Frank Bello dal na svém sólovém EP metal stranou

Kdo ale čeká, že se písně ponesou v thrashovém duchu, bude možná zklamán. Bello ukazuje mnohem klidnější tvář a EP je malým důkazem, že je hudebně otevřený a rozhodně nemá klapky na uších.

Bello nachystal písně s rockovým základem, jimž nechybí punkové či dokonce grunge prvky. Hned v první Then I'm Gone tyto všechny žánry úspěšně spojuje. Tvrdé, punkově odsekané sloky střídá melodický refrén. Více než tvorbě s Anthrax se zde Bello blíží jakémusi kříženci Misfits s Loaded Duffa McKagana. 

It Won't Be Long má také grungeovou náladu, ale rychlejší rytmus ji posunuje kamsi k Foo Fighters, což v podstatě stvrdí refrén, v němž Bello zní jako samotný Grohl. Pěkné kytarové vyhrávky a povedená střední pasáž jsou velmi působivé. V písních se vlastně neděje nic zvláštního a v podstatě posloucháme klasický rockový formát sloka-refrén-sloka-refrén-mezihra-sólo-refrén, ale celé se to prostě příjemně poslouchá.

Solidně zahrané kytary i baskytary potvrzují Bellův talent. No, basák to byl vždycky šikovný a v soundu Anthrax tvořil a tvoří důležitý článek. Co ale překvapí, je jeho smysl pro melodii a poměrně slušné pěvecké výkony. Na těch je postavena skladba See Me Now. Celkem všední postup akordů je vyvážen nápaditými harmoniemi a procítěným zpěvem. A až vlezlé opakování refrénu zařídí, abyste dostali chuť si píseň pustit ještě jednou.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Přestože si Frank Bello většinu nástrojů nahrál sám, nepůsobí záznam plytce, ale má živý náboj, jako by jej hrála kapela společně v jedné místnosti. Producentsky také není co vytknout. Je jasné, že Bello umí napsat slušné rockové písničky a s klidem by se mohl pustit do dlouhohrající desky. Pokud by pokračoval v takto poctivě odvedené práci, nemá se čeho bát.

Frank Bello – Then I'm Gone 

Frank Bello, 9 min. 35 s.

rock

70 %