Feedback: dobrý sluha, ale zlý pán

Pokud je zpětná vazba chtěná, a tudíž relativně pod kontrolou, je všechno v pořádku. Pokud ale přijde nečekaně, stává se noční můrou hráčů i zvukařů. Pojďme se na ni trochu blíže podívat. Je v ní totiž zároveň i cosi fascinujícího.

Názor na zpětnou vazbu není jednotný. Zatímco kupříkladu zpěvák se před ní zoufale snaží utéct, kytarista se ji naopak nezřídka snaží dohonit. Máloco může být pro kytaristu efektnější, než zakončit své již tak parádní sólo dokonale rozvazbenou tečkou, vyšperkovanou zběsilým cloumáním páky tremola.

Ale pojďme na to nejprve trochu z technického hlediska, neboť jak známo, trocha teorie nikoho nezabije. Akustická zpětná vazba, neboli Larsenův efekt (dle dánského objevitele tohoto jevu Sorena Absalona Larsena), patří mezi tzv. kladné druhy zpětné vazby – a vzniká ve své podstatě zasmyčkováním mezi zvukovým vstupem (např. mikrofon, snímač) a zvukovým výstupem (např. reproduktor). Signál zachycený mikrofonem nebo snímačem je zesílen a vyzářen reproduktorem do prostoru, kde může být znovu zachycen mikrofonem nebo snímačem, znovu zesílen a znovu vyzářen reproduktorem.

Zpětná vazba tak může vzniknou prakticky na jakékoliv frekvenci a projeví se oním známým, ohlušujícím a nervy drásajícím rozhoukáním či rozpískáním ozvučovacího systému. Stane-li se tak v případě nežádoucím, nastávají horké chvíle nejen samotnému aktérovi uvězněnému ve spárech feedbacku, ale především nešťastným zvukařům a nemenší míře i bleskově si uši zacpávajícímu publiku.

Pokud je zvukař i kapela v dostatečné symbióze, nebývá problém tuto nežádoucí bestii zkrotit během okamžiku, prostým stažením volume na nástroji či mixpultu a leckdy i pouhým poodejítím z "nebezpečné" zóny. V opačném případě se pak publikum může dočkat nechtěného bonusu v podobě nekonečného pískání, končícího až přeseknutím kabelu elektrického vedení, pohotově provedeném místním dobrovolným hasičem v zákulisí a zhroucením zvukaře.

Naštěstí dnešní charakteristiky špičkových mikrofonů, dokonalejší elektrické obvody zesilovačů, zvukových systémů i nástrojů samotných už umožňují nechtěnou zpětnou vazbu výrazně eliminovat. Zejména při snímání akustických či u elektroakustických kytar, bývá nežádoucí zpětná vazba častým strašákem. Ale i zde se lze tomuto poměrně účinně bránit použitím tzv. feedback busteru, vloženým do rezonančního otvoru kytary, či u kytar s vlastním snímáním a elektronikou je čím dál častěji k vidění i ovladač Notch, sloužící k efektivnímu potlačení zpětné vazby tím, že dokáže vyhledat problematickou (houkající) frekvenci a potlačit ji.

Ale co pokud taková vazba chtěná a cíleně vyvolaná? Taková bývá zpravidla relativně pod kontrolou a stala se již dávno zajímavou součástí kytarového výrazu. Ale i zde platí, že bez tréninku není mistra a jako každou kytarovou techniku je potřeba i práci s feedbackem poctivě nacvičit. Zatímco u mikrofonu vzniká zpětná vazba poměrně snadno, snímače kytar již tak vstřícné nejsou a je potřeba jim trochu dopomoci.

Svou roli v případě kytar zde hraje pak i správný tón (frekvence), který je ke zpětné vazbě náchylnější. Ovšem pohled na kytaristu, který se již půl hodiny podivně kroutí před reproduktorem, zády k publiku ve snaze najít ten správný úhel, tón a vzdálenost, pak působí spíše úsměvně. Je tedy potřeba mít dobře vyzkoušeno nejen správné nastavení korekcí na zesilovači a ostatních faktorů hrajících roli ve vzniku zpětné vazby, ale především právě onen zmíněný správný úhel a vzdálenost od reproduktoru, kdy vaše kytara chytá zpětnou vazbu nejlépe.

Avšak ne vždy se to podaří i při optimálním nastavení a postavení... Kytarová zpětná vazba je zkrátka alchymie a v té se jak známo také ne vždy dostaví kýžený efekt. Dále je potřeba myslet i na to, že feedback by měl být pokud možno vždy jen ten cílený a citlivě využívaný, jako koření kytarové hry. Poslouchat půl hodiny vazbící kytaru asi spolehlivě otráví většinu posluchačů a vy v té době otočeni zády k publiku třeba ani nezjistíte, že už vlastně vazbíte pro prázdný sál nebo v tom ještě horším případě i pro prázdné pódium, neboť i spoluhráči jsou jen lidé, mají povětšinou ještě alespoň nějaký ten sluch a chtějí si jej určitě i nadále zachovat. Takže chcete-li – vazběte, houkejte, pískejte, ale... všeho s mírou. Neboť zpětná vazba může být dobrý sluha, ale zlý pán.

Chcete o zpětné vazbě vědět ještě víc? Přečtěte si náš loňský úspěšný článek Ako si poradiť s kvílením väzby v malom klube?