Ghost of You: Do třiceti zahrajeme na Glastonbury

O co úspornější jsou v mluveném slově, o to expresivnější jsou v hudebním projevu, tento pocit z Ghost of You jsem měl ve studiu Radia 1. Kapela za pouhé tři roky existence urazila obrovský kus cesty a na co sáhne, to se jí podaří. O odpovědi se podělili kytaristé a zpěváci Tomáš Novohradský a Štěpán Pařízek a bubeník Michal Janík. Úctyhodný výkon ovšem předvedl také klávesák (a jinak i basák) Jirka Habarta, jen se ve stísněném prostoru nedostal moc k mikrofonu. Sám Ghost of You vnímám jako aktuálně možná nejlepší kytarovku u nás, minimálně v kategorii do 25 let.

Novinku Glacier In The City jsem si cestou do rádia pustil poprvé soustředěněji na sluchátkách a nadchnul mě její fantastický zvuk. Máte na něm větší podíl vy, nebo producent Ondra Ježek?

T: Z 90 % je to Ondrova práce... (smích)

Před třemi lety jste vznikli na nějakém divokém večírku. Co bylo tím hlavním impulsem?

T: Byl to příjemný večer. Potkal jsem nové lidi, staré známé… a najednou jsme se prostě rozhodli...

… a od té doby se vám snad ve všem daří. Vyhráli jste soutěž o účast na Szigetu, máte za sebou hraní v Banátě, na filmovém festivalu v Karlových Varech, LFŠ v Uherském Hradišti, kde jste hráli k němému filmu, více než stovku koncertů. Takto jste si to už tehdy nalajnovali, nebo jde spíše o štěstí?

M: Šli jsme tomu štěstí naproti a už na začátku jsme si řekli, že právě koncerty nás můžou vyhrát a posunout dál. Vydávat nějaké nahrávky na začátku by nebylo šťastné. Postupně se to vykrystylizovalo…
T: … a taky jsme se oťukali. Tím, že jsme hodně hráli, chtěli hrát a byli stejně naladění. Měli jsme a máme chuť hrát i čas, který tomu můžeme věnovat. Oťukalo nás to a stmelilo. Na písničkách jsme mohli najednou začít pracovat jiným způsobem…

Deska zní vyzrále, nejen zvukově, ale i po stránce nápadů a aranží. Ve vztahu k vám se mluví o vlivu Radiohead, Blur nebo Sunshine, v recenzi jsem našel i zmínku o rytmice alá Nerve. To jsou velká jména. Své první hudební zkušenosti jste posbírali, počítám, už před založením Ghost of You…

Š: Ano, ale Ghost of You je první kapela, která někam směřuje a někam se vyvíjí. To předtím bylo, minimálně z mé strany, takové pachtění…
J: Každý jsme něco měli, ale až teď to má konečně smysl…

Do kapely šlapete dost intenzivně. Máte za sebou rodiny, které vás podporují? Dá se vyčíslit, kolik energie, času a financí muzice aktuálně dáváte?

Š: To přesně vyčíslit nedokážeme. Snažíme se do ní ale investovat tolik, kolik jen jde…

Kromě křtů se chystáte i na showcasový festival Nouvelle Prague. Slibujete si, že účast na něm by vás mohla posunout dál?

M: Je to cenná zkušenost. Nějaké šance tam určitě máme. Promotérů tam bude spousta a třeba se můžeme někomu zalíbit…

Pocházíte z Brna. Podporuje vás nějak i vaše bezprostřední okolí, cítíte podporu od komunity svých fanoušků?

M: Dva jsme od Uherského Hradiště a dva z Brna. Rytmická sekce je z Hradiště…

Aha, tak už chápu, proč desku křtíte na Moravě v Brně i Uherském Hradišti…

T: Na obou místech jsou lidé, kteří na nás chodí a kteří nás podporují. Na Szigetu jsme hráli hlavně díky nim.

... načež byl první vstup u konce a Ghost of You odehráli skladbu Hermaphrodite. Poté si Jirka přinesl kombíčko, aby klávesy byly v dalších vstupech do éteru o něco víc slyšet. Ale vraťme se zpátky…

Na festivalu Waves Bratislava jsem viděl desítky kapel, které zněly i vypadaly úplně stejně. Jakoby se mladé kapely ovlivňovaly navzájem a neviděly dál za tyto hranice. Vy jste tento kruh podle mého názoru překročili. Kdo vás inspiruje?

