Fender Vintera 60‘s Jaguar PF OT: šelma z Ensenady

Většina jaguárů z Mexika temně vrčí. Tenhle bzučí a drnčí a je to nástroj k sežrání, pokud ovšem místo klinicky čistého zvuku preferujete pořádnou špínu a potřebujete cítit v rukách krk. Vintera 60‘s Jaguar PF OT totiž až na drobnosti kopíruje originál i s jeho charakteristickými vadami.

Vývojář této Vintery se zjevně ani moc nesnažil přechytračit konstruktéry z 60. let. Robustní céčko šedesátka sice dostala do vínku nedobový polyesterový lak a hmatník s autentickým rádiusem 7 ¼ palce je zase z „prohibičního“ pau ferro, pořád ale je mezi prsty dost cítit. Ocení především hráči doprovodů.

Kytara vůbec na chronické sólisty dělá dlouhý nos. Ergonomické zaoblení těla ještě je lákavé. Jenže co s ním, když ovládat dva okruhy, „lead“ pro krční snímač, „rhythm“ pro oba, je dost na palici, menzura i sustain jsou krátké a zvuk je ještě kvůli kobylce pořád na plech? Na druhou stranu, kdo ví, co si počít se čtyřmi knoflíky a čtyřmi přepínači, už při mírných zkresleních vyčaruje velmi pestrou paletu sympaticky hodně hrubých zvuků.

Zkrátka nepřijde ani ten, kdo jednoduše přepne na „rhythm“, volume okouří a clonu stáhne úplně. V mezních polohách tovární cívky Vintage-Style ’60s Single-Coil Jaguar vůbec nebzučí naprázdno. Na plný knedlík totiž singly všechno kolem sebe cupují na kusy, obzvlášť přes hi-gain mašiny, třebaže na takovou modernu nejsou vůbec stavěné. Jen pro jazz se zrovna jako o pár let vývojově starší předek Jazzmaster podle mého názoru příliš nehodí.

Pokud tedy přes aparát rádi s drceným sklem cedíte i zrnka písku a v drobných polidšťujících nedostatcích si přímo libujete, s tímhle dřevem si vyhrajete a ještě se škodolibě ušklíbnete. Vintera 60‘s Jaguar PF OT je nanejvýš vhodná pro každého alternativně naladěného kutila, kterému učarovaly nemocné zvuky americké prérie i laborování s nimi.