Gus G.: Důležité je najít ten správný tón

Jedním z hvězdných hostů Music Festiwallu v modřanském areálu Kytary.cz byl také Gus G. Řecký virtuos představil svoji metalovou kliniku a jen potvrdil, že i klasický heavy žánr se umí kreativně rozvinout po své ose bez šablon nebo zavedených klišé. Poslední roky hraje výhradně na kytary Jackson a má i svoji vlastní signovanou řadu Jackson Gus G. Star. Jeho osobitý zvuk pak dotváří kytarová aparatura Blackstar. Gus G. vzpomněl na svá mladá léta, angažmá u Ozzyho a samozřejmě i prozradil, co chystá v nejbližší budoucnosti.

Gusi, kdy nastal ten okamžik, že ses rozhodl pro dráhu muzikanta?

Myslím, že mi bylo okolo devíti let, když jsem začal poslouchat desky Petera Framptona, jednoho z nejlepších kytaristů 70. let 20. století. Byl jsem jím přímo okouzlený a fascinovalo mě, jakou hudbu dokáže zkomponovat. Velký vliv měl na mě můj otec. Přestože se neživí jako profesionální muzikant – ve skutečnosti hraje na svatbách se svoji místní kapelou a neumí ani noty – má dobrý hudební sluch, nádherný hlas a skvělé cítění. Když jsem projevil zájem o hudbu, začal mě ihned podporovat.

Líbí se ti řecká hudba?

Vůbec ne. Víš ty co, táta je ale velice otevřený člověk. Přestože rock´n´roll nebyl na jeho prvním místě, koupil mi desky od Deep Purple, Pink Floyd, Santany a dalších. Pro mě jako kluka bylo nevýslovným štěstím poslouchat Shine On Your Crazy Diamond. Ihned mě začali oslovovat spíše kapely z anglosaského nebo amerického světa.

Vzpomeneš si ještě na svoji první kytaru?

Jasně, byla od táty. Koupil mi klasickou kytaru, levný sortiment. Ale o čtyři roky později jsem si pořídil svoji první elektrickou kytaru Fender Stratocaster a ta byla dobrá! Měla dobrý zvuk. Stále ji mám doma.

A pak už stačilo založit jen první kapelu…

Na střední jsme jamovali, hráli covery od Nirvany, Metallicy, Pantery, zkrátka všeho, co nabízela raná devadesátá léta. Pak jsem ale objevil Yngwieho Malmsteena a svět se mi obrátil vzhůru nohama.

Do jaké míry tě ovlivnil grunge?

Nirvanu mám rád doteď. Někdo říká, že grunge zabil heavy metal. Jako teenager jsem takhle vůbec nepřemýšlel. Sjížděl jsem MTV. A všechno, co se hrálo, jako Guns ´N´ Roses, Pearl Jam, Alice In Chains, Soundgarden…

Zmínil jsi Soundgarden. Co sis říkal, když ses doslechl o sebevraždě Chrise Cornella?

Bylo mi hrozně smutně. Nedokázal jsem tomu uvěřit. Proč to udělal? Vždyť měl tři děti. Slyšel jsem, že za to mohly prášky, vzal si jich víc, než měl a ztratil nad sebou kontrolu. Deprese je hrozná věc. A hned po něm odešel podobně Chester Bennington z Linkin Park. Je to civilizační nemoc, kterou netrpí jen chudí lidé, ale můžou ji mít i ti, co nestrádají. Nikdy se to nedá zcela vyléčit. Jeho rodině přeju upřímnou soustrast.

Studoval jsi na prestižním Berkeleyho institutu, ale vydržel jsi tam jen dva týdny. Nebavilo tě být studentem?

Setkal jsem se tam s výborným kytaristou Joem Stumpem, který jediný hrál rockovou a metalovou hudbu. Jeho lekce byly hodně inspirativní, ale Joe je především pedagog. Já si vybral cestu, že chci skládat hudbu, točit desky a mít kapelu. Možná až budu starší, budu více trpělivější a vrátím se do školy.