Š: Hlavně se snažíme poslouchat co největší kvanta hudby. Dobré muziky je strašně moc, každý den se ji snažíme sledovat a něco objevit. A snažíme se hodně cvičit, hrát a hrát… pak ty kreativní nápady přicházejí samy…
T: Taky spolu trávíme hodně času. Není to jen tím, že cvičíme…

Kolik času spolu trávíte?

M: Možná až příliš. Někdy i celou noc... (smích)

Texty skladeb vašimi slovy „vykreslují city, dojmy a sny a zároveň vycházejí z konkrétních událostí“. Můžete být konkrétnější?

Š: Jsou to spíš konkrétní pocity, než události. Třeba Hermaphrodite odkazuje na pasáž z jedné knížky od Lautréamonta. Přišla nám hodně zajímavá, a tak jsme se od ní odrazili. A pak jsou to takové písničky o holkách. (smích)

Hodně důležitým předpokladem úspěchu je pokora i sebevědomí. Co je vám bližší?

T: Jak u koho... (smích)
Š: Sebevědomí je asi nezbytné, nejen důležité…

Jak to jako poměrně dost krabičková kapela zvládáte na koncertech? Vašek Havelka z Please The Trees mluvil o praxi, kdy dostanete 30 minut času, během kterých se musíte nazvučit, zahrát a ještě i přesvědčit, co ve vás je. Jsou pro vás takové limity reálné?

M: Zvolili jsme variantu kratších setů. Snažíme se zvukovky natahovat co nejmíň a z toho důvodu jezdíme i s vlastním zvukařem. Přesto to ale přece jen nějakou dobu trvá…

Svůj žánr označujete jako psychedelický pop. Je to dnes ještě důležité?

T: Není…
M: Jenže lidi to chtějí slyšet. Vždycky se ptají, co hrajeme…

Jste v tom, co a jak hrajete, jednotní? Nehádáte se?

T: Hádáme se často, ale ne o hudbě…

Najdou se i u nás v Česku kapely, které by vás inspirovaly? Z těch mladších mě napadají třeba olomoučtí No Distance Paradise…

Š: My se inspirujeme tak nějak jemně. Třeba tady v rádiu zazněl Kittchen, kterého máme všichni rádi. A tak to máme se vším. Spíš kapely máme rádi, vědomě se inspirovat ani někoho napodobovat se nesnažíme…

…a poté pánové zahráli skladbu Somewhere In The Drop of Your Miracle z EP Ocean K. A přiznali, že mají rádi Psí vojáky.

Při výběru pamětnické skladby jste sáhli po titulu Russian Mystic Pop Op. IV z alba Nalej čistého vína, pokrytče. Proč jste zvolili právě Psí vojáky?

Š: Psí vojáky považujeme za klenot české scény. Nejvíc se nám líbí upřímnost té hudby, která je naprosto čirá.

Jsou i nějaké další „staré české kapely“, u nichž byste takovou čirost cítili?

T: V podobném žánru asi ne. Psí vojáci jsou ojedinělí. Právě proto jsme je vybrali. Jsou sví a nezaměnitelní…

… a v tu chvíli nás čekal poslední vstup, věnovaný vizím do budoucna. A akustická verze skladby As If You Died At My Birth, toho času na 10. příčce hitparády Velké sedma.

Je vám nějakých 23 let. Když si sami sebe představíte kolem 30, kde byste chtěli s kapelou být?

T: Na Glastonbury!
Š: Tam už dřív, ne?
T: Myslíš uklízet? (smích)

Čekají vás tři křty, 5. 11. v Kabinetu Múz v Brně, 14. 11. v pražském Café V lese a 16. 11. na Míru v Uherském Hradišti. Mezitím zahrajete ještě 6. 11. v Praze na už zmíněném Nouvelle Prague, kde budete cílit hlavně na zahraniční agenty. Připravujete se na to nějak?

Š: Už doma žehlíme košile… (smích)

Máte už připravený recept, jak prorazit v zahraničí? Dost lidí z branže si myslí, že české a slovenské kapely venku nikoho moc nezajímají, že mají dost vlastních talentů. Nebo že nám nejdřív musí proklestit cestu někdo takový jako „česká Björk“…

J: My jim ještě ukážeme! (smích)
T: Budeme se snažit hrát co nejvíc a tak, jak nás to baví. A budeme dělat všechno proto, aby se to stalo…