Guthrie Govan: V The Aristocrats máme až neobvyklou telepatii

Jaké vybavení nyní používáš na turné?

Je to docela jednoduché, cestuji se dvěma kytarami Charvel GG signature (jedna v Drop D a druhá ve standardním ladění) a ty se obě vejdou do jednoho hardcasu ENKI (který aerolinky považují za jeden kus zavazadla –⁠ tyhle drobné detaily mohou být opravdu důležité, když se živíš hraním divné instrumentální hudby).

Veškeré aparáty a efekty simuluje modeler Fractal FM9 – jeden stereo výstup posílám na Front of house a druhý „krmí“ pár Laney LFR212 reproboxů na pódiu, což pomáhá vytvořit ten pocit používání tradičního aparátu a „vlajících kalhot“.

A to je celé – je to nejjednodušší sestava, jakou jsem kdy měl, ale opravdu se zdá, že to funguje: The Aristocrats jsou nezvykle stylově rozmanitá kapela (zdálo by se, že každým rokem rozmanitější a rozmanitější), ale zjistil jsem, že Fractal skutečně dokáže reprodukovat všechny tóny, které během koncertu potřebuji.

Zdá se, že jsi poměrně konzervativní, co do volby nástroje. Tvůj signovaný Charvel brzy oslaví deset let v nabídce a změny na té řadě kytar jsou víceméně kosmetické. Je díky tomu snazší nebo těžší vybrat si nástroje na turné?

Pokud se ty změny znají být kosmetické, je to nejspíš tím, že jsme strávili dobré dva roky vývojem základního modelu, než jsme ho pustili do prodeje. A celou tu dobu jsme se ze všech sil snažili maximalizovat hratelnost, spolehlivost a tonální všestrannost toho nástroje. Jak se říká, „co tě nepálí, nehas“.

V historii nástroje se však odehrály docela zásadní změny –⁠ „verze 2“ přinesla nový mini přepínač, který aktivuje pseudo-jednocívkové zapojení humbuckerů, a také představila možnost volby ze dvou dřevin pro tělo nástroje. A pozdější varianta kytar vyrobených v Japonsku nám umožnila další drobné změny. Ale už základní podoba té kytary mi umožňuje dělat tolik věcí, že je pro mě těžké přicházet na další smysluplné změny, které by ji dále zlepšovaly.

A co se týče vybírání nástrojů na turné... Asi to pro mě bylo vždycky celkem jednoduché. Každá jedna kytara je samozřejmě do jisté míry unikátní – vždyť žádné dva stromy nejsou úplně stejné –, ale mé Charvely jsou velmi konzistentní, takže jsem nikdy neměl pocit, že bych mohl na turné zvolit špatně!

A máš tedy nějakou skutečně oblíbenou, nebo prostě sáhneš po té, co je nejblíž?

Mám jeden Charvel s jasanovým tělem, který má v sobě něco speciálního. Je lehčí než ostatní, z nějakého důvodu, takže v tom jak rezonuje, je něco jedinečného... Ale ten rozdíl je velmi drobný, nejspíš jsem si toho všiml jen proto, že jsem s designem toho modelu tak dobře seznámen a hrál jsem na tolik produkčních i předprodukčních kusů. A navíc, tenhle jasanový kousek má teď pauzu v Marcově (Marco Minnemann, bubeník The Aristocrats) domě v Kalifornii, takže ho ani neuvidím do příštího amerického turné!

Když jste roku 2019 nahrávali album „You know what...?“, prý jsi patřičně využil studiovou sbírku vintage a butikových kytar a zesilovačů. Máš pocit, že ti ta zkušenost rozšířila obzory, ve smyslu toho, co je k mání, nebo tě utvrdila v tom, že jediná cesta, co se týče technologie, je vpřed?