Jedním z největších milníků ve tvém životě bylo angažmá u Ozzyho Osbourna.

S Ozzym jsem strávil celých sedm let. Nebyla to práce na plný úvazek. Spolu jsme udělali desku a odjeli turné, poté se ale vrátil k Black Sabbath, takže jsme neodehráli tolik koncertů, jak bylo naplánováno. Dal mi tak příležitost, abych se zas věnoval vlastní kapele, která mi hodně scházela.

Skládáš hudbu pro svoji kapelu Firewind, točíš vlastní sólové desky, děláš workshopy… Nebyl to pro tebe v tomhle směru krok zpět, když jsi u Ozzyho fakticky fungoval jen jako najatý hráč?

Ozzy má svoji kapelu a já také, s tím vědomím jsem šel do toho. Máš pravdu, se sólovými věcmi a domovskou kapelou Firewind řeším produkci, sound, obal desky, merchandise, zkrátka úplně vše. Je to mnohem kreativnější práce. To u Ozzyho bylo vše napsané, naplánované. Ale tady mluvíme o Ozzym, legendě, kvůli které hraji rock 'n' roll. Čili rozhodování jsem měl snadné. Byla to pro mě práce snů, která se mi přihodí jen jednou za život. Ano, nechtěl bych být ale jen najatým hráčem. Ale na druhou stranu jsem navázal další kontakty a zahrál jsem si po boku skvělých muzikantů.

Tvá hra je na vysoké úrovni, přesto se zeptám, která Ozzyho skladba ti přijde na interpretaci nejtěžší?

Ve skutečnosti považuji skladby Black Sabbath za komplikovanější. Třeba píseň War Pigs je svoji délkou a rytmem jednou z nejtěžších skladeb, co jsem hrál. Je těžké odhadnout tempo po introdukci, kdy vstupuje jakoby náhodou zpěv. Možná s ní mám problém ale jenom já, protože jsem zvyklý na rychlé a jasné tempo.

Vystupoval jsi dohromady se Zakkem Wyldem během turné Ozzy & Friends. Jaký je tvůj názor na jeho hru?

Je to jeden z kytaristů, kterých si velice vážím. Na jeho hře jsem vyrostl a co ti mám povídat, bylo to jako mít na pódiu vedle sebe staršího bráchu. Pro něj mám jen slova díků.

Zakk se kromě kytary nebojí ani zpěvu. Jak jsi na tom ty?

Podílím se jen na sborových vokálech, na hlavní zpěv si netroufám. Přál bych si mít lepší hlas, ale příroda to zařídila jinak. Zavidím Zakkovi, že umí na jedničku obojí.

Co zahraješ v rámci své kliniky?

Zahraju takové medley, kde zazní především moje sólová tvorba. Možná něco z nového alba Firewind, které bude mít název Immortals a vyjde zanedlouho, také ze Scream od Ozzyho, na kterém jsem se podílel. Jedná se ale o čistou improvizaci, založenou na několika základních myšlenkách.

Když točíš sólovku, děláš si raději všechno sám, anebo vyhledáváš pomoc zvenčí?

Rád spolupracuji s kýmkoli, kdo mi má co nabídnout. Čili mám pokaždé producenta, který říká nahlas, co si myslí zrovna o tomto projektu. Zpětná vazba je důležitá.

Jak moc ovlivňují efekty a pedály tvoji hru?

Mám s sebou jen kytaru, zesilovač, pedal a struny, kdybych třeba nějakou přetrhnul. Nic víc. Nejde ani o to, jak hrát co možná nejrychleji, ale najít ten správný tón. Když nenajdeš svůj výraz, něco není v pořádku.

Co chystáš v nejbližší době?

S Firewind jsme stále na turné, které bude pokračovat až do února příštího roku. V Evropě pojedeme šňůru spolu s Rage. Mezitím průběžně dělám na své sólovce, ještě nevím, jestli ji stihnu do konce roku, anebo vyjde až na jaře. Takže mě čeká dost koncertování, letní sezóna na příští rok je již prakticky plná. Budu koncertovat také s Vinniem Moorem.