Gibson LP Tribute 2018: krásná Američanka na úrovni

Nástrojů je dnes nepřeberné množství. Liší se cenou, kvalitou, zpracováním, barvou a také značkou. Jako milovník ladných kontur stratocasteru jsem dlouhou dobu okázalé a těžké luxusní nástroje typu Les Paul opomíjel, až jsem jednou v hudebninách narazil na Gibson LP Tribute.

Ne velká váha spojená s na omak příjemným matným povrchem mi učarovala a hned jsem si na ní začal brnkat. Zněla překvapivě dobře a rezonovala jako o život. Po chvilce spontánního hraní „na sucho,“ jsem se podíval, na co že to vlastně hraju. Gibson LP Tribute, Američanka s cenovkou kolem dvacky, které chybí jen drobnosti, aby s radostí konkurovala Standardům.

Nabízí to, co už léta funguje a dělá to skvěle

Než se vrhnu na výbavu, hodí se zmínit, že jsem hrál celkem na tři kousky, z nichž jeden mám doma, druhý má můj učitel a třetí jsem nedávno ozkoušel v hudebninách. Třetí kousek jsem zkoušel proto, že mnou vlastněný ročník 2017 měl dutiny, zatímco 2018 už je nemá a nabízí tak ještě autentičtější zážitek hodný názvu Tribute.

Gibson se drží všech tradičních prvků - pevná kobylka, vintage mechanika a dva humbucker snímače. Oproti vyšším řádám na první pohled chybí kosmetické detaily jako lemování krku nebo plastík označující přepínač snímačů. Jde však o drobnosti, které zvuk kytary neovlivní a při troše snahy a šikovnosti je lze obstarat za pár kaček. Mezi palčivější problém patří zmíněné vintage mechaniky. Ani po aktivních měsících hraní se mi nepodařilo přijít na způsob, jak kytaru udržet na desítkách strunách v ladění. Do výměny jsem se zatím nepouštěl, ale zdá se, že ladění trápí nejen můj domácí kus.

Kytara ve výbavě kombinuje dobrý poměr ceny a výkonu, zejména pak mahagon působí kvalitně, bytelně a u varianty Satin Faded Honeyburst je dřevo dáváno na odiv s elegantní grácií.

Opravdu záleží, jak se do ní praští

Pro nadšence do hry s potenciometry mám dobrou zprávu. Tribute na poťáky reaguje více než skvěle a vyloudí ze sebe kulatý bluesový sound, krystalový clean doprovod i hard rockový až metalový high gain. Zvuk je místy však stále trochu vintage a opravdu záleží na tom, jak se do Les Paula praští. Dynamika hry je tím zaručena na úrovni a dovolím si tvrdit, že tady předčí i mnohé Standardy, které mi občas přišly až příliš přeboostované.

Krásná Američanka

Gibson vyrobil levné Studio, které zvukově dosahuje úrovně Standardu. Verze z roku 2018 navíc nemá dutiny, tudíž nabízí autentický Les Paul zážitek a skvělý sound. Až na pochybné mechaniky, které mě svým rozlaďováním mnohdy vyvádí z míry, se jedná o krásnou Američanku. Pár chyb na kráse jí hravě odpustíte, protože ten celek dává všechno, co dávat má.