February elektronikou na novince rozšiřují svůj akční rádius

Ostravsko-pražská čtveřice February přichystala po třech letech k vydání svou druhou řadovou desku Hyphen War. Kvartet, který byl zařazen do shoegaze škatulky, se nevzdává svých kytarových kořenů, přesto rozšiřuje paletu svých výrazových prostředků i o řádnou porci elektroniky. Vkusně a přirozeně.

Málokdo čekal, že introvertní kytarový styl „zíračů na boty“ z přelomu osmé a deváté dekády minulého století se znovu postaví na nohy. A to dokonce i u nás. Na rozdíl od britských ostrovů, kde vzniku nové generace pomohl návrat všech zásadních jmen od My Bloody Valentine po Slowdive, v Čechách nadějná vlnka, částečně spojená s tehdy ještě fungujícími The Ecstasy Of Saint Theresa, nestačila nabrat takovou sílu. Pamatuji se na překvapivé pokyvování hlavou na oslavě 25 let fungování „Extáze“, kterým tehdy předskakovali neznámí Manon Meurt. Stejnou dobu právě February vydávali svůj první singl, se kterým válcovali hitparádu neobjevených kapel Startér veřejnoprávního Radia Wave.

Co nám z tohoto vzepětí zůstalo? Manon Meurt po intenzivním období v letech 2018 a 2019 nabírají energii do pokovidového fungování, zatímco February s rozvolňováním přichází rovnou s novou řadovkou Hyphen War. Vedle toho se na scéně objevily kapely jako Places, Dukla, Role nebo Acute Dose, které si také z shoegaze berou část inspirace. Míchají je ale s dalšími žánry do částečně retrofuturistické, devadesátkami nasáklé podoby.

Pomlčková válka, anglicky Hyphen War, dnes už polozapomenutý spor o název Československa po listopadu 1989, který byl ve výsledku předznamenáním rozpadu státu na samostatné Česko a Slovensko, se stal středobodem nové desky kvarteta. Anglické texty plné rozpadů a štěpení určily ráz celé kolekce. To přiznala kapela například v rozhovoru pro ani ne měsíc starý díl podestu Club Cast. Na rozdíl od minulé desky Branching Tracks, s pomalým vrstvením nálady, nás February zasypou mnohem větším množstvím nápadů. Otázkou je, zda v případě čtveřice je to vždy posun pozitivním směrem.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Rozpad může mít podobu tlení, kdy se postupně pevná součást rozpadne na prvočinitele. Nebo naopak čelné srážky, kde původní tvary a hmoty pod silným tlakem a často i teplotou nechává promísit do nové kvality. Takový scénář předpovídal první singl Oust, energicky vpřed ubíhající track s četnými rytmickými zlomy, částečně mathrockovými kytarovými vzorci a nečekaně občerstvující elektronikou.

Minulá deska, téměř výhradně postavená na kytarách byla kolekcí hluku a silných gest a nálad. Při jejím poslechu se fanoušek cítil jak v plném, výborně ozvučeném koncertu. Energická kolekce byla svým způsobem dovršením jedné etapy, od které se Fabruary odpíchli logicky variabilnějším soundem. Náhle nebylo třeba tlačit na pilu, syntetický element pročistil část nových skladeb, a to dokonce i těch, které běží rychle kupředu (Oust nebo Turnover Night). Možná i díky lockdownu, který protáhl vznik nahrávky na více než rok, měli členové čas vyšívat na skladbách velmi dlouho. Taková Scolytinae je svým způsobem trojdílná skládanka, která končí úplně jinde, než začíná. Podobně působí i Skirmish, která ve své hlučnější, druhé polovině připomene náladu debutu. Velmi příjemným zpestřením je zklidnění dvojice skladeb Jejune a Talent/Grain, která nás připraví na zase intenzivnější dojezd novinky.

Z muzikantského hlediska nám předkládají February mnohem bohatější menu, které si žádá opakovaný poslech. Na druhou stranu bych uvítal klidně další podobně přímočarou skladbu, jako byla na minulé desce hitová Life Is Not A Film, která by dokázala prostor Hyphen War v pozitivním slova smyslu provětrat. Tak či onak progres kvarteta přinesl nadprůměrnou desku se zajímavými výhledy do budoucna!

February – Hyphen War

Červený kůň, 2021, 41:08

shoegaze, postpunk, indie rock

75 %