Frontman šmíruje u Lenky Morávkové

Lenka Morávková aneb KnofLenka nebo My Name Is Ann je výraznou osobností české elektronické scény. Hudební performerka, publicistka a experimentátorka žije teď v Los Angeles, už v létě ji ale budete moci spatřit na Colours of Ostrava s unikátním vystoupením s Bohemian Cristal Instrument. Ostatně ten nejlépe představí právě sama Lenka.

Prozradíš nám své nástrojové vybavení?

Doma mám dva hudební set upy. Jeden pro Bohemian Cristal Instrument a druhý pro My Name Is Ann. Pro můj “glass beast” jsem ve stádiu zkoušení všeho možného. Na snímání perkusivních zvuků nástroje používám podomácku vyrobené piezo, protože má nejlepší zvuk při srovnání se všemi, které jsem vyzkoušela v obchodech. K tomu zkouším spoustu kytarových efektů. Je to trochu oříšek, neb jsem s pedály nikdy nepracovala a navíc frekvence mého nástroje jsou dost specifické, takže se nedá očekávat, že pedál bude fungovat tak, jak např. v tutoriálech na youtube s kytarou. Musím jít prostě cestou pokusů a omylů, a v podstatě beru efekty z Guitar Centra, vyzkouším a buď vrátím nebo si nechám. Zatím mi doma zůstal POG Electro Harmonix a Electro Harmonix Memory Man Hazarai a looper od bosse.

Pro MY NAME IS ANN používám Arturia Keylab Prograde Hybrid Synthetizer 61, se kterým jsem dost spokojená. Je přednastavený na komunikaci s Analog Lab softwarem, takže do jisté míry simuluje intuitivní práci se syňtáky. Koupila jsem ho kvůli tomu, že obsahuje 5 000 legendárních zvuků klasických syntezátorů jako Mini V, Prophet V, CS-80 V, Jupiter-8 V, ARP 2600 V, Prophet VS, Modular V, Oberheim SEM V nebo Wurlitzer a je radost s tím pracovat. Nově mám pak drumpad, Alesis Samplepad Pro, který teď používám na skládání bicích a i naživo. Koupila jsem si k němu minulý týden modře svítící LED paličky Rockstick 2 HD a z těch se raduju jako malý dítě.

Na hlas používám už léta naživo TC Helicon Voicelive Touch. Teď jsem si koupila i novou verzi Voicelive Touch2, protože při loopování umožňuje synchronizaci s BPM v Abletonu a je vůbec komplexnější ohledně loopingu. Pak mám Nintendo DS, ve kterém je Korg Synthetizer. To je takovej můj soukromej rave do kapsy, a má skvělej zvuk i naživo. Často si v něm skládám třeba při cestování, je to jediná věc, kterou mi v letadle nevypnou. K tomu bílo-růžovou kytaru z obchodu v China Townu, kterou jsem si koupila k loňským narozeninám, tu mám vždycky v kufru, když jedu někam k oceánu, do pouště nebo kempovat. Dvoje dětský klávesy, do kterých jsem si nechala přidělat výstup na nástrojový kabel – Yamaha Portasound PS66 mají nadprůměrně kvalitní databanku zvuků a Fujitone II zas dobrej electro bass charakter.

Hraju na stříbrný saxofon Conn Lady Face. Je to krásný, vintage nástroj z třicátých let, jedna z legendárních značek saxofonu a přišla jsem k němu úplně náhodou. Před lety mě okradli v Barceloně o všechny nástroje po příletu z koncertu v Praze a ocitla jsem se během turné bez saxofonu. Jedna známá známé se nabídla, že mi půjčí tenhle její, protože ho nepoužívala… Pak se odstěhovala do Maroka s přítelem a nástroj mi už zůstal. Má dost těžkou mechaniku, ale stabilní zvuk. Dlouho jsem si na něj zvykala a neustále myslím na nový, ale není čas. No a k tomu používám zvukovou kartu Motu Ultralite, která se mnou spolehlivě cestuje, přežívá všechny pády a stěhování, a malý stage mix Yamaha MG10XU, který zřejmě vyměním raději za Mackie 802VLZ4.

Využíváš neobvyklého nástroje Bohemian Cristal Instrument, se kterým vystoupíš letos také na Colours of Ostrava. Můžeš ho představit?

