Grade 2 zdokonalují svůj jednoduchý a přímočarý sound

Nahrávka vychází – stejně jako předchozí deska z roku 2019 – u proslulého labelu Hellcat Records Tima Armstronga z Rancid a kapela na ní dále rozvíjí a zdokonaluje svůj jednoduchý a přímočarý sound.

První, čeho si posluchač všimne, je oproti předchozím deskám výraznější basa, samozřejmě ku prospěchu věci. Basák Sid Ryan to s tímto nástrojem umí, tak proč jej trochu nevypíchnout. Sebevědomě vede kapelu při první skladbě Judgement Day a pokračuje i v dalších. Ve Fast Pace slyšíme cowbell, jenž písni nenápadně udává rockovější tón, který posléze podtrhnou použité hammondky. 

Under The Streetlight nebo Don't Stand Alone jsou v podstatě jen běžné punkové halekačky, které ale fungují, když umíte dostatečně ovládat své instrumenty. A to je případ Grade 2. Umí se do toho pořádně opřít, ale zároveň vytuší, kdy pro to zrovna není vhodná chvíle. Dokáží i z jednoduchého nápadu vykouzlit něco zajímavého.

Písně jsou krátké a ničím zbytečně nenatahované, vše podstatné dokáží sdělit do dvou minut. Někdy i do minuty, jako třeba ve vypalovačce Gaslight, která silně připomene americké Rancid, jenž nepokrytě patří mezi velké inspirace Grade 2. Ona ta podobnost není jen v baskytaře, ale i v celkovém podání a lehkosti. Když už ale zmiňujeme onen čtyřstrunný nástroj, ten skvěle šlape i v další minutové rychlovce Doing Time, která by si ale zároveň zasloužila nápaditější vokální linku.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Tohle album je zcela určitě tím nejlepším, jaké Grade 2 dosud natočili. Mohlo by je ale posunout zase o něco dál. Jsou zde sice i obyčejné punkové skladby, které ničím nevynikají, většina alba ale stojí za poslech – změny rytmů, živý zvuk, pestré vokály, kdy se zapojuje celá kapela. V muzice Grade 2 se stále nachází onen nezaměnitelný britský šmrnc, který se kapela zároveň nebojí míchat se streetpunkem amerického střihu, a to vše pak vytváří působivý celek.

Grade 2 – Grade 2

Hellcat Records, 00:34:19

punk/rock/street rock&roll

70 %