant pokřtíte 9. srpna v pražském klubu Underdogs'. Součástí vašich vystoupení jsou i projekce a vizuální efekty – jak bude v tomto ohledu křestní koncert vypadat?

Zatím je to všechno v procesu, ale určitě vizuální stránku věci vůbec nechci podcenit, naopak. Oslovujeme nějaké umělce a umělkyně, chtěli bychom fakt řádnej stage design. Mluvím v množném čísle, protože koncert v klubu Underdogs' je dvojkřest, s mým dobrým kamarádem Petrem Bursou.

Vaše hudba je temná, vaše klipy často znepokojivé, mrazivé. Považujete se za veselého člověka? Oddělujete svůj život a svou tvorbu? Nebo platí „žiju to, co píšu“?

Jako jsem spíš melancholická duše, skládání a tvorba je pro mě ale prostředek, jak ze sebe tu melancholii dostat. Takže život a tvorba určitě zůstávají spojené, ale jelikož to můžu takhle filtrovat, neužírá mě to. Každopádně jsem pozitivní a veselý člověk! Jen má melancholie v mém životě holt stejné místo jako radost.