Fenderova jedenáctka inspirativních kytaristek

Předloni Chelsea Wolfe řekla, že její ES-335 je „nejlepší kytara, jakou jsem kdy měla“. Gibson toto vyznání přešel v zásadě jen jednou tiskovou zprávou. Fenderův přístup je přesně opačný.

Vycítil Fender změnu paradigmatu, nebo jen uznal, že chlapi jsou přesycená cílová skupina? Na NAMM v každém případě představí tolik modelů na míru hudebnicím, jako nikdy předtím. „45 procent kytar, které každý rok prodáme, jde k začátečníkům a polovina z nich jsou ženy. Ostuda,“ hájí krok Fenderu ředitel Andy Mooney. „Myslím, že jsme si to neuvědomili zčásti proto, že ženy si napoprvé častěji kupovaly akustickou než elektrickou kytaru, a to raději online než v kamenném obchodě. Asi se všichni shodneme, že hudebniny odradí kteréhokoliv začátečníka, tím spíš ženy, které nemají své obchodní zastoupení.“

Do finálního výběru šestnácti endorserek asi hodně promlouvaly průzkumy. Fender získal hlavně dvacetileté a třicetileté umělkyně, tedy ty s největší šancí začátečnice nadchnout. Jinak se jeho marketing spíš než statistikami řídil příběhy s klíčovými slovy „inspirativní,“ „motivace“ a „splněný sen“. Načrtněme si jedenáct z nich.

1. Courtney Barnett

Australské ceny nezávislé hudby ji letos propůjčily titul umělce roku. Nadchla i recenzenty Guardianu nebo Pitchforku. Přesto pořád vypadá na to, že dřív rozvážela pizzu. Courtney Barnett zpívá o dysfunkčních vztazích, s kamennou tváří si dělá legraci i sama ze sebe a jako jiná známá australská hudebnice, skladatelka a zpěvačka Cash Savage, skládá hodně svéráznou hudbu.

2. Ellie Rowsell

Její kapela Wolf Alice je prý plodem lásky mezi folkem a grungem, tvrdí britský magazín Clash. Přestože je UK Festival Awards vyhlásili objevem roku 2014 a jejich poslední album Visions of the Life získalo cenu Mercury (2018), spíš jste je slyšeli, aniž byste je znali. Písničky Wolf Alice si vypůjčily seriál Pozůstalí (2014) nebo trailer pro druhý Trainspotting.

3. Emma Ruth Rundle (Marriages, Nocturnes, Red Sparrows)

Výtvarnice a kytaristka Red Sparrows vystupuje i se sólovým projektem. Ke zvukomalebnému, transcendentnímu i zdrcujícímu postmetalu tíhne dá se říct odjakživa. První, ještě akustickou kytaru, jí matka pořídila po mimořádně zničujícím zemětřesení v Northridge (1994) u Los Angeles, když jí bylo dvanáct.

4. a 5. Emily Kokal & Theresa Wayman (Warpaint)

Jedni pilují singly, aby byly asap na sociálkách, druzí postaru celá alba. Indierockoví Warpaint, kteří za dvanáct let existence vydali jen tři elpíčka, patří k těm druhým. Na kapelu v roce 2007 bezděčně upozornil producent. Debut, EP Exquisite Corpse, nahrával tehdejší partner Emily Kokal John Frusciante. Kapela ale žije dál i bez něj a jeho protekce. Druhé album chválili Rolling Stone, The Independent a (snad) také The Quietus. Mimochodem, natáčelo se v fitku a dodělávalo se po bytech.

6. Gina Gleason

Teaser na Fendery Ultra jste viděli? Tak ten rambajs v pozadí způsobila kytaristka ze stonermetalových Baroness. Životopis Giny Gleason je však pestrý i bez toho. Nahrávala Billymu Corganovi i Santanovi. Byla také Múzou v představení světoznámého divadelního souboru Cirque du Soleil, které nacvičili na počest Michaela Jacksona.

7. Lindsey Jordan (Snail Mail)

„Rokenrol není mrtvý, vyvíjí se. A Snail Mail je důkazem, že ženy převzaly vládu a jsou z nich nové rockové vzory,“ tvrdí o ní její idol, předchůdkyně Alanis Morrisette Liz Phair. Právě její dílo dnes dvacetiletou kytaristku a skladatelku inspirovalo vystupovat před lidmi se sbírkou nezvykle dospělých deníkových záznamů, kterou přeformátovala do indie rocku. Debutovala loni album Lush.

8. Malina Moye

Guitar World ji počítá mezi deset kytaristek, které bychom znát měli. Nepřehání, i když její cesta k fúzování blues, funky, rocku a popu vedla přes modeling. Nejdřív byl singl Girlfriend, pak kalendář „Spend 12 Months With Malina Moye: Hot Fun in California Sun“ a nakonec největší loňský úspěch. Studiové album Bad as I Wanna Be se dva týdny po sobě udrželo na vrcholu bluesové hitparády Billboard.

9. Melanie Faye

„Song je ve vývoji. Vlastně jsem ve vývoji i já sama.“ Tehdejší studentka jazzové kytary se na Instagramu uvedla schválně dost neohrabaně. Obdobně humpolácky zpracovala i Hendrixe a byl z toho první z mnoha virálů, což se v době, už přesycené pokojovými hráči, rovná malému zázraku.

10. Samantha Fish

„Když už se tahle sračka stala, budu hrát celou noc!“ Potom, co si s ní zajamoval, opustil smysl pro kritiku i jinak rýpavého Buddyho Guye, od něhož v začátcích opisovala rocková smetánka jako Beck, Clapton, Hendrix, Page, nebo Richards. V bluesovém, dost mizogynním světě je to větší pocta než kterákoliv žánrová cena. A že jich několikanásobná vítězka Independent Blues Award má na kontě požehnaně.

11. Sarah Lipstate

Fender jí možná hodil laso. Skladatelka, která pendluje mezi Brooklynem a Austinem, si přesto pořád ráda hraje i s krabičkami. S jejich pomocí tvoří opravdu nevšední zvukové krajinky, které se mj. zalíbily Carle Bozulich nebo Leemu Ranaldovi (Sonic Youth). Mimoto je jako filmařka umí doprovodit i působivými pohyblivými obrázky.