Gotický román v pojetí Årabrot má originální, sychravě skandinávské pojetí

Co se stane, když se k metalovému excentrikovi připojí na půli cesty popově syntezátorová autorka? Spojení Kjetila Nernese a Karin Park pod hlavičkou projektu Årabrot přineslo v letošním roce překvapení v podobě na poměry přístupného alba Norwegian Gothic. To v sobě nese hrubě rockovou minulost, silný vztah k americké rockové tradici i neutuchající snahu nalézat také díky exkluzivním hostům z rockové, ale i jazzové a experimentální komunity nové, nevyzkoušené cesty.

Kjetil Nernes a Karin Park se potkali v roce 2009 a v čerstvém rozhovoru pro portál Quietus se výrazná persona skandinávského popu svěřila, že z její strany se jednalo o lásku na první pohled. On, excentrik, který z metalu utíkal k noisu v mnoha podobách, od hlukově industriálního, až sludge metalovému, ona popová hvězdička s cenou Grammy, která od rádiového poprocku postupně sběhla k temnějšímu elektropopu. Od roku 2013 začala Karin do tvorby „true norwegian noise rockové skupiny“ přispívat ve studiu, od 2016, kdy Kjetil překonal rakovinu, pak začala se skupinou vystupovat i na koncertech. Dnes je projekt stále především Nernesovým dítětem, vliv Karin na tvorbu je už ale tak zásadní, že Årabrot jsou brány a na veřejnosti prezentovány za (manželskou) dvojici.

Nejlepší vstupní branou pro posluchače do podivuhodného světa Årabrot je výše prezentovaný klip ke skladbě Kinks of the Heart. Najdeme v něm všechny zásadní ingredience deváté řadové desky Norwegian Gothic. Švédské rurální reálie současného domova dvojice v Karinině rodišti, vesničce Djura, i zaujetí náboženstvím a lidskými choutkami všeho druhu. Člověka hned napadnou vizuální spojnice s americana protagonisty a jejich podobně barevné vykreslení severoamerického vnitrozemí. Naštěstí dvojice své inspirace kapelami jako Swans nebo 16 Horsepower přenáší do skandinávského prostředí, jak myšlenkově, tak hudebně. Právě napojení na gothic americana protagonisty pak dává albové novince smysl a zasazuje jí spíše po literární linii, než abychom se na novém albu Årabrot potýkali s hudebním odkazem The Sisters Of Mercy nebo Fields Of The Nephilim.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

U Norwegian Gothic by stačilo k vytvoření poměrně uceleného obrazu 16položkové kolekce vyjmenovat seznam spolupracovníků kapely. Kjetil Nernes věděl moc dobře proč si k nahrávání přizval za producenta Jaime Gomeze Arellana. Ten má totiž bohaté zkušenosti s rockovými kapelami se silnými tendencemi vybočovat z řady. A teď nemyslím jen svébytné Sólstafir, ale i Paradise Lost nebo Moonspell. To znamená ostřílené matadory, kteří si také prošli svým gotickým obdobím. Když už mluvíme o Sólstafir, dalším logickým článkem v mozaice novinky je i Anders Møller z Ulver a Turbonegro. Přiznám se, že právě jistá samozřejmost, s jakou Årabrot, ale i Ulver nebo třeba Shining vchází do metalového řečiště a zase z něj mizí směrem k jazzu, progresivnímu rocku nebo třeba popu s country podtónem (viz Hallucinational se suverénní Karin za mikrofonem), mne jako středoevropana neustále fascinuje. Není pak divu, že na desce svou stopu zanechal dechař Lars Horntveth, jinak lídr Jaga Jazzist, bubenický univerzál Tomas Järmyr, člen Motorpsycho, nebo baskytarista, experimentátor Massimo Pupillo ze Zu.

Årabrot přispěchali s ideálním soudtrackem letošního chladného, blátivého jara, který na posluchače klade poměrně velké nároky. Na druhou stranu nabízí ve svém bohatém menu barevný rejstřík nálad a nápadů, které celou hodinu poslechu Norwegian Gothic utáhnout s prstem v nose.

‎Årabrot – Norwegian Gothic

Pelagic records, 2021, 56:57

alternativní rock, americana, jazz, hard rock, pop

80 %