Frontman šmíruje u Matěje Vodičky

Českobudějovičtí VEES se vrátili s novým albem. Co na sebe prásknul jejich kytarista a zpěvák Matěj Vodička? Kromě jiného taky to, že na začátku jeho hudební dráhy byla husí kůže a deska Pink Floyd.

S VEES jsme nedávno dokončili naší druhou desku No Way Back. Celkově jsme si se zvukem náramně vyhráli, včetně takovejch bláznivin jako zapojení elektrický i akustický kytary přes leslie box a tak. To je jedna z věcí, která mě na muzice strašně baví. Člověk může takřka do nekonečna experimentovat se zvukem, neustále obměňovat a improvizovat. Zkusit něco, co zpočátku vypadá jako totální kravina, ale nakonec si řekneš: „Ty bláho, ono to fakt zní skvěle, to musím použít!“

I z těchto důvodů si s klukama z kapely chceme postavit naše vlastní, patrně menší, studio. Zatím hledáme vhodný prostory. Momentálně jsme rádi za miniaturní kamrlík v socialisticko-realistickým kulturáku. Zcela upřímně – kdybych měl dost finančních prostředků, velmi pravděpodobně bych zkoupil veškerý vybavení, který je na trhu dostupný.

Moje vášeň pro hudební nástroje a přístroje se dá označit trefnou hláškou Steva Vaie, totiž, že jsem něco jako „gearwhore“. Pár krabiček ale v mým pedalboardu figuruje už dost dlouho, je to především klasika Ibanez TS 9 Tubescreamer, Electro Harmonix Small Stone a MXR Micro Amp.

Léta letoucí jsem používal další evergreen Boss DD-3 Digital Delay, ale nahradil jsem ho robustní konstrukcí, VOXem DelayLab. To je podle mě nejlepší multifunkční programovatelnej delay na trhu v poměru kvalita/cena. Jinak jsem poměrně nedávno kvůli pořízení dvanáctistrunky začal používat i MXR Dyna Comp a plánuju v brzké době zakoupit Diamond Vibrato. Možná můj oblíbenej Electro Harmonix Big Muff PI with Tone Wicker nahradí Dunlop Silicon Fuzz Face Mini, uvidíme…

U kytar víceméně kombinuju zajetou tradici v trochu obměněný podobě. Něco hraju na super kousek Eastwood Airline Map, což je na první pohled takovej prazvláštní tvar, ale v zásadě se to hodně blíží Les Paulu se vším všudy. A pokud potřebuju zvuk fenderovskejch singlů, používám kytaru Fender Squier J Mascis Jazzmaster. No a protože jsem ujetej blázen, nedávno jsem si pořídil dvanáctku Danelectro Dano 59 12 String. Kdybych jsem měl napsat seznam kytar, který bych chtěl, patrně by to zabralo další minimálně tři normostrany.

Do smrti si budu pamatovat ten moment, kdy jsem ve čtrnácti doma vyštrachal tátovu opotřebovanou desku Pink Floyd The Dark Side of the Moon v edici Supraphonu. Z čirý zvědavosti mě napadlo tu placku položit na gramofon a jenom se tak položit na gauč a koukat do stropu. Tahle chvíle ve mně vyvolala nejen husí kůži, ale patrně i celou touhu začít hrát a dělat muziku. Od tý doby se to už nedá zastavit.