Gene Loves Jezebel připravili působivou kolekci cover verzí i vlastních skladeb
Gene Loves Jezebel je jednou z těch kapel, ve které došlo k rozepři mezi hlavními aktéry (v tomto případě mezi bratry Astony, Jayem a Michaelem), v důsledku čehož se na světě nyní pohybují dvě hudební tělesa stejného názvu. Poněkud zamotaná situace se má tedy tak, že americká verze Gene Loves Jezebel patří Michaelovi, britskou pak vede Jay Aston. A právě ta druhá nyní přichází s novým albem X-Love Death Sorrow.
Jayova verze v sobě nadále sdružuje skvělé muzikanty, tedy basáka Petera Rizza a kytaristu Jamese Stevensona, na bicí pak trojici doplňuje Steve „Smiley“ Barnard. Jako producenta si na novinku přizvali Petera Walshe, který s kapelou v minulosti již spolupracoval.
X-Love Death Sorrow sestává jak z původního materiálu, tak i z přesvědčivých cover verzí. Začátek v podobě The Man That Time Forget nastíní atmosféru celé desky. Pomalejší tempo, monotónní, hypnoticky opakující se akordy, echo na Stevensonově kytaře, to vše jsou perfektní ingredience pro skladbu s gothic rockovým šmrncem.
První předělávkou je The Light Pours Out Of Me od post punkových Magazine. Gene Loves Jezebel si upravili rytmus, aby skladba více seděla k jejich stylu, jinak v podstatě zůstali věrni originálu, stejně tak je tomu i v Broken English z repertoáru Marianne Faithfull. Její groove je pak důkazem, že rytmické sekci Rizzo/Smiley to spolu náramně funguje.
Pomalá popovější chuťovka Breathe Easy byla napsána už před dlouhými jedenadvaceti lety, ale na studiové album se dostává až nyní. Na album si našly cestu také čtyři skladby ze společného projektu Jaye Astona a Petera Rizza Ugly Buggs, z nichž je nejzajímavější pochmurná You Can't Hurt Me Anymore. Za zmínku pak určitě stojí také verze In Between Days od The Cure, která v pomalejším tempu, s houslemi a Astonovým působivým hlasem, která vyznívá smutněji, než je tomu v původním znění. Podobně originálně uchopili i dávnou klasiku Another Girl Another Planet z pera Petera Perretta a jeho The Only Ones.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Album X-Love Death Sorrow přesvědčuje o tom, že Gene Loves Jezebel jsou svým způsobem originálním hudebním uskupením, u nás vcelku neznámým a neprávem opomíjeným. Jay Aston má charisma a jeho hlas dokáže zvláštním, až hypnotickým způsobem upoutat posluchačovu pozornost, basa s bicími je pevně semknutá a James Stevenson předvádí skvělou kytarovou práci. Deska, která určitě stojí za poslech.
Gene Loves Jezebel – X-Love Death Sorrow
Cleopatra Records, 00:46:37
rock/gothic/post punk/wew wave
70 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
