Fender Meteora PF LPB: z jiné, hezčí reality

„Jde o to přesvědčit lidi, aby si koupili něco, co vlastně nepotřebují.“ Bývalý šéf Gibsonu Henry Juszkiewicz ze základní teze marketingu asi pobral jen konec, když schválil vývoj Gibsonek s autotunerem. Věčný rival Gibsonu by býval mohl dál nakrásně ladit drobné detaily svých klasických modelů, jenže ve Fenderu si řekli ne. A přišli s Meteorou.

Dravá a příjemně padnoucí profilace těla à la odvážný Jazzmaster se chytla už za předchozí série Parallel Universe, proto se objevila také v Pozměněné realitě (Alternate Reality). Nebyl důvod ani ještě víc ohoblovat profil krku. Modern C v nejužším místě u nultého pražce měří 41,8 mm. Je nanejvýš příjemný zrovna jako dvanáctipalcový rádius hmatníku, který i přes použití dřeva pau ferro místo palisandru má víc z Gibsona než Fendera.

Také sestava tří poťáků nekopíruje stratovské schéma hlasitost, kobylková a krční clona. Spíš bezděčně pošilhávají do výkresů úhlavního nepřítele z Nashvillu. Aspoň to naznačují oddělené hlasitosti obou humbuckerů (znáte od Playerů), a pevná kobylka, byť s průchozími strunami. Přeci jen dřevo, co se má rozeznít, je olšové, nikoliv mahagon. Stejně tak ale může jít o čistě náhodnou podobnost. Zejména jednotné tónové clona s rozpínáním bych se býval nadál spíš u Gretschových Electromaticů.

Každopádně jsou všechny po ruce a ovládají se zcela zcela intuitivně. Navíc skýtají pestrou paletu zvukových možností zastřešenou nezaměnitelným fenderovským zvukem rozbitého vizoura. Takhle nějak se drží krok s dobou a zároveň uctívají firemní tradice. Snad jen knoflík, přehazující ovládání snímačů, je žhavý adept na nejzbytečnější součástku roku. Tady Fender nemusel dorovnávat praštěnou Gibsonovu sázku na roboty.

Jinak je totiž ve všem ostatním předčí. Přesto Meteora zaujme spíš než gibsonovské fanatiky klientelu, kterou Fenderu různými vylepšením odloudil Godin. Prodává totiž to, co jim Kanaďané nikdy nenabídnou. Fenderův patentní zvuk s barvitějším výrazovým rejstříkem.