Frontwoman, cesta ke zničení kapely?

Ženská v kapele je zlo! To se traduje. A četnými příklady, historickými i současnými, potvrzuje. Proč je žena v tak kapele výbušný element? Dá se vůbec udržet klid a pohoda v projektu, kde hrají a zpívají dámy, které nejsou vaše příbuzné? A co když, považte, je jedna z nich frontmankou?

Žena v kapele za dob sladkých -nácti

Někteří z nás měli to štěstí, že založili genderově různorodou kapelu už na střední škole (rozuměj, byli přítomni chlapci i dívky bez příbuzenského vztahu). Možná jste už tehdy přišli na to, že jestli chcete jako kapela šlapat, musíte jet na stejné vlně. Pokud vás spojuje společná láska k žánru, rytmu a hudební vizi, rozdmýchat jiné city může být snadné. Jste mladí a neklidní, a dřímá ve vás pravé rockerské jádro!

Napadlo vás, když vám bylo šestnáct, a hráli jste v kapele se sympatickým protějškem, že přece musíte zachovat profesionalitu a nechcete komplikovat kapelní život? Mě taky ne. A tak jsem s děsem v očích sledovala, jak se spoluhráči hádají, kdo mě doprovodí domů – a hážou u toho po sobě plechovkami od piva.

Žena v kapele v -ceti

To už je ovšem tak tisíc dvě stě let zpátky. Už jsem se poučila, že spoluhráči jsou fuj. Pokud chci, aby kapela fungovala déle než půl roku, a aby nás společné chvíle těšily, musí být situace čitelná. To, že zpěvačka je všech, jsem slyšela příliš často. Mezi muzikanty najdete milé a profesionální lidi, nebo taky týpky, kteří vám dají bez obalu najevo, že touha někam to v hudbě dotáhnout rovná se neřekneš mi ne, ať už si vymyslím cokoli. Pro druhý případ platí, že čím úspěšnější hudební profík, tím méně pravděpodobně tohle uslyšíte.

Čistě pánské (a heterosexuální) kapely mají v tomto výhodu – buď jsi fajn člověk a chováš se normálně, nebo jsi kretén a nikdo tě tu nechce. Nebo jsi příliš malý kretén a nepřežiješ s námi.

Ale když jsi ženská, no... Pokud jsi na zkoušce souhlasila, že tě jeden z nás hodí domů, zajímá mě, jestli i ti ostatní mají šanci. A pokud nemají, rád bych věděl, proč konkrétně. Je to tím, že nejsem dost hezkej? Že jsem pokazil kytarový sólo? Že mám menší auto a starší mobil? Že jsem basák?

(Pauza pro smích a pohoršení basáků, doprovázené prudkým kliknutím na křížek.)

Poučená žena v kapele – jaké je to být frontmankou?

Jedna si velmi rychle ujasní, zda je pro ni důležitější se seznamovat, nebo dlouho a dobře fungovat jako kapela. Znám případy, kdy vztahy navázané v kapele přežily následné erupce a vydržely – a kapela taky. Ty jsou však ojedinělé. Jsem-li jediná žena v kapele a zároveň frontmanka, musím se občas pochlapit.

Být frontmankou znamená sledovat své naprosto zlité spoluhráče, jak se po cestě z hospody vyčurají doprostřed zmrzlé silnice a následně do vlastního díla spadnou. Nezbývá, než zkontrolovat zda nedošlo k tržným ranám na hlavě a postarat se o bezpečný převoz.

Znamená to mít pochopení pro manželky spoluhráčů, a rozumět, že ne všechny mají pochopení pro zpěvačku v čele kapely. Ideální je, tvářit se neutrálně a přátelsky. V podstatě ani nevnímám, že jste chlapi, a jestli jo, jsem rozhodně na ženský.

Znamená to neustále nacházet rovnováhu mezi ta holka je milá a je s ní rozumná domluva a totálně po mně vyjíždí, asi má slabost pro zvukaře! A samozřejmě je rozdíl mezi zpěvák je nasranej, že jsme se vykašlali na zkoušku a zpěvačka je nasraná, asi má svý dny! Nebo ještě líp – Cože, já že jsem málo cvičil? Úplně jako bych slyšel svoji ženu. Nebo matku!

Odměna je ovšem velkolepá. Když se dílo zadaří a všichni se ocitneme na podiu na akci, kde to baví lidi i nás, je všechno zapomenuto. Žen-frontmanek je u nás méně, takže se na ně hledí poněkud laskavějším okem. Na druhou stranu, fanynek středního proudu je procentuálně více než fanoušků. Takže komerčně úspěšné kapely bývají spíš ty chlapecké, plné vymazlených fešáků. A Pokáč.

Jak je to teď

Teď mám kapelu Divoko. Postupně do ní přišli samí hudbě oddaní muzikanti. Je parádní s nimi hrát, protože rozumí kapelní spolupráci. Jestli se jednoho dne po cestě na koncert zhádáme jak koně, ukáže až čas. Chceme hlavně hrát, s radostí a pokud možno dobře – tak jako většina našich kamarádů. Známe se krátce a chováme se k sobě zatím hezky a korektně. Ale mám podezření, že basák s kytaristou si rozumí víc, než by se mi líbilo...

Ale přísně vám zakazuji ptát se jich, jak to vidí oni. Nejspíš by vám řekli, že jsem neúprosná semetrika, co je nutí hrát Es dur a 6/8 rytmus a že se to dá vydržet jen stěží...