Přejít k hlavnímu obsahu
Jan Hamerský - Čt, 13.12.2018 - 09:00

Fender Player Stratocaster PF BLK: nepoznáte rozdíl

Fender letos na trh uvedl sérii Player, která by měla nahradit Standard, jenž se také vyrábí v Mexiku. Především proto, že s palisandrem ocitnuvším se na seznamu CITES už nelze moc počítat. Jak ale test Fender Player Stratocaster PF BLK ukázal, tato i další úpravy jsou spíše kosmetického rázu.

Nevěřte nikomu, kdo tvrdí, že po sluchu pozná javorový od palisandrového hmatníku a palisandr rodu Dalbergia od pau ferro. Takový borce by si vysnil leda tak Jules Verne. Pau Ferro od palisandru se dá rozeznat snad jedině po hmatu. Aspoň mně povrch hmatníku přišel o trochu hrubší. Jinak je to naprosto standardní výseč z 9,5‘‘ kružnice.

Pohyb po hmatníku spíš zpomalují poměrně vysoké pražce Medium Jumbo. I těmi je však nástroj osazen z dobrého důvodu. Oceníte obzvlášť, pokud upřednostňujete bluesovější hru nebo vybrnkávání, netlačíte na struny a pau ferra byste se neradi dotkli.

Zvuk i naprosto odpovídá tomu, co se od mexického standardu očekává. Upravené New Player Single-Coil z olše sosají tutéž obhroublou matérii vyšších středů a šroubovaný krk ji po kytaře příjemně rozvádí. Ergo komu křída skřípající o tabuli a diamant řezající sklo navozují orgastické stavy, i s novým Fenderem si přijde na svý. Bohužel jsem měl však smůlu na kus. V mezipolohách bzučel.

Drobnou výhradu mám taky k předělané a trochu dřící kobylce, třebaže tu už lze omluvit charakterem nástroje zahleděným do 50. let. Ostatní mechanické části už omluvenku nepotřebují. Zažité rozmístění poťáků a přepínače zůstalo a ladicí kolíky jsou přiměřeně tuhé. Sympatický je i volnější přístup ke strunovým válečkům.

Regulaci prodeje palisandru bych tudíž až tolik neprožíval. Mluvit o Pau Ferro jako novém materiálu a ne náhražce není žádné marketingový úskok, ale prostý fakt. Vysoká kvalita zpracování i zvukové parametry typické pro Fender zůstávají.

Tagy Fender Player Stratocaster PF BLK Fender Player Pau Ferro
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se tak ...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY