Frontman šmíruje u Jakuba Nožičky

Frontman šmírákem? Tak trochu. Rozhodli jsme se nahlížet muzikantům nejen pod pokličku, ale přímo do jejich bytů, zkušeben, sklepů a studií, abychom se podívali, co všechno si doma syslí, na čem právě dělají a kterak by si rádi svou sbírku ještě obohatili. Komu byste se na vercajky rádi podívali vy? Dejte nám svůj tip, posílejte zvídavé dotazy, tipy na muzikanty a my je za vás vyzpovídáme.

Jakub Nožička z brněnského tria Ponk má za sebou poměrně rušný muzikantský rok. Koncerty, showcase Czech Music Crossroads, 6000 kilometrů na mezinárodní konferenci a showcase WOMEX, příprava nového alba, psaní grantů… Zkrátka muzikant má v dnešní době co dělat, ideálně ještě stíhat tak, aby zvládnul civilní práci, která všechny ty nástroje, kabely, struny a jiné radosti zaplatí. Co tedy Kuba oprašuje, na co si brousí zuby, jaké jsou největší hudební zážitky uplynulého roku? A možná se dozvíme i něco o muzikantských zlozvycích. Více se dozvíte z jeho následujících řádků.

Dva kontrabasy jako základ

Základem mého vybavení jsou dva kontrabasy. Žádný z nich není mistrovský nástroj, ale oba jsou velmi osobité, až bych řekl, že mají charakter. První basa je neznámého původu. I když mi houslař, který ji prodával, tvrdil, že ji dodělával po zemřelém kolegovi, dva další houslaři mi potvrdili, že se jedná o manufakturní výrobu pravděpodobně z Maďarska. Aktuálně může být necelých deset let stará, osazena snímačem Fishman Full Circle a strunami Pirastro Evah Pirazzi. Je to můj koncertní nástroj. Naživo hraje s kombem Phil Jones Bass Cub BG-100 (sto wattů a šest kilo je prostě super) a kabelem Widara od brněnského výrobce. Kombo má super zvuk i do studia, ale výkonově už mi nestačí, proto přemýšlím o tom, že přejdu na inear řešení.

Druhá basa je taky manufaktura a má zajímavou historii. Dříve hrála v jedné moravské filharmonii, ale ještě za komunistů ji při zahraničním výjezdu filharmonici, jak to jenom říci slušně, úplně rozflákali. Pak ji prodali za flašku slivovice klukům z country kapely, kteří ji prostě nějak dali dohromady. Epoxidem, hřebíky, vruty... a přední desku podlepili pláty kůže. Čili ten nástroj úplně zahlušili. Objevila se u nás doma v dobách, kdy jsem se na kontrabas začal učit, byla u nás deset let a s majitelem jsme se domluvili na výměně za kombo. On ji nepoužíval a generálka nepřicházela v úvahu. Postupně se mi podařilo našetřit na rekonstrukci a taky najít někoho, komu by se chtělo ten nástroj rozebrat a pak zase složit. Podařilo se a pak jsem s touto basou dokonce studoval na konzervatoři, kde se vyrovnala i mnohem reprezentativnějším nástrojům. Dle odhadů houslařů se jedná o nástroj ze čtyřicátých let od firmy Schönbach. Aktuálně je osazen strunami Pirastro Obligato, díky kterým nástroj získal temný, avšak velice bohatý tón s velkou výrazovou variabilitou. Vlastně si myslím, že díky tomu, kolik v ní zbylo hřebíků, jde o nástroj absolutně neprodejný. Přesto svou zvukovou kvalitou jde o výjimečný kus.

Dvě baskytary, jedna profi a druhá na cvičení

Dále mám dvě baskytary. Jednu pětku Warwick Streamer Standard z roku 2001, kterého jsem šel vyzkoušet jenom proto, že mě strašně zajímalo, jak se na Warwicky hraje, a pak už jsem ho nechtěl vrátit. Druhou basu, spíš jen na doma, mám Jazz Bass z čínské provenience SX. Ač nemá příliš vyvážený zvuk, je úžasná na cvičení. Oproti Warwicku, který má, i když je pasivní, tak silný tón, že z beden vyskakujou repráky, umí SX obrovskou paletu tónů. Asi ho nechám odpražcovat...

Jinak mám víceméně jen věci ke komponování. Starou kytaru, kterou dostal náš houslista v nějaké hospodě v Německu. Klávesy iRig Keys Pro, které spolu s iPadem a kouzelnýma appkama vyřeší to, že na klavír umím hrát asi jako malomocný po lobotomii. S tímto gearem si můžu zpomalit kompozici na nejpomalejší temto a zvládnout to zahrát (smích).

V nahrávání živých nástrojů mi nesmírně pomáhá Alesis iO Mix. Na vícestopé domácí nahrávání nápadů nebo demáče ze soutředění s kapelou je to velice šikovný pomocník. Spolu s dobrým kondenzátorovým mikrofonem (mám docela lowcost, ale šikovný AKG Perception 200) a citlivými sluchátky (Audio-Technica ATH-M40x) je to dobrý základ pro každého muzikanta libovolného žánru.

S kapelou pak používáme na cimbál po stranách nástroje dva mikrofony Audio-Technica ATM350 a na housle DPA d:vote 4099. U těchto mikrofonů jsem zpětně rád, že jsme se rozhodli pořídit zrovna to nejlepší, co bylo k dispozici, a nejít po mezikrocích. Ten komfort při koncertech a mocný zvuk za to stojí.