Bohemian Cristal Instrument je unikátní kus, jediný svého druhu na celém světě. Jedná se o après Baschet sochu. Tyto nástroje-sochy vytvářeli francouzští zvukoví experimentátoři a konstruktéři bratři Baschetové. Původní Cristal Baschet, který je předlohou mého nástroje, je orientovaný horizontálně jako klavír a skleněné tyče jsou transparentní, křištálové. Můj má originální design, který jsem navrhla před stavbou – je vertikální, dá se rozevřít jako vějíř a sklo je modré a žluté. Nástroj vznikl tak, že jsem se před pár lety jsem se v Barceloně seznámila s následovníkem bratrů Baschetových, Martím Ruizem, který vede na barcelonské akademii umění dílnu Metalúdic Baschet.

Jelikož pocházím z Jablonecka, kde skla máme opravdu hodně a věnovala jsem se zvuku skla v několika předchozích projektech, zajímala mě možnost vytvořit nástroj z českého skla. Martího jsem přivezla do Nového Boru, kde jsme pro Mezinárodní sklářské symposium postavili první český Cristal Baschet, později nazvaný Bohemian Cristal Instrument. Nástroj dlouho seděl v novoborském muzeu a neměla jsem k němu přístup. Až po pár letech a s pomocí grantu od města Pardubic jsem si ho odvezla jsem s sebou do Kalifornie na doktorát. Tady se mu konečně můžu věnovat víc. Mám za sebou TED talk, koncert v prestižním uměleckém muzeu The Broad a připravuju další věci. Mám stále pocit, že se s nástrojem seznamuju, vzájemně se ohmatáváme a zkoušíme, jak nám spolu bude nejlíp…

O jaký kousek bys ráda své vybavení rozšířila?

Mám v plánu si zřejmě ještě koupit Ableton Push, abych mohla zvuk Bohemian Cristal Instrument efektovat živě a zachovat jeho čistotu kvalitu, kterou často ztrácí při používání pedálů. Pedály jsou sice zábava, ale v tomhle případě jde o dost komplikovanou workflow a pro mě, která jsem zvyklá na bezmezné možnosti procesování zvuku v počítači, se mi to furt zdá jaksi málo. Na každý další proces kupovat další krabičku, sklánět se k tomu až na zem při hraní… Řeším všechno i choreograficky, jde často o sekundy, a moc mi to nesedne.

Potřebuju si teď ještě koupit kvalitní bezdrátový mikrofon na zpěv, ať se zbavím kabelů a stojanů kolem sebe a umožní mi to zpívat a hrát na nástroj zároveň bez omezení pohybu. A k tomu kvalitní in ear monitory, protože s kondenzátorovými mikrofony na podiu vždycky bojujeme se zpětnou vazbou, odposlech na podiu nemožný. Spoustu inspirace a kontaktů na techniku jsem načerpala v lednu na NAMM, což je největší americký veletrh s hudební technikou. A tak mi teď zbývá nakontaktovat dané firmy a vyzkoušet, které mikrofony sednou k celému set upu nejlíp.

Na čem teď pracuješ?

V podstatě mám den rozdělený na dvě části. Dopoledne řeším organizační věci a odpoledne/večer hudbu. Pracuju hlavně na nových skladbách pro Bohemian Cristal Instrument jak pro mé sólové koncerty, tak pro společný koncert s Williamem Closem a jeho Zemskou harfou na Colours of Ostrava. Většinou jednou týdně zkoušíme u něj ve studiu v Malibu, což je balzám. Nádherný dům v kopcích s výhledem na oceán přímo z proskleného studia. Ve spolupráci s novomediálním umělcem MAOTIKem plánujeme vytvořit interaktivní světelnou show k mému solovému koncertu s nástrojem Bohemian Cristal, takže promýšlíme různé varianty. K tomu dělám na novém albu MY NAME IS ANN. Už mám téměř půlku alba hotovou, občas zkouším i nové skladby naživo a sbírám reakce. Zároveň plánuju jednu sound artovou akci a novou interaktivní instalaci na další rok.

Největší hudební zážitek posledních měsíců?

