Godin Radiator Matte Black RN: dutý javor pouštějící šťávu

Původní radiátor jsem měl skoro dvacet let zažitý jako vysoce funkční, třebaže těžkopádný a bezprecedentně ohavný, Godin se však poučil a své svérázné elpíčko zgruntu předělal na tradičnější. Verdikt? Z verze Matte Black RN leckomu spadne brada.

Radikální facelift také zaujme na první pohled. Pickguard přes téměř celé tělo už ale nepůsobí rušivě, nýbrž luxusně. Někdejší horkou jehlou spíchnutý polotovar z divokých devadesátek Godin změnil na elegantní zbraň z civilizovanějších dob, poloviny 70. let, zlaté éry hard rocku. Zásluhu na tom mají mimo jiné překrásné lakování dřeva a design mechanik. Kytara přitom vyjde na tytéž peníze jako na kost ohlodané elpíčko od Gibsona.

Prim však spíš než vzhled hraje dřevo, tvrdý stříbrolistý javor s vyvrtanými komorami, tentýž, který by jinak pouštěl sladkou sirupovou mízu. Godin jím nahrazuje mahagon a tento kontrast mezi tvrdostí a tím, co z něj ve finále leze, jako by byl i slyšet. Středy, proudící do cívek, jsou příjemně nasládlé a zároveň tuhé jako mráz kanadských zim, který dřevo v průběhu let vytvrzoval. Tovární humbuckery Godin Custom, vzhledem i chováním ne nepodobné zebrám Seymoura Duncana, toto pouze zvýrazňují.

Ještě víc se mi líbí zpracování nástroje. Povedlo se lepení krku, které zvuk vůbec netlumí, a Godin chválím i za to, že se nepokoušel vylepšovat dokonalé. Tvar krku se shoduje s Gibsonovým Slim Taperem a tradicionalisté určitě také ocení, že hmatník je z palisandru Dahlbergia, žádného Pau Ferro nebo Amaranthu. Kvituji s povděkem také přiměřenou tuhost ladicích kolíků a že třístupňový přepínač při přepínání nechřestí. Vadí mi jedině ergonomie knoflíků. Mít hlasitosti vedle sebe a ne za sebou je dost na pytel.

Jinak na tenhle Godin nedám dopustit. Je to překrásný nástroj s originálním, průrazným a přiměřeně hmotným zvukem, který skýtá pohodlí i příjemně fyzický herní zážitek.