Funky Monx: Naše skladby zahrajeme z fleku, i když nás vzbudí ve tři ráno

Jak se z původně ZUŠkařského projektu hrajícího předělávky stane kapela s vlastní tvorbou? Byla to pozvolná cesta, nebo někdy v minulosti došlo ke zlomu a začali jste pracovat na vlastním repertoáru?

ŠTĚPÁN KORDÍK: Nejprve jsme hráli pouze instrumentální skladby, poté přidali zpěv a nakonec jsme se po sjednocení stávající sestavy vrhli na vlastní tvorbu. 

EMA NOVÁKOVÁ: Po čase sehrávání se na coverech jsme začali pociťovat potřebu se autorsky realizovat. Byl to přirozený a pozvolný proces a přivádět vlastní nápady k životu nás baví. 

Kdo skládá hudbu? Má sedmičlenná formace jednoho „tahouna“ nebo vše vzniká společně?

ŠTĚPÁN: Vždycky někdo přijde s prvotním nápadem, který je v různé fázi kompozice. Od samostatného motivu až po rozvinuté demo s komplexní představou o skladbě. Na připravované debutové desce Monx In Blossom jsem to byl většinou já nebo Miki. Nicméně s tématem nejvíc funky pecky It’s Got a Power přišel trombonista Tomáš. 

DAVID MOUDRÝ: Se spoustou nápadů přišla i zpěvačka Emča, takže jsme zvolili obrácený postup. Napřed spolu se Štěpánem vymysleli základní harmonii k melodii. Při samotné tvorbě začneme rytmikou, která se později doplní kytarou, a nakonec jdou dechy, případně další zvuky. Všechny motivy nahráváme do dema, abychom rovnou získali zpětnou vazbu a věděli, co funguje a co ne. 

Jaké hudební vzory vás nejvíce ovlivňují? 

ŠTĚPÁN: Tuhle otázku vezmeme radši prakticky. Je vhodné poznamenat, že každý z nás má hodně otevřený vkus a nebojíme se zabrousit a nechat se inspirovat i v jiných žánrech. Za mě to jsou The Who, Cory Wong, Noel Gallagher, Sting a J.A.R.

MIKI KOPECKÝ: U mě to jsou The 1975, Vulfpeck, Cory Henry nebo George Duke.

LUCKA LAURINOVÁ: Red Hot Chili Peppers, Marcus Miller a taky Chet Baker.

EMA: Pěvecky hodně Beyoncé, Prince, Michael Jackson a Bruno Mars.

DAVID: Tady to mám stejně jako Lucka. Red Hot Chili Peppers. Pak taky Imagine Dragons nebo Gorillaz.

TEREZA SKALICKÁ: Michael Jackson, Dave Weckl a projekty Dana Bárty.

TOMÁŠ: Tak třeba Fred Wesley, Marcus Miller nebo Vulfpeck.

Jaké jsou plány? Debutové album? Videoklip? Turné?

ŠTĚPÁN: Letos nás čeká asi nejzásadnější moment v dosavadním fungování kapely. 31. října vychází debutové album Monx In Blossom. Obsahuje deset skladeb, které už jsou součástí našeho koncertního repertoáru. Točili jsme ho opravdu dlouho a covid pauza nám to zrovna neurychlila. Na desce je tak zachycen dvouletý proces formování zvuku a vývoj jednotlivých členů kapely. Máme tedy skutečný odstup a je přirozené, že teď bychom k některým skladbám přistupovali jinak. Nicméně jsme zachovali autenticitu a nechali skladby tak, jak jsme je vymysleli v průběhu času. 

DAVID: K desce jsme nechali vyrobit náš první merch. Trička s motivem ručně nakresleného přebalu od Alice Hrdličkové. Už teď jsou k zakoupení na našich koncertech. Do budoucna plánujeme rozšířit merch o samolepky, placky a plátěnky.

ŠTĚPÁN: S vydáním desky půjde ven singl s klipem. Už teď můžeme prozradit, že to bude k již zmíněné skladbě It’s Got a Power. Co se týče koncertů, ladíme termín křestu a doufáme, že bude možné ho uspořádat bez omezení. Samozřejmě bychom rádi spojili vydání desky se sérií koncertů. 

Sledujete českou a světovou funkovou scénu? S kým byste si přáli vyjet na turné?

ŠTĚPÁN: Samozřejmě. Snažíme se inspirovat, kde se dá. A zároveň pracujeme na vlastní originalitě. Z českých kapel jsou nám velmi blízcí J.A.R. a Monkey Business. Ze zahraničních jsou to Vulfpeck, Cory Wong, RHCP nebo Pomplamoose a Scary Pockets. Ti sice dělají převážně covery, ale s velmi nápaditými vlastními aranžemi. 

DAVID: Na turné bychom rádi vyjeli v podstatě s kýmkoliv, protože by bylo skvělé nasbírat zkušenosti, zážitky a zahrát si na různých místech. Ovšem pokud bychom si mohli vybrat, byli by to právě Monkey Business. 

V textech popisujete vztahová dramata, situace ze života, nebo recepturu na cocktail. Vše zpíváte a rapujete anglicky. Nepřemýšleli jste o češtině? Nebo jiném jazyce?

