Fender Reissued Blues Deluxe: rok deset před Hendrixem

Jak přezkoušet Van Leeuwenova Jazzmastera? Jedině přes autentický kombo. Proto jsem si Fender Reissued Blues Deluxe taky půjčil. Mimoto je zajímavý i samo o sobě. Hlavně pro ty starší a pokročilé, kteří z kytary potřebují slyšet hlavně její dřevo.

Jasně že umí i kreslit. Jemným stínováním dokonale vytáhne obrysy každého nástroje, ať už jsou potřeba co nejostřejší anebo úplně zamatlané. Pochopitelně v možnostech doby vzniku původního komba. Originální Blues Deluxe se totiž objevil prvně deset let před Hendrixem na vrcholu tvídové éry (1948-1960).

Nic proti. Tvídový oblek mašině vyloženě sekne a leccos se díky ní dá na krabičkách uspořit. Na kytarové efekty, které svůj masivní nástup prožívaly až právě v 60. letech, aparát zrovna nespoléhá. Integrovaný reverb, presence, bright a drive nabízí sám v základní výbavě. Skvělé je i to, že basů má na rozdávání, nehuhlá, nebručí a podle hlasitosti bych mu hádal víc než 40 wattů. Těžko bych jako bluesman mohl chtít víc.

Stejně tak si na svý přijdou jazzmani, cvoci do rockabilly, stoner anebo surfrocku. Zkrátka všichni požitkáři závislí na jemně nakřáplým retro zvuku, kteří spíš než vymydlená vibráta potřebují slyšet kytaru takovou, jaká je. Tedy i se všemi těmi polidšťujícími nedostatky. Ovšem že se kombo dá rozhulákat ještě víc. Hrát však přes něj cokoliv na high gain mi přijde vůči Fenderu zbytečně kruté. Pro ten účel se za jednadvacet tisíc vhodnějších aparátů nabízí víc než dost.

Jediné, co mě i tohohle aparátu točí, jsou jen autenticky převrácené popisky poťáků, snad pro zvukového technika za oponou. Anebo výrobce rovnou počítal s tím, že se sem tam bude zvučit bez majku, repráků i ápéčka. Ve srovnání s tím, co všechno Fender Reissued Blues Deluxe nabízí, je to ale pouhá kosmetická vada. Je to výborné nářadí pro jakéhokoliv kytaristu-konzervu nebo ty, kteří si s retrem jen zahrávají.