Filip Benešovský: Bachovy cellové suity se musí hrát spatra

Filip Benešovský je baskytarista a pedagog známý například z působení v kapele Neřež nebo z koncertních programů, založených na deskách kapely Pink Floyd, například koncepčním albu The Wall. Nyní svůj um předvedl videem, ve kterém hraje preludium Bachovy violoncellové suity číslo 4 na šestistrunnou baskytaru Merci. Tento nástroj, vyrobený Zbyňkem Maulisem, byl pro Filipa inspirací k nastudování a zahrání preludia, ale jak prozradil v rozhovoru, možná dojde na celou skladbu. Nejen o nástrojích a Bachovi jsme si spolu popovídali.

Jak zvládáte současnou koronavirovou situaci?

Já ji zvládám paradoxně dobře, protože mám studio. A kolegové muzikanti, kteří stejně jako já nemůžou hrát, tak se snaží ten volný čas využít nahráváním. Takže ekonomicky to zvládám dobře, i když mi chybí hraní. Ale studio funguje a to mi dává prostor věnovat se jiným věcem.

Proč jste si vybral právě skladbu od Bacha?

Violoncello se mi moc líbí už dlouho, dokonce jsem chtěl, aby na tento nástroj hrála moje dcera, což se zatím nepovedlo… (smích) Mě lákaly ty přepisy. Cello má mezi strunami kvintové intervaly, zatímco baskytara kvartu. Tím pádem má cello větší rozsah než pětistrunná baskytara. Takže šestistrunná basa k tomu přímo vybízela, ta v tom rozsahu cello dotáhne. Navíc cello je v podstatě o oktávu výš, takže když hrajete přepis z violoncella, tak se pohybujete nad oktávou baskytary, v horním registru. A v tomto smyslu je to pro hráče dobrá škola, protože se učí vyšší polohy. A druhá věc je, že Bach byl génius a vedle té technologické náročnosti dávají jeho skladby k dokonalosti směřující smysl. Je to geniální muzika.

O tom se nedá polemizovat. Přejdu k baskytaře, jak jste se rozhodl pro kytaráře Zbyňka Maulise?

To byla úplná náhoda a jen mě mrzí, že se to nestalo dříve v mém životě. On mě sám oslovil na nějakém vánoční koncertě, kde jsme oba hráli, s tím, že mě zná, že se mu líbí, jak hraju a jestli bych si nechtěl vyzkoušet jeho prototyp baskytary. Nejprve jsem se bál, že to bude nějaké „domádo“, ještě po zkušenosti, kdy jsem předtím prolezl celé londýnské SoHo a nemohl jsem si vybrat baskytaru… Ale na nějaké další akci v Berouně mi skutečně ten nástroj půjčil a já na něj odehrál půlku koncertu. A už jsem si ho nechal. To byl absolutní zvrat v mém chápání baskytary.  A v současné době už mám od něj tři nástroje.

Zeptám se na tu šestku. Nechal jste volbu dřeva, konstrukce a elektroniky na kytaráři, nebo jste si diktoval, co jak chcete?

U nás je to takový konglomerát, my jsme oba praktici, oba hodně hrajeme, takže co nevím, nechám na něm a o čem jsem přesvědčen, to mu řeknu. V případě Merci, tohoto nástroje, jsem si prosadil i procentuální zastoupení použitých materiálů. Nástroj má průchozí krk ze tří kusů kanadského javoru a tělo je zhruba 40 procent kanadský javor, 40 procent mahagon a top je z nějakého speciálního druhu ebenu, ten je ale spíše pro ozdobu, nepodílí se na zvuku nástroje.

Hmatník je z ebenu?

Ano, hmatník z ebenu. Já jsem směřoval do určité míry k napodobení signature modelu Johna Patitucciho od Yamahy, který jsem vlastnil a prodal hned poté, co mi Zbyněk postavil tuto basu.

Bodejť, když vám někdo postaví lepší, žejo?