EMA: Čeština je krásná a květnatá a možná by naše vyjadřování bylo v češtině bohatší. V angličtině se ale cítíme líp ve spojení s naší rytmickou hudbou. Angličtina je zpěvnější a zároveň se tak otevíráme i případným zahraničním posluchačům. 

Neplánujete rozšiřovat dechovou sekci? Nebo vám tandem sax a pozoun frekvenčně dostačuje?

ŠTĚPÁN: Několikrát jsme uvažovali o trumpetě, dechová sekce by tak byla kompletní. Naše kapela je ale převážně o chemii mezi členy a zatím se neobjevil nikdo, kdo by na první dobrou zapadl a byla by tam ta jiskra. Dalším důvodem je, že by se nám trumpeťák nevešel ani do auta, ani do zkušebny. (smích) Tenor sax a trombon jsou nástroje poměrně nízko laděné, což jsme na nových nápadech začali kompenzovat využitím alt saxofonu, který dokáže dominovat ve vyšších frekvencích. Na podobném principu funguje například dechová sekce J.A.R., která nás v tomto ohledu inspiruje. 

Otázka na kapelníka: Jak náročné je řídit sedmičlennou kapelu? Kde vidíš, že máte organizační slabiny?

ŠTĚPÁN: Být kapelníkem Funky Monx je pro mě jednou z největších životních výzev. Je to živý organismus, který se neustále vyvíjí a chystá mi jedno překvapení za druhým. Naučil jsem se při vedení kapely spoustu věcí souvisejících nejen z branží, ale i s psychologií člověka. To je mi užitečné i při studiu pedagogické fakulty. (smích) Při takovém počtu lidí v kapele je na zvážení, jestli přistupovat ke členům individuálně, nebo hromadně jako například v big bandu. Ale jak už bylo zmíněno v předchozí otázce, u nás je to hlavně o chemii, a tak je přístup individuální. Často vedeme diskuse ohledně toho, jak se kdo v kapele cítí a dbáme na to, aby byly vždy na prvním místě dobré vztahy. Kromě hraní tu totiž i budujeme něco, co přesahuje frázi „mít kapelu“. Jsme všichni jako rodina a společného času si nesmírně vážíme. 

V návaznosti na názory jako hudba není skutečná práce a podobné, musím poznamenat, že divák na koncertě vidí jen finální produkt. Stojí za tím ale stovky hodin práce a opravdu to není tak jednoduché, sejít se a zahrát. Uskutečnění koncertu zahrnuje sladění termínu, secvičení skladeb, komunikaci s pořadatelem a zvukařem před koncertem, logistiku celé kapely a aparatury a až potom je na řadě samotné vystoupení. Slabinu vidím v našem time managementu. Každý toho máme hodně, ať už je to práce nebo studium, a obecně nám trvá domluvit se například na společném termínu soustředění. Ovšem s odstupem času musím říct, že se organizace obecně zlepšuje. Jako třeba společný chat pouze pro termíny, kam napíšu datum, místo a v krátkém čase obdržím odpovědi od všech, zda mohou nebo ne.

Porota soutěže Karlovarského kraje Top RoofTop Talenty mezi vás a druhé vítěze Ceny poroty rozdělila první místo. Jednou z výher byl poukaz na nákup na kytary.cz. Co si za něj pořídíte?

DAVID: Šli jsme do toho po hlavě. Podobně jako s jakýmkoliv nákupem nové aparatury. Za poukaz jsme už pořídili syntezátor Korg Minilogue a začali jeho možnosti využívat ve zvuku kapely. Je malý, poměrně jednoduchý na ovládání a přináší nekonečné možnosti tvarování zvuku. 

Během finále soutěže jste absolvovali natáčení v prostorách prázdného divadelního sálu v období těsně po zavřených okresech a nejtvrdším lockdownu. Jak jste se na živý záznam připravovali? V čem bylo natáčení výzva a jak jste s jeho výsledkem spokojeni?

ŠTĚPÁN: Nejprve jsme vybrali písně, které zahrajeme a potom je pořád dokola nacvičovali. Kdyby nás vzbudili ve tři ráno, z fleku bychom naše skladby zahráli. (smích) Největší výzva nás čekala až na místě, protože se pracovalo s velmi nízkými hlasitostmi, aby nedošlo k přeslechům. Například u zpěvů jsme tak šli občas trochu naslepo. Nervozita zahrála také svojí roli. 

DAVID: Většinu skladeb jsme hráli znatelně rychleji než obvykle. S výsledkem jsme velmi spokojeni, před vydáním desky se nám dostalo do ruky velmi slušné promo, které jsme rovnou použili pro prezentaci při domlouvání koncertů. 

Před rozhovorem jste se zmínili, že rozšiřujete řady o manažera. Už jste došli do té fáze, kdy je nutné administrativu a jednání s pořadateli předat externímu člověku? 

ŠTĚPÁN: S manažerem chystáme první schůzku, kde zkonzultujeme naše představy. Dosud jsem většinu administrativy řešil sám a ve spojení se školou, prací a kapelním růstem to začalo být náročnější než dřív. Nemám v plánu se zbavit úplně všech povinností souvisejících s chodem kapely, protože mě to do jisté míry baví a naplňuje, ale bylo by fajn si odlehčit a podělit se o to s někým, kdo je v tom kovaný.