Gigaton od Pearl Jam je klamavě předvídatelné album

Bezmála 30 let nás dělí od okamžiku, kdy Pearl Jam vydali debut Ten (1991) a přepsali s ním dějiny rockové muziky. Ze slavné čtyřky (Soundgarden, Alice In Chains, Nirvana, Pearl Jam) to táhnou jako jediní dál a nutno říct, že po poslechu novinky Gigaton to umějí s grácií a bez sentimentu.

Pearl Jam jsou stále věrní svým kořenům, přesto nová deska je best of jejich poslední kompoziční dekády. Naleznete zde pozoruhodnou atmosféru Yield, písničkářskou podbízivost Riot Act, ale i punkrockovou hravost alba Backspacer.

Gigaton je příjemná a na první dobrou akceptovatelná nahrávka. Eddie Vedder jako sólový písničkář se neustále vyvíjí a projevilo se to i v případě novinkového alba. Jasně. Donald Trump (River Cross, Seven O´Clock) bude už ze své podstaty terčem kritiky. Přibyl i očekávaný hněv, který se promítnul na samotný cover. Hrozba tání ledovců a jasný to dopad na životní prostředí mohlo z Gigatonu udělat málem koncepční album. Přesto tomu tak není. Vedderova lyrika je opět nepolapitelná, vtipně humorná a zároveň efektivní. Ukrývá v sobě toho ještě víc – útěchu a naději. Jako by Pearl Jam předvídali současnou pandemii, která trápí celý svět.

Relativně jednoduché grungeové fígle v sobě nesou rebelii The Who, kytarové party mají až melancholickou melodičnost, kterou zákeřně protnou ostré punkové riffy a mocná rytmika. Křupavé Vedderovo slabikování se projeví v Quick Escape, výlet do světa disca, možná aby se oprostili od všudypřítomných nostalgických devadesátek, si kvintet vyzkoušel ve vtipně pojaté Dance of the Clairvoyants. Tenhle úlet si vyzkoušeli kdysi U2 nebo Red Hot Chili Peppers, na Gigatonu zní ale o poznání uvěřitelněji. Podobně tomu je i u balad, které mají neskutečně gospelovou vřelost.

Překvapení se koná hlavně v závěru. Akustické jamování a klasická rock´n´rollová škola se hlasitě hlásí o slovo. Eddieho vokál se stal v tenhle moment nejdokonalejším nástrojem a skrze modulační trajektorii ukazuje svoji druhou poetickou tvář, tolik rozdílnou od zuřivých počátků.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Gigaton triumfuje nad většinou ostatních moderních rockových alb nejen svým typickým charisma, ale i pomocí dvanáctistrunných kytar, funkových kytarových riffů, poutavých sól a v neposlední řadě vokálním chameleonstvím Eddieho Veddera.

Pearl Jam – Gigaton

Monkeywrench Records 57:03

rock

70 %