GHS David Gilmour Signature: cesta za tajemstvím tónu

Představování tohoto mistra šesti strun můžeme vynechat a jít rovnou k jádru věci: strunám GHS Boomers David Gilmour Signature Series, spjatým s jeho jménem. Stejně jako Gilmourova hudba, s Pink Floyd i na sólové dráze, se tyto struny vymykají běžným kategoriím a konvencím.

Spolupráce Davida Gilmoura s firmou GHS funguje již od roku 1979, kdy Gilmour spolu se skupinou Pink Floyd pracoval na slavném albu The Wall. Pokud tedy patříte mezi milovníky zvuku klasických Pink Floyd, nebo i pozdější Gilmourovy tvorby, už jen proto byste tyto struny neměli jen tak minout.

Jejich netradiční kalibrace 0.10, 0.12, 0.16, 0.28, 0.38, 0.48 nám nabízí především trochu odlišný pocit ze hry, než jaký skýtají standardní "desítky". Oproti běžné sadě mají tenčí struny "h" a "g", díky čemuž se snadněji vytahují a ohýbají tóny a naopak struny "D", "A", "E" jsou silnější, než tomu bývá v běžných "desítkových" sadách, což zaručuje větší stabilitu ladění a plnější basy. A zrovna v takových detailech se může skrývat tajemství Gilmourova tónu, který se určitá část kytaristů snaží napodobit.

I při hře s použitím tremola se struny nijak výrazně nerozlaďují – a pokud máte správně seřízené tremolo, nultý pražec a kvalitní mechaniky, můžete po "gilmourovsku páčit" dle libosti i bez zámků na kytaře. Struny mají rychlou odezvu, zpěvný tón při sólech a při hraní akordů se melodicky pěkně pojí. Poměrně dlouho si uchovávají svůj zvonivý zvuk, a přestože nejsou opatřeny žádnou ochrannou vrstvou, poměrně málo se špiní, což určitě přispívá k jejich dlouhé životnosti.

Co životnosti naopak bohužel nepřispívá, je balení těchto strun. Struny jsou totiž balené jednotlivě v papírových sáčcích a vsunuty do papírové krabičky, která již není nijak více chráněná před vlivem prostředí, a tudíž vystavíte-li svou zásobu náhradních strun delší dobu působení určité vlhkosti, můžete se po vybalení dočkat nemilého překvapení v podobě koroze. Ta pak přirozeně snižuje herní komfort a navíc výrazně přispívá k praskání strun. Tolik tedy jediná výtka vůči těmto strunám, respektive k jejímu nedokonalému systému balení. Stačilo by se inspirovat u konkurence, která balí třeba celou sadu strun do jediného, ale za to neprodyšně uzavřeného igelitového pytlíku. Vyřešit tento problém může každopádně GHS NitroPack, o kterém jsme psali na podzim.

Na obalu, který mimochodem spoluvytvářela Davidova manželka a jeho dvorní fotografka v jedné osobě Polly Samson, se sice dočtete, že struny nejlépe fungují s kytarou typu Fender Stratocaster, ale já jsem je kromě Strata vyzkoušel i na Telecasteru a i zde struny fungovaly na výbornou. Firma GHS ale pamatuje i na hráče, kteří mají v oblibě kytary typu Les Paul a nabízí alternativu, kterou Mr. Gilmour používá na svých Gibsonech – a i zde se setkáme s vcelku atypickou kalibrací 0.10,5, 0.13, 0.17, 0.30, 0.40 a 0.50.

Samozřejmě struny nejsou určené jen pro zaryté fanoušky Davida Gilmoura či Pink Floyd a zalíbení v nich může najít i kdokoliv jiný. Jejich cena se pohybuje okolo 150 korun, tudíž ani vaši kapsu výrazně nezatíží a na mírné odlišnosti v síle strun si díky vyššímu hernímu komfortu (alespoň z mého pohledu) určitě rychle zvyknete.

Ať už tedy patříte mezi příznivce hudby a kytarového tónu Davida Gilmoura či naopak, tyhle struny mají i přes svá jistá specifika hodně co do sebe a mohou třeba i vám sednout pod prsty stejně dobře, jako se to stalo mně...