Vždycky je to ohromně zábavné, experimentovat s klasickým gearem a já rozhodně patřím mezi ty hráče, čerpající inspiraci ze zvuku, který jde z aparátu. Některé skladby na tom albu určitě poznamenalo mé rozhodnutí zvolit netypický instrument, především Jazzmaster ze šedesátých let na skladbě Spiritus Cactus a Les Paul ze sedmdesátek na skladbě The Ballad Of Bonnie & Clyde.

Ale přiznávám, co jsem si z té zkušenosti odnesl, je zcela jasný pocit, že moje Charvely jsou spolehlivější a konzistentnější než kterýkoliv z těch starých designů –⁠ především jejich stabilita ladění je nesrovnatelně lepší, takže se vždycky budu cítit jistější, když si na libovolné hraní vezmu jeden z nich.

Údajně jsi na turné s Hansem Zimmerem používal Kemper a teď už víme, že tě loňské rozhodnutí přestat na turné „tahat“ tradiční lampové aparáty neopustilo. Je budoucnost koncertujícího muzikanta plně digitální?

Nerad bych mluvil za celou komunitu koncertujících muzikantů. Ale tohle je rozhodně jeden z pravděpodobných dopadů –⁠ digitální modelace zvuku se během pár posledních let ohromně posunula a řeší celou řadu problémů. Pro tradiční aparát bude místo vždycky –⁠ při posledním „velkém“ natáčení jsem používal svou 30W lampovou hlavu Victory, ale až mě překvapuje, jak komfortně se cítím, když na všechno živé hraní používám digitální řešení. A to jsem nejspíš v mnoha ohledech na tom více starosvětském konci spektra kytaristů.

S Bryanem Bellerem a Marcem Minnemannem spolu obrážíte zeměkouli a natáčíte alba už více jak deset let a přitom stále pracujete s dalšími umělci. Vzhledem ke komplexitě muziky, kterou hrajete, jak těžké je připravit se na turné?

Vlastně moc ne. Jeden z hlavních důvodů, proč jsme tak tvrdě pracovali na udržení hybné síly téhle kapely po více než dekádu, je fakt, že všichni jasně vidíme unikátní tvůrčí chemii, která mezi námi panuje a cítíme, že si navzájem opravdu rozumíme jako muzikanti.

A když už máš to štěstí, že najdeš tu správnou kombinaci hráčů, můžeš nějak obejít hodně z těch tradičních překážek. Například všichni věnujeme velké úsilí osvojování materiálu před začátkem turné (přece jen žijeme v různých časových pásmech, takže nemáme ten luxus potkávat se pravidelně ve zkušebně!) a pak když se konečně sejdeme, všechno krásně zapadá.

Takže kromě toho, že se ujistím, že ty skladby znám, jediná další příprava je, že si zamluvím zkušebnu, abych si naprogramoval všechny tóny do Fractalu v realistické hlukové úrovni, jakou používám na koncertě. Pokud tohle ignoruješ a nastavuješ doma, může tě na pódiu potkat dost nepřijemné překvapení. Zvuk se prostě chová různě, když to „vohulíš“.

Cítíte potřebu tu chemii, kterou mezi sebou v The Aristocrats máte, znovu nastartovat, nebo je tam s vámi hned, jak se potkáte?

Je tam téměř hned. Myslím, že kdyby to tak nebylo, asi bychom se shodli, že už to dělat nebudeme, a svou hudební energii upřeli jinam. Kapela prostě není taková zábava, když to člověk musí „tlačit“ ale teď si ani neumím představit, že by nás taková změna měla někdy potkat. Mám pocit, že když hrajeme, máme mezi sebou až neobvyklou úroveň telepatického spojení, takže... Ať dál slouží! (smích)

Všichni tři jste „dekorovaní spoluhráči“. Nedostali jste nikdy nabídku vzít The Aristocrats na šňůru jako instantní doprovodnou kapelu? Dovedeš si vůbec představit, jaké by to bylo, kdybyste vy tři byli „... a kapela“?

