Frontman šmíruje u Miroslava Šuláka (Fred Madison)

​Valašské Meziříčí má další hudební projekt, na který může být město hrdé. Fred Madison založil před pár lety zpěvák, kytarista a klávesista Miroslav Šulák. Kapela předskakovala Tata Bojs nebo Lake Malawi, nyní pracuje na novém EP.

Na čem právě pracuji?

Právě dokončuji nové EP. Kytary už mám nahrané, basu taky, čekají mě jen zpěvy. Díky tomu, že nahrávám doma, můžu si sám zvolit, kdy a jak to budu dělat, hlavně je to bez stresu. (smích) Bicí jsme chtěli nechat elektronické, nakonec jsme se rozhodli je na EP nahrát. S tím nám pomohl Vítězslav Král, klučina co studuje zvuk, kamarád našeho bubeníka.

Je pro mě sice vyšší level to smíchat, protože nemám zkušenosti s mícháním živých bicích, a až tak mě to nebaví (smích)... Mám rád, když vymyslím song a ten si můžu za večer nahrát, pak smíchat a masterovat, zároveň se u toho i učím, jak to funguje. Ale drbat se s tím celé týdny a do toho chodit ještě do práce... No udělat se to musí. Naštěstí se o mastering na vznikající EP už nestarám, s tím nám pomáhá profík Dan Václavek na doporučení naší bookerky Lucie Redlová. Náš bubeník Adam Koš je fakt frajer. Neskutečně tu kapelu posunul dopředu a byla by škoda, kdyby jeho bicí na EP nebyly. Hodně teď koncertujeme, hlavně díky Lucii Redlové. Domlouvá nám pěkné koncerty a my se díky tomu neskutečně rychle sehráli. Když je super zázemí a skvělí lidé, jde to rychle.

Momentálně máme venku videoklip k singlu Run Baby Run. Můžete si jej poslechnout na Spotify, Soundcloudu, iTunes a Bandcampu. Využili jsme internetového labelu jménem LANDR. Ten funguje stejně jako třeba CD Baby a další podobné. Za určitý roční poplatek vám umístí singl nebo EP či desku na internet a streamovací služby.

Do budoucna máme v plánu udělat desku a nahrávat už ve studiu. Máme v úmyslu oslovit Tomáše Neuwertha a na producentskou práci jeho bráchu Dušana. Jednoduše chceme, aby to bylo prostě nejlepší. A jelikož jsme předskakovali skupině Tata Bojs, tak si nás snad kluci budou pamatovat a obětují nám čas.

Jaké je mé vybavení a oblíbený kousek?

Hrával jsem dlouho na Squier Fender Jaguar. Byla to vůbec moje první kytara. A pořád si ji sebou vozím na koncerty. Na to, že stojí nějakých 9000 korun, tak jsem asi chytl skvělej kus, protože zvukově je vynikající a pořád se na ni skvěle hraje. Momentálně hraju na Fender professional Telecaster. Naprostá novinka od Fenderu a naprosto boží série. Měl jsem možnost si z dané série zahrát i na Jazzmaster a nemá to chybu. Tady už to lze fakt poznat kvalita, hlavně na výsledným zvuku. To se musí slyšet, nedá se to popsat.

Krabiček používám moc. Vypíchnu pár nových. Analogový kompresor Tone Corset od Electro Harmonix, dělá přesně to co má a není drahý. Skvělý je analogový delay Echobrain od TC Electronic. Koupil jsem ho na zkoušku, než pořídím něco lepšího, ale už si ho nechám. Na to jak je levný je naprosto výborný, dělám přes něj pořádnou plochu. Hlavně to neskutečné opakování, které umí, když to vykroutíte, je to až robotický zvuk. Nesmím zapomenout na overdrive/distortion Fault od firmy Old blood noise endeavors. V Česku to nejsou zatím moc rozšířené efekty. Je to overdrive a distortion v jednom. Můžu si klasicky nastavit úroveň zkreslení a poté výšky, středy a basy výslednýho zvuku. Takže to strašně moc možností, jaký zvuk si nastavíte, a zkreslení je luxusní. Když to pak ještě podpořím zkreslením Crayon od Electro Harmonix, dostanu pilový zvuk.

Nejhorší nástroj, co jsem kdy držel v ruce?

Žádný nejhorší nástroj jsem asi v ruce neměl. Když jsme začínal, hrál jsem doma na starou akustiku, co měl otec ještě na vojně. Byla to ta malá akustička, s šíleným dohmatem, ladila se kombinačkama. A přece jsem hrál!

Co bych si rád pořídil do sbírky?

Momentálně šetřím na pořádný reverb, který mi chybí. Přemýšlím nad RV-6 od Boss. Dále mě zaujala Polara od Digitechu. Nejvíc bych si přál Strymon big sky. Ale nejsou prašule (smích).

Nejhorší muzikantský zlozvyk?

Zlozvyk asi nemám, nebo o tom nevím. Před vystoupením určitě vykouřím více cigaret, něž je běžné. To ano. Jsem docela dost stresař.

Největší hudební zážitek?

Zážitků bylo moc. Všude, kde jsme hráli, to bylo skvělý, až na pár výjimek. Určitě nezapomenu na akci Zubštejn času, kterou pořádá náš manažer Zbyněk Hanko. Hráli jsme v jurtě pod zříceninou a bylo to boží. Lidi tančili a bylo tam krásně, potkali jsme tam navíc našeho zvukaře, kterej od té doby jezdí s náma. Nezapomenu na akci Mayday ve Vendryni, kterou pořádá Vojta Dohnal, manažer Lake Malawi. Jsem moc rád, že nás tam pozval, protože jsem hrál jen v duu s basákem, a narazili jsme tam na bubeníka Adama, který tam byl s No Distance Paradise. Za dva týdny se naučil celej náš set, následně jsme se sehráli na třídenním soustředění.

Nemůžu zapomenout na M-klub v rodném Valašském Meziříčí. Přijdou kamarádi a má to nejlepší atmosféru. Poslední koncert jsme tam odehráli teď nedávno na majálesu. Nesmím taky zapomenout na akci jménem Vánoční koncert, kterou pořádáme s kamarády z kapely Koně a Prase. Vždy 29. 12. se sejdou všichni v M-klubu. Krásnej zážitek byl předskakovat Tatáčům. Měli jsme možnost aspoň trochu kluky poznat a jsou na pohodu. Vůbec nejsou namyšlení a přitom jsou to takové kapacity! To se dneska málo vidí. Pak Budějovický Majáles – když jsme lezli na stage, začalo pršet a průtrž mračen. Dost lidí se šlo schovat. Ale postupně přicházeli i za cenu toho, že budou promočení. Bylo skvělý dívat se, jak tančí v dešti a užívaj si naši muziku. My do toho dáváme vždycky 100 % a nikdy ne méně. Proto je pro nás asi i každej koncert zážitkem.