Fender Yngwie Malsteen FCT-15C: laďte jako švédský rychlík

Jméno Yngwie Malmsteena vždy vyvolávalo mezi kytaristy určité vášně. Jedni jej pro jeho vybroušenou a někdy trochu samoúčelnou techniku v lásce nemají, druzí jej naopak obdivují. Ladit ovšem potřebují oba tábory a tak nechme spory stranou a pojďme se naladit s ladičkou od firmy Fender, nesoucí právě jméno tohoto bleskurychlého Švéda.

Jak to vypadá?

Ačkoliv Malmsteenova hudba bývá plná okázalostí a nejrůznějších kudrlinek, v případě ladičky nesoucí jeho jméno je tomu právě naopak. Pomineme-li trochu netradiční chromovaný design, je ladička maximálně jednoduchá a přehledná, bez jakýchkoliv zbytečností. Veškeré ovládací prvky se nacházejí na boku ladičky a tak zbývá co nejvíce místa pro velký a přehledný displej. Ten je díky svému barevnému provedení velmi dobře čitelný nejen na temném pódiu, ale celkem slušně obstojí i na přímém slunci. A vzhledem k tomu, že se jedná o ladičku klipovou, lze téměř vždy nalézt nějaký vhodný úhel či umístění na hlavě kytary tak, aby ladička byla dobře čitelná za jakýchkoliv světelných podmínek.

Ovládání funguje pomocí tří tlačítek, přičemž tlačítkem POWER/MODE ladičku nejen zapínáme a vypínáme, ale při delším stisknutí tlačítka i volíme mezi režimem Guitar a Chromatic. Druhým tlačítkem MIC/CLIP volíme mezi způsobem snímání zvuku a konečně třetím tlačítkem PITCH volíme nastavení ladící frekvence v rozsahu 430 - 450 Hz. Ladička ladí s přesností + 1 cent a k jejímu napájení slouží 3V knoflíková baterie. Vše je sice v plastovém provedení, ale působící odolným a spolehlivým dojmem. Že se jedná o ladičku Fender dokládá jen miniaturní logo na boku a nebývale skromně působí i miniatura podpisu samotného Malmsteena. Ladička je tedy u mě designově, ovladatelností i přehledností displeje na samé jedničky. Pojďme ji tedy prověřit v praxi...

Rozumět ani netřeba... ;)

Jak to ladí?

U klipových ladiček, zejména těch nejlevnějších, se občas můžeme setkat s poměrně velkou benevolencí v ladění a ladění pomocí nich se tak může považovat pouze za orientační. U Malmsteenova modelu to ale bylo již podle ucha úplně jiné kafe. Ale lidské ucho nemusí být vždy neomylné a tak jsem si vzal na pomoc jako referenční ladičku špičkový model Korg Pitchblack a ten ukázal, že mé - léty a bigbítem otupělé - ucho se nemýlilo.

Ladička ladí prakticky dokonale přesně. Vyzkoušel jsem samozřejmě i ladící režim MIC, tedy pomocí vestavěného mikrofonu, který je samozřejmě určený pro akustické nástroje a výsledek byl rovněž velmi uspokojivý. Snad jen větší citlivost by mikrofonu nezaškodila, neboť občas ladička reagovala až na druhé, či třetí brnknutí. Zejména v hlučnějším prostředí bych tedy dozajista vždy volil ladící režim CLIP. S jeho spolehlivostí a přesností nebyl sebemenší problém. Ladičku jsem zkoušel na několika různých kytarách s různým tvarem hlavy a všude si bez problémů "našla své místečko" a díky velkému a dobře čitelnému displeji nemusí ani muzikant nevládnoucí již zrakem ostrovida jakkoliv šponovat či mhouřit oči.

Závěr

Signature model ladičky Fender mě jednoznačně přesvědčil, že Yngwie Malmsteen není perfekcionista jen co se týče své hry a hudby, ale že se asi nepodepíše jen tak pod něco, čemu by sám nedával důvěru. Jeho ladička bezesporu splňuje požadavky na přesnost ladění a co se týče ovladatelnosti a spolehlivosti, nenašel jsem také prakticky nic k vytknutí. A pokud by se vám přeci jen trochu příčil neobvyklý chromovaný vzhled ladičky, může vám jako alternativa posloužit jednodušší model této řady – Fender FCT-012.