To je docela zábavné duševní cvičení! Na chvilku jsem si představil pokroucenou, progovou verzi toho, jak tehdy Booker T. & The M.G.'s fungovali jako doprovodná kapela všem těm umělcům stáje Stax. Nicméně... nedovedu si představit, že by se něco takového v dohledné době stalo.

Jednou z věcí, kterých si nejvíce ceníme na naší kapele, je fakt, že je naprosto nezávislá a absolutně demokratická. Sami si píšeme veškerý materiál, děláme veškerá obchodní rozhodnutí, plánujeme turné kolem toho, co se právě v našich životech děje... A připadá mi, že v tom scénáři, který popisuješ, bychom se museli aspoň části té kontroly vzdát. A na hudebním prostředí, ve kterém si můžeš dělat úplně co chceš, je prostě něco skvělého.

Koncertuješ a nahráváš už skoro tři dekády. Jak se dnes díváš na svou starší produkci?

Mám pocit, že je v jistém smyslu zbytečné být ke své starší tvorbě přílliš kritický. Ať už jsem hrál cokoliv, prostě to odráželo, kdo jsem v tu chvíli jako muzikant byl, a každá ta nota je tak součástí mého pokračujícího příběhu.

Dodám ale tohle: průběh času mi většinou usnadní být k nahrávce objektivnější a slyšet to tak, jak to nejspíš prožije jakýkoliv jiný posluchač. Když jsem zrovna dotočil stopy na album, zní mi nějakým způsobem ještě týdny a měsíce, protože v sobě držím velmi živé vzpomínky všeho toho sebekritického vyhodnocování, které je součástí tvůrčího procesu.

I to pomine, třeba o deset let později už je mnohem snazší objektivní poslech. Když si třeba dneska poslechnu svou sólovku Erotic Cakes, samozřejmě slyším všechny ty drobnosti, které jsem mohl udělat lépe... Ale také slyším ten celkový „úmysl“ za tou hudbou mnohem lépe, než bych toho byl schopen během psaní a nahrávání toho alba, když jsem se snažil tolik soustředit na každou drobnost.

Fanoušci už očekávají novou desku The Aristocrats a šeptá se o vydání v únoru 2024, tedy hned po skončení rozsáhlého evropského turné...

Je to tak! Všechna ta hudba už existuje, teď pracujeme na mixu a už se moc těšíme, až se přiblížíme datu vydání –⁠ nemůžeme se dočkat, až naši fandové uslyší nový materiál...

Je vůbec možné dohlížet na vznik nahrávky během turné?

Samozřejmě to není ideální, ale je to tak nějak nutné –⁠ a koncertovat v období kolem vydání desky prostě dává smysl! Takže jsme všichni přijali, že věci se mají takhle dít, a děláme, co můžeme, abychom všechny nezbytné přípravy měli hotové předem. Také máme velké štěstí, že kolem nás vyrostla síť lidí, kteří jsou schopni a ochotni s těmito procesy pomoci a –⁠ lidí, kteří rozumí nejen tomuhle nepředvídatelnému byznysu, ale také hudebnímu duchu toho, co jako umělci děláme.

The Aristocrats se slavně sešli, když musel Greg Howe odříct účast ve vystoupení v rámci Bass Bash na veletrhu NAMM. Měl jsi někdy příležitost si o tom s panem Howem promluvit?

Grega jsem bohužel neviděl už celé roky, takže... ne, nemyslím, že bychom se o tom kdy bavili. Ale abych byl upřímný, naposledy, když jsme se viděli, jsme spolu v losangeleském klubu Baked Potato vypili mnohem víc panáků tequilly, než by bylo zdrávo... Takže je možné, že jsme to téma „naťukli“, ale pak jsme na to úplně zapomněli. (smích).

Guthrieho Govana s kapelou The Aristocrats můžete vidět živě 8. listopadu v Paláci Akropolis.