Fender Tim Armstrong Hellcat Checker: šachmat každým tahem

Americký kytarista Tim Armstrong je znám především coby leader punkových Rancid. A ač to u punkerů nebývá zvykem, dává si hodně záležet i při výběru svých nástrojů. Ve spolupráci s firmou Fender tak vznikl i signature model elektroakustické kytary Fender Tim Armstrong Hellcat Checker. A kytara je to skutečně k nepřehlédnutí.

Jak to vypadá?

Začneme trochu netradičně designem, neboť ten je skutečně nepřehlédnutelný a vrchní deska se šachovnicovým motivem učiní nepřehlédnutelným i každého majitele tohoto nástroje. Orientační značky na hmatníku v podobě „pekelných koček“ a na dvanácté poloze v podobě dvou zlověstných lebek dávají tušit, že tahle kytara nepatří do rukou nějakým „ufňukaným folkáčům“ (berte samozřejmě s nadsázkou). Výrazné bílé logo Fender a Armstrongův podpis v téže barvě na černočerné hlavě nástroje pěkně koresponduje se šachovnicovým motivem vrchní desky. Ze zadní strany kytary už je to naštěstí o poznání menší divočina a vše je vyvedeno v matně černém saténovém laku. Osobně to sice nemám moc rád, protože se mě vždy zmocňuje neodbytný pocit, že výrobce se neprůhledným lakem snaží cosi zakrýt, ale budiž.

A teď trochu k materiálům... Kytara je polomasivní konstrukce, vrchní deska je z masivního mahagonu, zadní deska a luby je mahagonové lamino. Krk o profilu C je javorový a hmatník je z ořechu. Ten nese devatenáct pražců, které by možná ještě trochu více péče při začišťování snesly, ale žádné drama, které by vám řezalo prsty to není. Ladicí mechaniky jsou otevřené, typu vintage s černými plastovými ladícími kolíky.

Kytara je osazena aktivní elektronikou Fishman Isys III s vestavěnou ladičkou. Před údery trsátka chrání přední desku jednovrstvý černý pickguard a z továrny jsou na kytaře nataženy struny Fender Dura-Tone 880L o síle .012 až .052. Stačí naladit a hrát.

Jak to hraje?

Subtilnější tělo kytary dává přirozeně tenčí zvuk, což se projevuje zejména v basech, ale s tím se v případě takovýchto nástrojů prostě musí počítat a lze to alespoň částečně vykompenzovat korekcemi na preampu či přímo na zesilovači. Ve středech a výškách hraje kytara ovšem až nadprůměrně dobře a určitě se časem ještě trochu rozehraje, což by mohlo trochu pomoct i zmíněné lehké absenci basů. Mahagon dává zvuku temnější barvu, jednotlivé tóny jsou ale čitelné, hezky se spolu pojí a kytara disponuje i poměrně slušným sustainem. Při hře trsátkem vykazuje kytara velmi dobrou dynamiku.

Hlavní síla elektroakustických kytar ale bývá většinou právě v té elektronice a ani zde tomu není jinak. Zapojuji kytaru a nestačím žasnout. Zvuk je sytý, barevný, pevný a vyrovnaný. Perfektně reaguje na práci s korekcemi a vůbec celý systém snímání funguje na výbornou. Kytara ladí v oktávách i v polohách a ladící mechaniky svoji práci rovněž zvládají bez větších výhrad. Krk je dostatečně rychlý i pohodlný a jediná výtka tak může směřovat k poměrně vysokému action, které bude zhýčkanější hráče asi hodně bolet. Ale Tim Armstrong je drsný chlapík, co do kytary umí pořádně říznout, a tak mu zřejmě vyšší action lépe sedí k jeho stylu hry.

Závěr

Velmi dobře zpracovaný nástroj s dobrým, víceméně univerzálním zvukem a neotřelým designem. Kdo nemá tolik odvahy nebo nechce být za každou cenu středem pozornosti, má možnost si v signature sérii Tima Armstronga vybrat i „fádnější“ leč stejně dobře hrající modely. A jste-li stejně jako Tim levorucí hráči, není nic snazšího, než si pořídit levoruký model.

Cena nástroje se pohybuje jen lehounce nad hranicí deseti tisíc korun, což už stojí za úvahu. Uvažovat je ovšem třeba rychle, neboť se jedná o limitovanou edici. Při dlouhém váhání by mohl přijít nečekaný šachmat v podobě nedostupnosti nástroje.