Gibson SG Special T 2017 Satin Vintage: plochý přitažlivý objekt

Esgéčka všeho druhu mě odjakživa elektrizovala svým zjevem, ale jen do chvíle, než jsem je vzal do ruky. Loňský přírůstek do rodiny Gibson, SG Special T 2017 Satin Vintage, můj názor sice nezměnil, i tak ale šlo o solidní kytaru pro staromilce.

První nástroj jsem se rozhoupal si koupit před necelými deseti lety. Už tehdy pro mě esgéčko, aspoň od Epiphona, byla jasná volba. Chris Chasse z Rise Against, Daron Malakian i Tommy Victor. Všichni mí tehdejší idolové chovali v dlaních tělo ve smyslném karmínovo-černém rouše, které snad vyřezával ďábel osobně. Přímo si o to říkalo. Můj rádce mi tenhle nápad rozmluvil, a tím mi ušetřil zbytečné zklamání z basů plytkých jako tělo, o kterém jsem tak básnil.

Také Gibson SG Special T 2017 Satin Vintage byla kytara, na kterou se koukalo lépe než hrálo. Vintage úprava lehce vzbudí nostalgii po šedesátých letech, a to se vším všudy. Tedy i tím, že esgéčka původně vznikla jako protějšek konkurenčních Stratocasterů a levnější alternativa k Les Paulům. Výrobce ve snaze vyrobit nástroj co nejvěrněji předloze zašel tak daleko, že se logo může zdát jeho nejdražší součástí.

Tady však platí totéž co u aut-veteránů. Je si taky nikdo nepořizuje kvůli skvělým jízdním vlastnostem, ale bezprostřednímu zážitku z jízdy. Gibson SG Special T 2017 Satin Vintage prostě jen cílí na podobně založené hráče, kteří trochu toho věrohodného nepohodlí vyloženě vítají. Zdaleka to není totéž jako nástroj jednoduše odbýt. Co do řemeslné úrovně zpracování má totiž tento lacinější Gibson pořád navrch i nad vyššími řadami epiphonů.

Zrovna u tohoto nástroje ovšem prodejce míru diskomfortu posunul až za hranu toho, co by mi bylo bývalo příjemné. Nestihl snížit dohmat, čímž pokazil požitek z příjemného, lehce cizelovaného hmatníku. Na to mě však předem upozornil a zároveň se mi i omluvil. I tak byl zvuk přesně takový, jaký k originálnímu esgéčku patří: pasivně-agresivní, s lehce uštěpačným sustainem a výraznými středy. Vhodné pro ty, kdo se potřebují doplňovat s možná trochu moc zahuhlaným Les Paulem a zároveň berou v potaz, že kytary a basy mívají jiné frekvenční rozsahy z dobrého důvodu. Not my diagnosis.