Založit kapelu nestačí, aneb jak se (ne)prezentovat

Jistě, možná máte kapelu, nebo vystupujete sami, a netoužíte vyprodat Strahov ani Lucernu, zahraničí vám stačí jako letní dovolená a nahrávky dáváte rodině pod stromeček. Nežehráte na nevyhovující podmínky pro tvorbu a jste spokojeni s tím, že se o vás píše jen na vaší bandzone stránce. Pak pro vás budou následující řádky zbytečná nuda.

Ale pokud se zamýšlíte, proč vaši skvělou muziku nikdo příliš nepropaguje, možná vám následující slova budou připadat užitečná.

Když píšete o muzice, dříve nebo později vás někdo z hudebníků osloví s prosbou pomoci s propagací. Stojí-li to za to a věc vás zaujme, samozřejmě rádi pomůžete. Zabrousíte-li však trochu hlouběji, zjistíte ve většině případů následující. O kapele se nedá najít kloudného slova, slušné fotografie jsou utopií, pokud jsou alespoň aktualizované koncerty, jásáte. Nedej bože abyste se dotyčného muzikanta zeptali na tiskovou zprávu nebo vyzvídali, na koho se hodlá ještě obrátit. Nastane ticho.

Logický předpoklad o tom, že v době internetu, googlu a záplavě sociálních sítí, budou mít hudebníci alespoň povědomí o tom, kdo o muzice a kam píše, případně jaké časopisy vycházejí, naráží znovu a znovu na zoufalou neznalost. A to ani nezmiňuji kvanta hudebních webů, blogů a serverů. Kanály tu jsou. Ale v podstatě nejvíce zarazí absence užívání obyčejného selského rozumu. Chcete, aby se o vás psalo? Budete se muset trochu snažit. Skvělá muzika není vše, myslete si klidně, že jsou novináři líní záškodníci, to vám ale v prezentaci nepomůže.

Každý kdo dělá svou práci, měl by ji samozřejmě dělat s nejlepším vědomím a svědomím, novinář by si měl ověřovat informace a zdroje. Pokud však nechcete, aby si vše musel vycucat z prstu, dejte jim nějaké vodítko a záchytný bod. V poslední době tolik rozšířené weby, skládající se z pěkné úvodní fotky, odkazu do e-shopu a na sociální sítě, jsou možná snadné na údržbu, novinář si chce ale při pohledu na takový web omlátit hlavu o nejbližší zeď.

Ač je hudebník sebeznámější, měl by se smířit s faktem, že ho zkrátka každý ho znát detailně nemusí. Zjednodušený životopis a pár použitelných promo snímků jsou naprostý základ. Když už jsme u těch fotek – na kvalitě záleží. Pomozte médiím. Poskytněte jim dobré fotky na šířku a výšku v kvalitním rozlišení, myslete na to, že umělecká fotografie je moc pěkná jako práce studenta FAMU, ale kapela v jednom rohu fotky v temném oblaku dýmu, není mnohdy použitelný výsledek. Co web či časopis, jiné grafické řešení, velikost, aj. Ořezáváme, zmenšujeme a řveme vzteky, neboť mnohdy nenaděláme nic a škodolibě uvažujeme o nahrazení ilustrační fotkou medvídka se srdíčkem.

Pokud se nefotíte sami na mobil, ale fotí vás fotograf, mějte dořešené využití fotek. Ideálně odkupte, abyste práva na fotografie měli pouze vy a nasraný fotograf nepsal do redakce, proč bylo dílo využito bez jeho vědomí.

V případě že máte jednu či více desek a rádi byste jejich recenze a zařazení do množství internetových databází, budete muset být ještě aktivnější. Odkaz na e-shop není to samé jako solidní odkaz na vaši diskografii se slušným obrázkem coveru desky, informacemi o roce vydání, vydavateli, názvech písní a případných hostech. Počítejte s digitálním šířením muziky a tedy nutnosti mít takové info i jinde než v bookletu.

Pokud máte chuť být vzorní, dejte vědět i o členech kapely, třeba i pár větami. Možná se střídáte a každý týden zaskakuje někdo jiný, ale dost pravděpodobně tvoříte více méně ustálený celek. A dost možná výkon vašeho kytaristy nebo jeho pěkný zadek zaujal recenzenta či recenzentku koncertu, a rádi by o jeho kladech napsali. Neupírejte právo svých spoluhráčů na identitu.

Máte kapelu, chystáte se na turné, vydáváte EP nebo desku, natočili jste nový klip? Pak nejspíše toužíte po odezvě okolního světa. Pusťte zvěst ven pomocí tiskové zprávy.

Nemusí být dlouhá – krátký úvod o kapele, pozadí toho, co chystáte, vhodně umístěná přímá řeč, odkazy na web, sociální sítě, youtube, případně kontaktní osoba a odkaz na foto ke stažení či rovnou fotka rozeslaná přímo s tiskovkou. Nikdy ne přímo v tiskovce. Myslete také na technickou stránku věci. Tisková zpráva pouze v .pdf není šťastnou volbou, chcete-li být vstřícní, pošlete v .doc i .pdf a všichni budou spokojeni.

Update, update, update

Zastaralé informace dobrotu nedělají, facebook, na kterém se nic neděje, svědčí buď o lenosti, neschopnosti nebo zániku projektu. Nemusíte hlásit, co jste měli k snídani a že vám na festivalu někdo nalil pivo za límec. Seznam budoucích akcí a poděkování za vydařený koncert v Horní Dolní je přinejmenším slušnost. Nikdy nevíte, kdo vás sleduje, fanoušci i organizátoři vděčnost a poděkování za atmosféru či dobrý catering ocení.

Pokud splníte vše výše uvedené, co s tím? Sledujete noviny vaší vísky nebo oblíbený hudební web či časopis? Líbí se vám styl psaní některého z pisálků? Napište mu, zašlete desku, nebo tiskovku, oslovujte ho jeho jménem. Usnadnění práce rozeslání vašich promo materiálů hromadně vám sice zabere mnohem méně času, moc parády, důvěry ani pozornosti si tím ale nezískáte. Papír a obálka s deskou jsou stále ještě skvělým a nejlepším způsobem jak zaujmout, zjistit si adresu redakce nebývá ničím těžkým.

Pozorujte práci vašich kolegů a konkurence, všímejte si promo vychytávek, pěkného merche, sledujte, kdo nejlépe píše o žánru, v jakém se pohybujete. Na relativně malou zemi se zde stále ještě vydává ne zcela zanedbatelný počet hudebních časopisů – a netvrďte, že vaše jméno na křídovém papíře vás nechává zcela chladným. Tápete? Tak to vezměme podle abecedy... nebo víte co. Kdo a o čem píše, si necháme na příště. Do té doby můžete pilovat vaše PR.