Frontman šmíruje u Elišky Svobodové

Frontlady úspěšné jazzové skupiny Fanfán Tulipán, Eliška Svobodová, vystudovala Vyšší odbornou školu publicistiky, skladbu na Konzervatoři Jaroslava Ježka a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2011 působí v Českém rozhlasu, kde připravuje pořady Planeta jazzem posetá, Čajovna a spravuje sociální sítě, moderovala také vysílání Českého rozhlasu Jazz. Originální uskupení Fanfán Tulipán získalo Cenu Metropolitní Univerzity a vyhrálo české kolo mezinárodní soutěže Jazz Prix. Skupina má na kontě debutové album Polyorama, nedávno vydala také živák Vulpea Lunatica.

Na čem právě pracuješ?

Na jaře jsme natočili ve spolupráci s Adamem Kollerem tři klipy a vydali EP Vulpea Lunatica, které je na našem Bandcampu volně ke stažení. Je to záznam únorového koncertu z pardubického Divadla 29, kde se hraje vždycky dobře. Vyrůstala jsem v Pardubicích a scéna Devětadvacítky dost ovlivnila moje vnímání jazzu – často tam hrály dost experimentální jazzové formace z Rakouska, Francie, Nizozemí, Maďarska a jejich neortodoxní přístup mě hodně inspiroval. Teď přes léto s Fanfánem Tulipánem koncertujeme méně a tak tento čas využívám k napsání nových skladeb, hudebním konzultacím, jamům ve zkušebně, festivalům, odpočinku a k vylepšování nástrojového vybavení.

Jaké je tvé vybavení?

Hraji na Hammond Melodion 44, což je nejlepší melodika, jakou jsem kdy držela v ruce. Když někde řeknu, že hraju na melodiku, většina lidí si představí barevnou levnou hračku k táboráku (těch mám taky pár doma a nedám na ně dopustit), ale tohle je profesionální nástroj s vestavěným mikrofonem, výstupem na jack, ovládáním hlasitosti, vodní klapkou a mnohem větším rozsahem než je běžné (44 kláves). Objevila jsem ji díky Johnu Medeskimu, který s ní umí neskutečné věci. Její jediný problém je, že se časem rozlaďuje a je nutné ji dávat občas do servisu podobně jako třeba akordeon. Z efektů používám G-LAB Dual Reverb 3 DR-3 a v minulosti jsem taky experimentovala s wah-wah pedálem VOX V845 a s multiefektem. Ráda bych se k tomu zase vrátila, ale odrazuje mě od toho fakt, že si s tím zvukaři většinou moc nevěděli rady a při koncertech to neznělo dobře. Nicméně je osvěžující hrát občas jako zkreslená kytara nebo theremin…

Oblíbený kousek?

Nejradši mám nástroje přivezené z cest. Mým nejmilejším je citera kannel. Koupila jsem ji kdysi v Estonsku na festivalu ve Viljandi přímo od výrobce Mihkela Soona, který ji právě ten den dokončil. Krásně voněla borovým dřevem a zněla báječně, ale stála mnohem víc peněz, než jsem měla s sebou – Mihkel mi ji ale stejně prodal a zbytek jsem mu pak zaplatila z Čech. Výlet byl tak po finanční stránce v závěru celkem krušný, ale kannel mi všechny útrapy mnohonásobně vynahradil. Má šest strun (D2 – E2 – Fis2 – G2 – A2 – H2) a ladí se speciálním kolíkem. Ozvučení zatím řeším nástrojovým mikrofonem, ale časem si chci pořídit snímač.

Druhým oblíbeným kouskem je hrací strojek pling-plong, který jsem koupila v Utrechtu v muzeu zvonkoher. Je to zařízení, do kterého si můžete vytvořit vlastní melodii na děrný štítek. Používáme ho s Fanfánem ve skladbě Kabinet kuriozit – strojek je připevněný na dřevěné krabičce s piezo snímačem. Mám ráda tu chvíli, kdy se vše zastaví a jediné, co se je slyšet, je hrací skříňka, jako zapomenutý exponát v zaprášeném kabinetu... Baví mě s tím experimentovat: při koncertě v Polsku jsme jednou poslali děrný štítek s kleštěmi do publika a lidé si během večera vytvořili vlastní melodii, kterou jsme v závěru zahráli na pling-plong. Taková kolektivní kompozice.

Nejhorší nástroj, co jsi kdy držela v ruce?

Rozladěná foukací harmonika pro děti od francouzské značky Djeco. Tohle téma mě už delší dobu zajímá – že se vůbec neřeší ladění nástrojů určených malým dětem, které, když přicházejí do kontaktu pouze s náhražkami, rozladěnými xylofonky a blikajícími samohrajkami a nemají příležitost slyšet opravdové hudební nástroje, si hůře upevňují tonální cítění. Sama dost rozladěná jsem k tomu v minulosti napsala komentář pro magazín Material Times.

Co by sis ráda pořídila do sbírky?

Aktuálně se chystám přikoupit efekty, snímač na citeru a časem si chci pořídit nejnovější model Hammond Melodion 44 hp

Nejhorší muzikantský zlozvyk?

U muzikantů mi vždy vadilo pohrdání publikem, arogance, klamný pocit výlučnosti, nadřazenosti a rádoby světovosti, která se s časovým i místním odstupem jeví často jako komická. Je tu ale i druhý extrém – přílišné podceňování se, nejistota na pódiu a omlouvání se publiku za chyby. Mám štěstí, že u kluků v mojí kapele nemusím tyhle ani jiné zlozvyky vůbec řešit – v přístupu k hudbě a k publiku jsme na stejné vlně.

Nejlepší hudební zážitek?

Podzimní návrat kapely Minus123minut a jejich koncert v Paláci Akropolis. Radost v publiku z toho, že energie Minut je zpátky, byla nepopsatelná. Přítomnost bubeníka Dano Šoltise a hostujícího saxofonisty Marcela Bárty navíc skvěle propojila mé minulé a současné hudební světy. Moc se těším, co tahle nová sestava přinese.