Godin Session: introvert s dobrým srdcem

Godin v našich končinách ještě není až tak známá značka a podobně jako aparáty Laney je trochu přehlížená. Jasně, není a nebude to Fender. Opravdu si ale myslíte, že nikde nemůžeme dostat víc než od oblíbené trojice Fender, Gibson a Ibanez?

Na seznamu nejvýznamnějších hráčů na kanadské Godiny je více než 500 jmen a můžu se v klidu přiznat, že většinu z nich jsem viděl poprvé v životě. Od druhé poloviny seznamu jsem se ale začal chytat: Ritchie Blackmore, Brian May, Kirk Hammett, Neal Schon. Trochu mě překvapilo, že mezi nimi nebyl Daryl Stuermer. U nás pak s Godiny operují třeba Tomáš Vartecký (Lucie, Kurtizány z 25. avenue), Martin Knor (Mňága a Žďorp) nebo Jan Homola (Wohnout).

Jen řekni, jen ukaž, co máš pod pultem…

Kytary Godin mají vlastní specifický tvar, i když předloha je většinou jasná. V základu má Godin 9 kategorií, rozdělených vcelku logicky podle požadovaného zvuku:

- Performance: kousek strata, kousek telete ale osobitý feeling;
- Core: nakopnutý Les Paul s rovnou horní deskou a zvukem, co posadí posměváčky na zadek;
- Icon: hodně variabilní a zvukově barvené kytary, doporučuji vyzkoušet;
- Signature: signované modely z ostatních sérií ritchmond, zřejmě inspirovány kytarami Rickenbacker;
- Passion: superstraty alá Kramer s moderním přístupem (např. výstup USB pro nahrávání);
- Multiac: akustické kytary se skvělým zvukem;
- 5th Avenue: lubové kytary spíš jazzového charakteru;
- A-series: hybridní akustické kytary většinou se snímačem typu humbucker u krku.

Teorie vs. praxe

Abych tady jen stroze neprezentoval to, co se dá najít na netu, půjčil jsem si k vyzkoušení kytaru z levnější řady: Godin Session Cream HG MN. Je trochu cítit, že se model inspiroval Stratocasterem, i když humbucker u kobylky říká, že to není jen obyčejný klon. Tělo z lípy a javorový krk spíš ukazuje směrem k Ibanez, ale není to žádná ultrarychlá deska s tenkým krčkem. Má rozměry a váhu spíše vintage modelů.

Vše je perfektně zpracováno, začištěno, vyleštěno. Žádné vyklochtané přepínače ani podřadné potenciometry se nekonají. Vše perfektně pasuje a funguje, i když stojí necelých 17 tisíc včetně gigbagu. Snímače jsou firemní, ale rozhodně ne špatné. Mají spíš tlustý old school tón a s testovacím aparátem Orange Rockreverb 30 si skvěle rozuměl. Problémy mu nedělalo ani podladění o ½ tón.

Trochu nezvyk byl u lakování krku. Zdá se, že víc než 2-3 vrstvy laku tam asi jsou, ale zase máte pocit, že v ruce držíte nástroj ze dřeva a ne třísku obalenou lakem. Hrálo se mi na ni opravdu dobře a ať jsem chtěl (v mezích Orange) ultra čistý křupavý crunch nebo hard rockový hi-gain, nic nebyl problém. Paradoxně se mi víc líbilo spojení středového singlu a humbuckeru s rozpojenou cívkou. Přesto, že humbucker u kobylky je pro mě svatý grál.

Opona se zavírá…

Godin má šest poboček napříč Kanadou, žádná Čína se tedy ani u těch nejlevnějších nástrojů nekoná, a několik dceřiných společností, z nichž nejznámější je patrně výrobce akustických kytar Seagull. Začínám si tak nějak uvědomovat (nebo vsugerovávat), že země původu nástrojů odráží charakter té země. Kdybych měl charakterizovat kanadskou značku Godin, je to introvert s dobrým srdcem.

Aby vás tyto kytary chytly za srdce, musíte je vyzkoušet. Pak se jich ale nebudete chtít zbavit. Vzpomínám si, jak jsem ještě za dob Huvelu zkoušel Godin Freeway. Myšlenky, zda je to spíš USA nebo Mexiko, mě přešly po pár sekundách. Je to Godin...