Přejít k hlavnímu obsahu
Písním v drtivé většině vévodí drsné beaty a harmonizované vokály, vytvářející temný algoritmus. | Foto: Andrea Jaeckel-Dobschat / AJD Photographie
Martin Hošna -

Filter zlověstně surfují ve svém grungeovém industriálu

Že kapely devadesátých let neřekly poslední slovo, se můžete přesvědčit na novém albu The Algorithm od legendárních Filter. Po sedmi letech vypustili rodáci z Clevelandu kolekci skladeb, která se snaží zachytit konkrétní okamžik v hudbě v technicky složitě napsaných skladbách se špetkou rockové vyzývavosti.

Skoro až matematický přístup po vzoru Tool tu bije do očí v řadě písní, které lídr Richard Patrick servíruje svým charismaticky naléhavým vokálem. Svůj eklektický přístup dokazuje v každém taktu svého alternativního přístupu; jemně překračuje hranice, ať už odhalováním svých kořenů v temnotě Nine Inch Nails nebo svým sexy tlumeným popovým vokálem či užíváním složitých robotických rytmických vzorců. S vizí zdánlivě temné budoucnosti hledí směle kupředu a nabízí desku, která kombinuje onu předvídatelnou „filterovskou“ naštvanost s vlastní moudrostí.

Albu The Algorithm v drtivé většině vévodí drsné beaty a harmonizované vokály, vytvářející temný algoritmus, po němž se pravděpodobně jmenuje i celá deska. Úvodní riff otvíráku The Drowning funguje na první dobrou. Jako kdyby se Filter vrátili v čase, kdy uhranuli albovou prvotinou Short Bus a svým protest přístupem k rock'n'rollu. Eruptivní refrén pod nánosy posměšných kytar a ambientních kláves temně vibruje i v dalších zářezech (Obliteration).

Skoro až metalcoreovou agresi si Filter užívají ve skladbách Up Against the Wall nebo ve For the Beaten. Výbušné refrény, zkreslené kytary posílené o chvějící se elektroniku či mechanizovaná hořkost (Threshing Floor) tu soupeří s poslechově nejpřístupnějšími skladbami Face Down a Summer Child, které si nechávají pootevřená dvířka do mainstreamu. Balady Burn Out the Sun a Command Z uzavírají desku, která je věrná svému étosu a odkazu kapely. Filter vytvořili silné heavy rockové album.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Nahrávky jako Short Bus (1995) a Title of Record (1999) jsou považovány za klasiky žánru, který definoval druhou polovinu devadesátých let svou kytarovou špínou, zběsilými zvuky i nervózní ambientní elektronikou. Takovou nahrávkou, ba v některých směrech dokonce lepší, je i The Algorithm. Mix moderních technologií a klasicky špinavý zvuk tu spolu s rytmickým industriálem udržují charakteristický zvuk Filter; deska měla dokonce původně název Rebus, jenž asociuje debut. Pro spory s vydavatelskou firmou ale tento název nakonec nebyl použit. Není náhodou, že Richard Patrick je stále věrný kytarám, které zněly na deskách před třiceti lety: „Nejvíc používám Telecaster, který mám již odnepaměti. Je v něm snímač Duncan Parallel Axis, který se skvěle páruje se zesilovači Bogner nebo Bad Cat,“ uvedl pro magazín Guitar World.

Filter - The Algorithm obal alba

Filter – The Algorithm

Golden Robot, 00:43:44

alternativní rock

80 %

Tagy Filter Recenze alb

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Martin Hošna
Hudba mě provází celý můj život, snad proto, že ji beru jako „univerzální řeč“ všech. Miluju jakoukoli, která útočí na solar, a je jedno, jestli je to lidovka, hard rock, grind core nebo jazz. minulost: • v zajetí klasické hudby až do dospělého vysokoškolského věku, houslové…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY