Girlband!: Na koncertech jsme v euforii

Alternativní rock s přesahy místy trochu do grunge, místy do funky. Hraje jej trojice mladých žen, která vládne typicky anglickým smyslem pro humor a sympatickou bezprostředností. Sálá z nich nadšení pro věc, láska k muzice, chuť jejím prostřednictvím předat a sdělit svoje pocity, názory, emoce. Na Rock for People se jim to evidentně daří: dav na Conference Stage mají velmi slušný a první koncert Girlband! na české půdě si, zdá se, užívají obě strany. 

Kytaristka/zpěvačka Georgie, basistka Kay a bubenice Jada jsou po svém setu sice unavené, ale nadšené a svolné ke krátkému rozhovoru, o který jsem požádala festivalové tiskové centrum Rock for People (na tomto místě jim posílám velké poděkování za profesionální komunikaci a zvládnutí našich požadavků). 

Usedáme ke stolu v šatně, představuji se a rovnou vysvětluji, že nejsem ani tak novinářka, jako spíš muzikantka, která má hudbu natolik ráda, že ji nejen hraje, ale i o ní píše a jinak referuje. Jakmile trio informuji o tom, že já sama mám ženskou kapelu, ihned registruji prolomení ledů a opadnutí nervozity, přičemž celá konverzace nabírá směr neformálního muzikantského pokecu. 

Máte za sebou premiéru v České republice. Jak jste si ji užily?

Georgie: Byla to paráda. Myslím, že jsme z toho pořád trochu odstřelený.

Kay: Když jedeš někam, kdes předtím nebyla, nikdy nevíš, jak tě lidi přijmou.

Jada: Ale tady to bylo magický.

Zatím jedete festivaly. Bude v plánu nějaká headline klubovka?

Kay: Myslím, že to určitě bude v plánu.

Georgie: Pomalu se k tomu propracováváme skrz sloty na evropských festivalech, možná to klapne brzy příští rok... Bereme to po malých krůčcích.

Jste muzikantky na plný úvazek, anebo bokem pracujete?

Jada: Pořád musíme pracovat, jinak to nejde. Hraje v tom roli mnoho faktorů, náklady na živobytí v Británii a tak dále... Pracovat musíme.

Georgie: Tak to prostě v dnešní době je.

... následuje kolektivní špačkování na Brexit a všechny faktory, které činí nejen muzikantský život ve Velké Británii v posledních letech stále těžším...

Vydaly jste už několik singlů. Směřujete své úsilí k albu?

Kay: Zatím jsme v situaci, kdy jdeme cestou singlů. Album bychom chtěly, ale záleží taky na tom, co fanoušci.

Georgie: Myslím, že jakmile jsi v pozici, kdy víš, že fanoušci album vstřebají, rozhodně stojí za to ho natočit. Momentální stav hudebního průmyslu je asi takový, že jsme se vrátili do doby kolem roku 1950, kdy se vydávaly zásadně singly, což se pak v dalších dekádách otočilo. Ale my jsme kapela, která by album určitě chtěla.

Jada: Zatím se soustředíme spíš na živý hraní a do toho se snažíme dávat ven singly postupně.

Jak se cítíte, když stojíte na pódiu?

Georgie: Euforicky.

Kay: Jsme vzhůru už osmačtyřicet hodin, kvůli cestování. Jely jsme z Nottinghamu na letiště Londýn Luton, musíš tam být dřív kvůli kufrům, což v našem případě bylo v šest ráno... a tak dál. Ale pak, když se dostaneš na pódium a hraješ, je to jako meditace.

Jada: Ten pocit, když jsi ve svým vlastním malým světě, jsi to jen ty a prostě jen hraješ, to je pocit blaženosti.

Georgie: A taky je to o lidech v publiku. Nejenom že předáváš energii, ty si ji taky bereš.

Kay: Víš co, my se i cítíme vděčně a jsme šťastný, že jako kapela z Británie můžeme přijet sem a hrát festival jako je tenhle, to je prostě požehnání. Takže si užíváš ten moment, vědomě ho prožíváš.

Jada: Protože v úterý se vracíme a jdeme zase do práce, takže... (smích)

Vidíte, ani jsem se nezeptala, co vlastně v „civilním“ životě děláte...

Kay: Já jsem učitelka.

Jada: A já kreditová specialistka v energetické firmě.

Georgie: Já jsem takový ten typický hustler, hraju na kytaru kde se dá. Covery na svatbách a tak. Platí to účty a pořád je to muzika, takže u mě dobrý.

Ve vašem rozhovoru pro magazín Rolling Stone jste zmínily, že jste spolu začaly hrát hlavně díky domácím večírkům, je to tak?

Kay: Jo, hodně večírků!

A když se dáte dohromady a začnete dělat na něčem novém, máte nějaký ustálený proces, nebo vás pohltí spontaneita?

Jada: Většinou přijde Georgie s tím, co má na stole...

Kay: Přesně, pošle to do kuchyně a pak to společně uvaříme.

Georgie: Každá z nás přijde se svým kouskem lega nebo dílkem skládačky. Písničky většinou vznikají na akustickou kytaru, takže já prostě holkám pošlu akustické demo a pak se sejdeme a dotvoříme celek do rockového podání.

Kay: Taky hodně jamujeme, věci vznikají spontánně – nechceme se do tvorby nutit a říkat si, že „teď musíme napsat tenhle song“.

Jada: Spíš si řekneme: „Hej, sejdeme se, trochu zajamujeme, uvidíme, co z toho bude.“ A pořád to takhle děláme a pořád nás to baví, což je nejdůležitější, protože když písničky nebaví tebe, jak můžeš očekávat, že budou bavit někoho jinýho?

... v tématu psaní písniček pokračujeme velmi entuziasticky i nadále...

Georgie: Dlouhodobě nejde šít si na sebe bič a být ustavičně pod tlakem. Jako skladatelka jsem to dělala hodně, protože píšu písničky už asi deset let nebo tak, i pro reklamy a různý projekty, a mám s tím občas trápení, samu sebe dostávám pod velký tlak. Jenže to není zdravý. Rozhodně to není zdravý proces skládání, mělo by to vyplývat přirozeněji.

Takže taky míváš skladatelský krize...

Georgie: Furt! Myslím, že to k tomu prostě patří. Máš období, kdy píšeš neustále, songy ti padají z rukou a všechny jsou dobrý. A pak máš období, kdy během tří měsíců napíšeš, plácnu, pět set songů a všechny stojí za h*vno. To je prostě ten skladatelský proces.

Pro tebe osobně, co je na písničce nejdůležitější? Je to riff, hook, fráze z textu?

Georgie: Pro mě je to text. Text pro mě představuje spojení s lidmi. Nemohla bych stát na pódiu a zpívat písničku, která pro mě nic neznamená. Třeba písnička Not Like the Rest je o tom, když je člověk gay. Jiný song je zase o mém synovci, který skoro spáchal sebevraždu. Jsou to reálný, upřímný příběhy obsažený v textu. Takže když je pak hrajeme naživo a lidi si je zpívají a jsou na nás napojení, o to mi jde především. O tohle osobní propojení a taky dobrý hook. Protože já třeba žeru i popinu, Taylor Swift a tak... Dokáže napsat hook a zpívá si ho celý stadion.

Kay, všimla jsem si, že i ty máš ráda disco basu...

Kay: Já miluju Chic, Bernard Edwards je můj nejoblíbenější basák! A to je mimochodem taky skvělý, že každá z nás má úplně jiný hudební inspirace a vychází z jinýho hudebního prostředí.

Georgie: To je pravda. Já když jsem začala hrát na kytaru, vůbec jsem si nemyslela, že bych někdy hrála v kapele s někým, kdo hraje beaty jako ty (ukazuje na Jadu) a basový linky jako ty (ukazuje na Kay). A nemůžu teda mluvit za nikoho kromě sebe, ale myslím, že proto je mezi náma takový kouzlo, protože jsme fakt jako dílky skládačky.

Jada: Jo, dílky, který by do sebe neměly zapadat, ale zapadají a funguje to.

... a samozřejmě jsme hovořily i o tom, jaké to je pro ženy v muzice i v roce 2024.

Asi všechny víme, že nás (ženských muzikantek) je stále relativně málo...

Kay: Je to tak, no. Já jsem většinou hrála v kapele s chlapama. 

Proč si myslíte, že tomu tak je?

Georgie: Hudební průmysl s tím rozhodně má co dočinění, podívej se, kolik je na festivalech ženských kapel jako headlinerek. Pomalu ani jedna.

Jada: Připadá mi, že si pořád musíš nějak „zasloužit“ ty ostruhy. Přijedeš na koncert a lidi na tebe koukají a je tam taková ta nevědomá zaujatost: „Aha, ony jsou to holky, tak to asi nebudou hrát dost nahlas, nebo dost tvrdě, nebo dost dobře...“ V tom horším případě ti vysvětlují, co a jak máš dělat.

Georgie: V tu chvíli se vždycky nemůžu dočkat toho, až vylezu na pódium.

Kay: Protože vidíš, jak jim padají čelisti. A pak přijdou a říkají: „Přiznávám se, soudil jsem vás dřív, než jste začaly hrát a omlouvám se za to.“

Georgie: Znáš tu příhodu s Fleetwood Mac? Jak zvukař vyhodil Stevie Nicks a Christine McVie z pódia, protože si myslel, že jsou to přítelkyně muzikantů, a nevěděl, že jsou v kapele? A nám se to stalo taky, že si lidi mysleli, že chodíme s někým z kapely a neočekávali, že my samy jsme muzikantky.

Jada: Ale co, od toho jsme tady, tohle všechno můžeme změnit.

Girlband! právě vydaly nový singl Heartbreak Town, video najdete výše a pokud se vám jejich hudba a/nebo rozhovor líbí, sledujte kapelu zde!