Že konečně zas můžu dělat hudbu!!! A žít svůj život. Mám pocit, že jsem právě utekla z vězení, což byl můj doktorát. Nemohla jsem v tom dýchat. Žít v polopoušti v Riverside bez absolutně žádné kultury, být neustále zavalená knihami a psaním, ani jediný den volna v týdnu po celé měsíce, pak týden prázdnin a celé kolo nanovo… Zjistila jsem, že jsem prostě už stará na to dělat kompromisy, nechat někoho jiného řídit můj život, takhle jsem si svoji budoucnost v Kalifornii opravdu nepředstavovala.

Za rok a půl na doktorátu jsem udělala minimum muziky, protože prostě vůbec nemáte kdy a navíc jako student na studentském vízu nesmím legálně vůbec vystupovat, a to ani zadarmo. Naprosto frustrující. Navíc přístup školy k mezinárodním studentům mě natolik iritoval, že jsem se rozhodla na jejich finanční podmínky už prostě nepřistoupit. Dala jsem si odklad na několik semestrů a raději ty peníze investovala do žádosti o nové vizum 01 pro “exceptional artists”. To jsem naštěstí dostala a teď konečně můžu naplno zkusit tady dělat hudbu a hrát. Přestěhovala jsem se do Los Angeles a upřímně každý den ráno při dechových cvičeních si opakuju, jak jsem za tohle rozhodnutí šťastná… Uvidíme, kam mě povede, ale aspoň mám pocit, že jsem zpátky na své trase.

Jinak LA je neustále plné skvělých hudebních zážitků – včera koncert Kate Tempest, příští týden Sleigh Bells, hodně chodím na koncerty alternativní a noise scény, která funguje jako dost silně semknutá komunita a neustále se potkáváte s novými nápady a lidmi. Nádherný zážitek byl také koncert Kaitlen Aurelia Smith v prostoru hlavního nádraží a skvělá spolupráce s Borou Yoon na našem koncertě v The Broad.

Co je dle tebe nejhorším muzikantský zlozvyk?

Hm, těžko říct… Moje práce je většinou dost sólová, jen zřídka kdy spolupracuju s dalšími muzikanty, takže tak hluboko jako k zlozvykům jsem se nikdy neprokousala. Mnohem víc pracuji s tanečnicemi a novomediálními umělci, ale s hudebníky opravdu moc ne. Ale vzpomínám z dob puberty, kdy jsem měla kapelu Gentle Prison, že jsem byla naprosto alergická na hodinové pozdní příchody našeho basáka s výmluvou, že se sprchoval. To byl vlastně důvod, proč jsem se rozhodla pro sólový projekt (smích). Tak dík, Dane!

A co dalšího tě dokáže rozčílit?

K nepříčetnosti mě dokáže dovést odfláknutá nebo nedomyšlená elektronika a technika, která se tváří jako super high end kvalita a vy pak jen řešíte, proč to nefunguje, voláte na podporu, ztrácíte čas věcí, která má prostě fungovat a nefunguje, jak řečeno. Často to vyřeším sama a pak mám sto chutí jim poslat fakturu k proplacení za svůj čas, protože tohle je jejich práce a ne má.

(Např. můj TC Helicon Vocal touch, který při zaloopování smyčky nemá možnost fade out? No pardon, to by napadlo i malý dítě, že bez toho se hudebník neobejde. Občas mi uloží presety navždy a občas je prostě neuloží, tak musím všechno dělat znovu. Nebo stojany, který koupím úplně nový a viklají se jak kuře na bidýlku, že se na ně vůbec bojím postavit klávesy…) To samé na hudebních akcích – spolehlivě mě dokáže vytočit, když technici a zvukaři ani nečetli rider a pak jen krčí rameny, jako že nevědí, nemají, netuší a my se z toho můžeme zbláznit. Házet vlastní nedotaženosti na další lidi a stresovat je s tím, ať už jde o nefunkční elektroniku nebo zvukařinu je věc, kterou fakt nedokážu přejít v klidu.

Být hudebníkem je stresující samo o sobě dost, vím, kolik věcí se může v každé sekund po… takže nejsem ráda, když k tomu někdo ještě přidává. Mám za to, že moje technika je emo-sensitivní, takže když je kolem stres, má větší tendence kolabovat. V takových chvílích radši dobrovolně vyklidím pole a nechám svýho kliďase manažera to vyřešit, neb můj temperament je v tu chvíli neukočírovatelný.

www.bohemiancristalinstrument.com
www.mynameisann.com