Fender Squier Paranormal Offset Telecaster MN BB: geniální mash-up

Oblé tělo z topolu je lehké, netlačí do břicha ani do lokte, a přitom silně rezonuje, obzvlášť pokud má místo tlustého barevného nátěru jen tenoučkou vrstvu laku – podobně jako verze, kterou jsme měl možnost testovat. Jo, a také nádherně vypadá.

Přístup k pražcům 20-22 je kvůli hranatému spojení krku s korpusem sice horší, na druhou stranu – co byste právě tam hledali za štěstí? Céčko profil krku je příslovečné „neutrální dobro“. Padne do jakékoliv levačky a šetří šlachy na palci, pokud často držíte akordy. Jen se prostě tolik nehodí k rychlostním závodům v hraní chromatických postupů.

„Telecí“ část této kytary není zas až tak obhroublá, jak by člověk očekával. Kameny z kobylky jsou čistě zabroušené, drobný třípolohový přepínač stačí jen naťuknout a už jede. A s oblejšími, jemně vroubkovanými potenciometry se taky pracuje nanejvýš příjemně. Kladou také celkem odpor, tudíž hlasitost ani clona nekolísají, když o ně náhodou zavadíte.

Naopak hodně hrubý je zvuk továrních pasivních snímačů, a to i v kombinaci s použitým citlivějším tranzistorem Peavey TransTube Bandit 11 2S II. AlNiCo Singly vytahují hlavně patentní fenderovské „drcené sklo“, tedy jasnější, ostrější a křupavější vyšší středy. Jsou tudíž ideální pro sólování nebo aspoň šperkování hutnějšího kytarového doprovodu vyhrávkami. 

V mezní poloze sice cívky bzučí a taky se snadno zahltí, když se knoflík nadepsaný jako Gain stočí hodně doprava, tím ale sotva nějakého kupce odradím. Přesně tohle přece indie DIY lo-fi čuňata hledají: přísnou kytaru za pár šušňů, kde se navíc cívka dá v případě nespokojenosti se zvukem vyměnit i bez odborného zásahu do těla nástroje – pod pickguardem u krku se u všech modelů ze série Paranormal Offset skrývají dva výřezy: menší pro středový single coil a větší pro humbucker.

Možná vás trochu vytrestá kobylka-„popelník“, ale to jen pokud se při hře rádi a hodně rozmachujete pravačkou.