Fontaines D.C. na nové desce suverénně ovládli další stylové převleky

O barevné historii kapely jsem prozradil vše podstatné už v recenzi na minulou, dva roky starou desku Skinty Fia. Poslední dva roky pánové rozhodně nezaháleli. Koncertovali jak o život, v létě loňského roku vydal zpěvák Grian Chatten debutové sólové album Chaos for the Fly, a těsně před letními prázdninami kapela vydala spolu s Massive Attack a Young Fathers benefiční EP nazvané Ceasefire na pomoc organizaci Doktoři bez hranic pracující ve válečné vřavě Palestiny. Je až s podivem, že se pětici podařilo v tomto mumraji dát dohromady čtvrtou řadovou desku, která vyšla před pár dny a dostala název Romance.

Zatímco předchozí materiál se hrdě hlásil k domovským, rozuměj irským/dublinským kořenům, nové album má mnohem kosmopolitnější vyznění. Není divu, když kapela je permanentně na cestách. Album bylo ovlivněno několika místy, stejně jako „určitými atmosférami v určitých časech“, včetně Tokia nebo Barcelony. Deska byla také inspirována japonskou mangou a italským filmem. Zásadní roli na ní pak hraje znovu literatura, potažmo poezie. Jednotliví členové zmiňují mj. velšského národního hrdinu Dylana Thomase, beatníky, konkrétně román Na cestě od Jacka Kerouaca nebo Odysseus Jamese Joyce.  

Ale i hudební retence jsou velmi bohaté. Od Lany Del Rey, přes grungeovou a nu metalovou vlnu nahrávek (ano, Chatten výslovně zmiňuje Korn), až po triphop Massive Attack nebo hiphop Kneecap, ve kterých pohání rytmiku bubeník Fontaines D.C., Tom Coll. Ten v rozhovoru prohlásil, že Romance je v určitých ohledech první studiovou nahrávkou, která ignorovala dosud dodržované nepsané pravidlo „když to nemůžeme hrát živě, tak to nedělejme“.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Kromě změny vydavatelství se pětice rozhodla vyzkoušet též služby jiného producenta. Místo Dana Careyho, který doprovázel kapelu od prvních krůčků, na producentskou sesli usednul James Ford. Člen Simian Mobile Disco a The Last Shadow Puppets získal reputaci díky práci na posledních dvou deskách Depeche Mode, návratovém albu Blur nebo naopak debutu nadějných The Last Dinner Party. A lehce „depešácký“ sound kombinující temnou elektroniku s retrorockovými impulzy zavane hned z úvodní, titulní položky. Výrazné urban vlivy má následující klipovka Starburster, aby teprve třetí skladba Here's The Thing vrátila kvinteto do primárně rockové polohy. A v podobě barevném módu kapela uhání po celou dobu stopáže Romance.

Album doprovází doslova frenetické reakce, především ostrovního hudebního tisku. Není divu, vždyť deska, i přes svou žánrovou proměnlivost, má neustále silně melodický tah na bránu a maximálně ostrovní zvuk i feeling. A to i v baladických položkách In The Modern World a Horseness Is The Whatness, kde frackovitý vokál Chattena a smyčcové aranže mohou přiblížit Iry směrem k teritoriu Oasis. Vše ale probíhá přirozeně, tak nějak mimochodem, a to je, vedle hitového, moderního soundu, asi největší přednost alba. Zrání v takovém duchu si od Fontaines D.C. nechám líbit. 

Fontaines D.C. – Romance

XL rec., 2024, 37:08

85 %