Určitě bych rád ke snímači na kontrabasu přidal i mikrofon DPA d:vote 4099. Při nedávné návštěvě studia jsem slyšel, jak takový drobek může pomoct krásně naturálnímu zvuku nástroje. Taky bych rád přistoupil na inear odposlech, a to zejména z intonačních důvodů. S kontrabasy je to trochu složité, protože vždy nejvíc záleží na konkrétním kusu. S kontrabasovou výbavou jsem však velmi spokojený, ačkoli bych v brzké době rád rozšířil arzenál o pětistrunný elektrický kontrabas NS Design, a to z mnoha důvodů. Jednak jde o špičkový nástroj s brutálním zvukem, druhak s ním lze cvičit v libovolnou denní/noční hodinu a za třetí skýtá obrovský potenciál v rámci zvukových možností, o který bych rád obohatil naši doposud čistě akustickou kapelu. Ať už větším rozsahem, možnostmi snímačů, efektování... No a ta skladnost...

Co právě děláme s kapelou

Ač to vypadá, že Ponk spí zimním spánkem, tak se s klukama potkáváme aspoň 2x týdně na zkouškách, komponujeme, aranžujeme a cvičíme nový repertoár, jelikož na podzim by měla být venku nová deska. Takže většinu času zkoušíme a mimo to si každý doma sám zpracovává vlastní nápady. Na natáčení se těším. Na hádky ohledně mixů, aranží, na extrémní tvůrčí vypětí, a ten pocit, že vzniká něco, na čem nám všem opravdu záleží a za ty nervy to stojí. A vlastně se těším celou koncertní sezónu. Jak teď spíš zkoušíme, tak mi cestování v dodávce a koncertování všude možně fakt chybí. Proto postupně plníme koncertní kalendář na rok 2017.

Vyloženě špatný koncert jsem loni nezažil. A pokud ano, tak se mi ho podařilo úspěšně vytěsnit. Proto bych rád uvedl dva dobré. Jedním z nich byl Paul McCartney v Praze. Nezklamal. Žádný obrovský ansámbl, malá úderná sestava, kde všichni zpívali a všichni zpívali skvěle! Druhý koncert byl náš – na Womexu v Santiagu de Compostela. Půl roku příprav, půl roku zkoušení, chystání, vymýšlení, organizování... První půlku koncertu jsem měl obrovské nervy, co všechno se může pokazit. Hlavně co se týká techniky, protože spoluhráči jsou zkušení harcovníci a bylo jasné, že to zvládnou. Když koncert vstoupil do druhé poloviny, věděl jsem, že ať už se pokazí cokoli, tak jsme něco předvedli. Takže druhá půlka koncertu už nebyl úplný trans, ale takový polo trans (smích). Nakonec byly reakce zúčastněné odborné veřejnosti více než dobré, snad se nám to vydařilo. Naši kamarádi Dan Šumbera a Matěj Jankovský materiál z výletu na WOMEX právě zpracovávají. Prý z toho bude dokument, tak uvidíme. Před kapelou to zatím spíš tají, tak se děsíme, co na nás vytáhnou.

Nejhorší muzikantský zlozvyk a největší zážitek

Moje žena tvrdí, že nejhorší muzikantský zlozvyk je to, že muzikanti neustále analyzují a neumí si nekriticky užít hudbu. Bohužel často na koncertě slyší, že bicmen moc "zatahuje", basák je před dobou, zpěvák má nelogické frázování, kytara má divný zvuk nebo asi milion jiných variací na tyto problémy. Pokud jde o koncert přátel, vždycky si o tom pak spolu promluvíme. Pokud koncertují cizí lidi, snažím se uvědomit si, co udělali špatně a dát na to pozor při vlastním koncertě.

Největší zážitek poslední doby? Hudba samotná. A taky Spotify! Zařídil jsem si jej až nedávno a neskutečně mě to dostalo. Po období mladického poslouchání úplně všeho bylo pár uplynulých let spíše ve znamení hudební tvorby. Teď si však znovu užívám hudbu jiných interpretů, doháním, co jsem zameškal, učím se od těch nejlepších mistrů. I když z pohledu hudebníka nejde o nijak zvlášť ziskový kanál, z pohledu posluchače je to úžasně bezedná studnice. Krásy, hnusu, cokoli si řeknete. Pryč jsou doby, kdy jsem četl články a rozhovory v Muzikusu a věděl, že si muziku, o které čtu, pravděpodobně nebudu mít kde poslechnout. S pár korunama v kapse jsem byl tehdy rád, že mám jízdenku na vlak, abych se dostal na zkoušku a že struny, které už přestaly hrát, můžu ještě jednou vyvařit a možná ještě budou trochu ladit... Teď máme skvělé možnosti, a to jak z pohledu posluchače (streamovací služby, dostupné koncerty, spousta hudby kolem), tak hudebníka (každý může mít doma malé studio, nahrávat si demáče, sehnat dostupnou kytaru, kombo, struny...). Nebo tvořit elektronickou hudbu s pomocí počítače, bez tradičních hudebních nástrojů nebo, jak mi nedávno ukázal Leoš Hort, aka HRTL, pomocí modulárních syntezátorů. Je milion možností, stačí si jen vybrat. Žijeme v úžasné době.