Fender 1963 Relic Telecaster: prověřená bouchačka

Patříte mezi vyznavače relic úprav kytar, nebo si nástroje raději „zajíždíte“ sami? Ať už tak či onak, málokdo z vás by patrně odolal možnosti zahrát si na kytaru z legendárního fendráckého Custom Shopu. Neodolal jsem ani já. A Fender 1963 Relic Telecaster RW BIM mě rozhodně nenechal chladným.

Jak to vypadá?

Kytara spadá do série Time Machine, tudíž vypadá jako notně obehraná kytara. Popisovat základní vzhled Telecasteru by bylo plýtváním časem, proto se zaměřím jen na určitá specifika kytary. Tím nejpatrnějším je především oprýskaný, ošoupaný a popraskaný nitrocelulózový lak, lehce zašlý hardware, zažloutlý plast pickguardu a vše samozřejmě "pure vintage".

Barevná úprava kytary je Blue Ice Metallic. Tělo kytary je vyrobené z olše, krk z jednoho kusu je z javoru a hmatník z palisandru. Kobylka je klasická s třemi mosaznými kameny, mechanika Fender Vintage a o zvuk se starají dva snímače American Vintage ´64 Gray-Bottom.

Jak už tomu u kytar z Custom Shopu bývá, vše je dokonale řemeslně zpracováno a veškeré viditelné nedokonalosti jsou zde pak samozřejmě zcela úmyslně.

Relic úprava působí přirozeným dojmem a jakmile si kytaru pověsíte na krk, máte skutečně dojem, že tahle kytara má hodně za sebou a že se na ni léta hodně a s láskou hrálo. Současně s tím získáte i pocit, že tohle už není jen tak nějaká "hračka", ale (slovy Keitha Richardse) "skutečná bouchačka".

Kytara vám dodá pocit ostříleného mazáka, i když zatím umíte třeba jen tři akordy. Otřískaný vzhled kytary pak vaší hře i pohybu po jevišti přidá určitou rozevlátost, protože se prostě o kytaru (paradoxně vzhledem k její pořizovací ceně) nemusíte tolik bát a každý případný další šrám ji už jen dozdobí. Ale dost řečí o vzhledu, pojďme si na tuhle "starou" dámu zahrát.

Jak to hraje?

Po prvním hrábnutí do strun tu máme typický zvuk Telecastera, který asi rovněž není nutno podrobně popisovat. Z čeho jsem byl nadšen nejvíce, je twang, který je pro Telecastery naprosto typický a v tomto případě asi nejkrásnější, jaký jsem kdy u kytary podobného typu slyšel. Oba snímače mají příjemnou barvu zvuku, ve které se neztrácejí středy, jak tomu někdy u "telat" bývá a zejména čistý zvuk, ve spojení s lampovým aparátem (v mém případě Fender Reissue Blues Deluxe) je skutečně pastva pro "staromilcovi" uši. Pevné středy, nádherně cinkavé výšky a zemité basy – vše v ideálním a vyváženém poměru.

Při nastavení zvuku na lehký crunch se jednak projeví vynikající rezonanční vlastnosti kytary, které vám příjemně přechází do prstů i do těla a vám bezděky z pod prstů lezou "stouni". Pokud zvuk ještě více přikrmíte a nakopnete třeba i nějakým kreslítkem, "stouni" se svévolně změní na vysokovoltážní bluesové tóny alá ZZ Top a kytara se pochlubí fantastickým sustainem a tónem, který se úžasně táhne za rukou.

Kytara je již z výroby skvěle seřízená a vše i přes zašlý vzhled samozřejmě šlape na jedničku, tudíž dokonale ladí ve všech polohách, prakticky se nerozlaďuje a to ani při vehementním tahání naříkajících bluesových sól. Ale ono je vlastně jedno, jaký styl budete na kytaru hrát (no, metal na ni asi nikdo hrát nebude), protože ona dokáže váš výraz vždy významně podpořit a vám se na ní bude hrát za všech okolností příjemně.

Závěr

Jak už jsem psal v úvodu, ať už jste zastánci relic úprav či ne, pokud jste milovníci vysoce kvalitních kytar s parádním zvukem, tak vás tahle kytara nemůže nechat chladnými. Ale jak už to tak bývá, každá "sranda" něco stojí a tak i cena tohoto nástroje je několikanásobně vyšší oproti běžné sériové produkci. Za bezmála devadesát tisíc korun ovšem dostáváte nejen špičkový nástroj, který vám pravděpodobně vydrží celý život, ale také luxusní pevné pouzdro se spoustou doplňků. A samozřejmě i certifikát pravosti a v přeneseném slova smyslu i kus kytarové historie.