Přejít k hlavnímu obsahu
Zdroj: Youtube.com
Zdroj: Youtube.com
Jan Hamerský - Čt, 12.12.2019 - 09:30

Gibson Explorer B-2 Satin Ebony: namísto viagry

Afrodiziakální účinky se přisuzují kdečemu, i mahagonu. Možná proto se z něj, samozřejmě s různou úspěšností, vyřezává tělo každé druhé kytary na metal. Jejich pradědeček, Gibson Explorer B-2 Satin Ebony, si však po letošním faceliftu na zdraví a (tvůrčí) impotenci rozhodně stěžovat nemůže.

Na konci 50. let předznamenal pokrokového ducha následující dekády, v ní však překvapivě úplně propadl. Znovu a už natrvalo se vrátil těsně předtím, než se vzedmula nová vlna britského heavymetalu, jako symbol ryzího metalového chlapáctví. Řeč je samozřejmě o Gibson Explorer.

Na papíře má sice krk parametry a pohodlí běžného Les Paulu, tj. profilaci Slim Taper, dvanáctistupňový rádius a menzura 629 mm. Přesto jsem si z testu odnesl dojem, že něco tak silného jsem v levačce snad ani nikdy nedržel. Je to však jen zdání, které na hratelnost nástroje má pramalý vliv. A na funkci rostlináře už vůbec.

Způsobuje ho hmota těla z honduraského mahagonu (Swietenia macrophylla), jehož výtažek prý zlepšuje prokrvení, a proto jí některá etnika konzumují jako přírodní viagru. Oproti Les Paulu navíc váží Explorer asi o 1,5 kg víc. Povzbuzující účinky má mahagon i na zvukovou potenci. Nasucho se kytara příliš neprojevuje, ale to se radikálně změní po zapojení do aparátu.

Jestli výkonné pasivní humbuckery Dirty Finger+ mají sklony sustain držel u huby, pak v případě tohoto Exploreru to asi bylo hodně na volno. Takhle orgastický sustain jsem ještě nežral. Líbil se mi rovněž pro metalovou kosu atypicky delikátní čistý zvuk. Proto by mě docela zajímalo chování kytary s AlNiCo výstrojí. Keramické magnety tlumí jedině už tak slabší basy výšky. Jinak zvuku jasně dominují hodně hrubé středy, což Explorer možná trochu paradoxně pasuje do nevděčné role druhé kytary. I tak ale bude poutat pozornost, a to nejen dravým exteriérem.

Tagy Gibson Gibson Explorer Gibson Explorer B-2 Satin Ebony
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se tak ...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY