Frontman šmíruje u Clema Clempsona

Tři členové legendární britské jazz-rockové kapely Colosseum – vystupující pod názvem JCM – vydali v dubnu album Heroes a hned k němu vyrazili na turné. Jedná se o bubeníka Jona Hisemana, kytaristu Clema Clempsona a baskytaristu Marka Clarka. V Praze měli vystoupit dnes večer v rámci Prague International Bluenight, koncert ale nakonec ze zdravotních důvodů zrušili. Vyzpovídali jsme Clema Clempsona, jehož jméno je spjaté s projekty Bakerloo, Colosseum, Humble Pie, Jack Bruce Band, hostoval u Boba Dylana i Rogera Waterse.

Na čem právě dělám?

V současnosti jsem na turné s JCM, tedy projektem společně s Jonem Hisemanem a Markem Clarkem, oslavujícím skvělou hudbu muzikantů, se kterými jsme spolupracovali či spolupracujeme.

Mé vybavení?

Na aktuálním turné a albu JCM hraji především na Les Pauly. Dvě z nich jsou custom shop reedice, další je originál 1958 Goldtop, který jsem si koupil roku 1968 a používal napříč mou kariérou s Colosseum, Humble Pie nebo Jackem Brucem. Také používám custom Fender Stratocaster se snímači Seymour Duncan a velmi příjemnou kytaru Taylor acoustic. Během hraní přepínám mezi dvěma sestavami. Pro doprovodné party používám stereo sestavu, složenou z Wampler kompresoru, zkreslení DUDE a Zia overdrive, Line 6 delay a pedálu Boss stereo chorus, odkud se signál rozděluje do aparátů Fender DeVille amp a Gomez „El Sondido“. Pro sólové party vede signálová cesta přes další zkreslení DUDE overdrive a Zendrive, a přes delay Line 6 do Fender Bandmaster ze 70tých let, do bedny 4x 12", osazené reproduktory Celestion. Všechny kabely používám od firmy Sommercable.

Oblíbený kousek vybavení?

Můj nejoblíbenější kus je rozhodně můj výše uvedený Les Paul 58!

Nejhorší nástroj, který jsem držel v ruce?

Pravděpodobně moje první kytara, i když v té době jsem to samozřejmě nevěděl! Stála pět liber a dohmat byl tak vysoko, že jste pod strunami mohli projet autobusem – a to v těch dobách opravdu nebyly lehce kalibrované struny! Jenže já do té doby nikdy na kytaru nesáhl, tak jsem si myslel, že je to normální a prolil mnoho slz, protože se mi zdálo, že mé ruce zkrátka nejsou dost silné na to, abych se stal kytaristou!

Co bych si rád pořídil do sbírky?

Rád bych měl Gibsona 6 & 12 s dvojitým krkem. Pátral jsem po nich kvůli téhle šňůře, ale jsou těžko k mání!

Nejhorší muzikantský zlozvyk?

Myšlenky, že nejste dost dobří! Zní to zvláštně, ale tyhle negativní pocity z vlastní (ne)schopnosti napáchaly velké škody i na těch nejlepších muzikantech, co svět viděl. Je to také zárodek většiny problémů se závislostmi, které nás předčasně připravily o skvělé hudební talenty.

Největší hudební zážitek?

Mám štěstí, že jsem zažil spoustu skvělých hudebních chvil, ale pokud mám vybrat jednu, tak asi zvolím svou spolupráci s Jackem Brucem, protože byla nejnáročnější, ale také tou nejhezčí. Jack má tolik písní, které nikdy neomrzí, některé, jako Sunshine Of Your Love, byly zkrátka na hraní zábavné, další byly nesmírně emotivní, například Ships in The Night, jiné, jako třeba Smiles and Grins byly neskutečnou výzvou. Mohli jsme každý večer odehrát různorodý set, jeho mimořádné muzikantství bylo tolik inspirující! A navíc jeho ohromně krásný hlas, při kterém mi naskočila husí kůže během každého společného koncertu.

Nejoblíbenější album?

Moje nejoblíbenější album není kytarové. Je to Sketches Of Spain od Milese Davise – ačkoliv nejmilejší skladbou je Concierto De Aranjuez, kterou původně napsal Rodrigo pro kytaru!

Co mě čeká?

Mé plány do budoucna jsou hlavně pokračovat v práci a snažit se být tím nejlepším hráčem, jakým se mohu stát. Také musím dodat – klobouk dolů před kytaristou Ericem Johnsonem, který nám všem dává skvělý příklad ve smyslu odevzdání se umění, a kontinuální práci na tom, v čem je nejlepší.