Je to tak. On je navíc hodně praktik a má takové drobné vychytávky, které vás potěší. Ten nástroj nemá zezadu u krku žádnou patku, takže můžete pohodlně hrát i ve vysokých polohách. Nebo ten spoj jako mívají Fodery, který pomáhá přenosu zvuku do těla a sustainu. Třeba na basách Fender, to jsem nikdy nepochopil, jsou baterky zašroubované. Představte si, že hrajete třeba v O2 aréně a pak zastavíte koncert a řeknete „teď mi dejte 10 minut, půjdu pro šroubovák, abych to mohl vyměnit“… Nemožný! Chytřejší výrobci dávají pouzdro zacvakávací. A Zbyněk ho má na magnety.

Jasně! S tím se občas setkávám, u českých kytarářů zvlášťě.

Přesně tak, je spousta takových drobností, které vás potěší, když jste praktik.

Říkal jste, že máte od Zbyňka Maulise tři basy, jaké jsou ty zbylé?

Ten zmiňovaný prototyp, to je bezpražcová pětka, na které převládá mahagon. Měl bych říct, že Zbyněk dělá všechny nástroje bezhlavé. Ať se vám to líbí nebo ne, je to ohromně praktické. Ten nástroj ladíte prakticky jen při natahování strun, pak už drží. Je kratší, takže snazší na převozy a ve futrálu se kolíky nehnou. Jak říkal Ned Steinberger v roce 1981 „příčinou špatných zvukových vlastností baskytary je to, že má hlavu“. My jsme to se Zbyňkem zkoumali a přišlo nám, za cenu toho, že se dopustím tmářství, že nejlépe hrajou bezhlavé basy, nebo basy s naopak velkou hlavou. Nejhůře ty s hlavou malou. Basy často mívají problém s takzvaným „vlkem“, hluchým tónem, nejčastěji na struně G mezi tóny H až Es. A když kápnete na nástroj, který to nemá, držte se ho! A ty Zbyňkovy basy, možná tím, že tu hlavu nemají, tak jsou toho prosty, nebo to mají v hodně vysokých polohách a velmi málo. A třeba ten prototyp to nemá vůbec. Často ho používám ve studiu a tam i na počítači vypadají ty tóny stejně. Je to skoro jako sampler. A teď mám od něj ještě „pádlo“, vycházející ze Steinbergera, lehkou basu napůl pražcovou napůl bezpražcovou.

Něco jako basa, na kterou hrává Petr Vavřík?

Ne, ten to měl jinak. Ten měl bezpražcové tři struny uvnitř nástroje. To „pádlo“ je pětka, která má pražce do páté polohy a pak je bezpražcová a další jsou až na konci. Takže když hrajete jednodušší věci, máte tam jazz bass jak pražcový, tak bezpražcový a na kšeft můžete tahat jen jednu basu. Navíc je skutečně lehká, asi 3,5 kg. A svítí jí polohy, takže je vidět i ve tmě. A ta je skoro celá javorová.

Zpátky k videu, kde jste to točil?

To je kostel Svatého Vavřince v Hellichově ulici. A to není náhoda. Já jsem nejdříve zkoušel tu skladbu hrát s Yo-Yo Ma, slavným japonským cellistou, a pak jsem to konzultoval s Jirkou Bártou, což je cellista světové třídy. A Jirka to celé točil dvakrát, všechny Bachovy suity, z toho jednou právě ve Svatém Vavřinci, takže mi to místo doporučoval. Akustika je tam skutečně naprosto famózní.

Můžeme čekat další video?

Vzhledem k tomu, že toto je Preludium, úvod té skladby, a já už studuji Allemande, první tanec, tak snad to dopadne celé. Fór je ovšem v tom, že celé to první video je jeden záběr, aby bylo jasné, že je to beze střihu. A tato hudba se prostě musí hrát spatra, nikoliv z listu, to je ohromně náročné. Ale bavili jsme se o tom s lidmi z Kytary.cz, že bychom to dotočili spolu...