Gwenno se na třetí desce noří do hlubin pro poklad velšské duše

Gwenno Saunders se narodila ve velšském Cardiffu do rodiny básníka a lingvisty Tima Saunderse, jednoho z mála literátů, který se vyjadřuje v kornštině. Tento britanský jazyk vymřel v 18. století, aby byl na začátku 20. století v rámci vlny velšského uvědomění uměle oživen. Dnes mluví tímto starodávným jazykem maximálně dva tisíce obyvatel a Gwenno je jednou z nich.

I když má Gwenno svou první stopu na hudební scéně spojenou právě s kornštinou, její následné kroky se ubíraly zcela jiným směrem. Stala se členkou dívčího tria The Pipettes, které v roce 2003 vymyslel a dal dohromady producent Monster Bobby z Brightonu. Ten se rozhodl oprášit model klasických dívčích kapel z přelomu padesátých a šedesátých let.

Po rozpadu tohoto umělého a přesto poměrně kvalitního retro popového projektu se Gwenno živila jako studiová hudebnice a jako klávesistka vyrazila také na turné s Eltonem Johnem. Teprve v roce 2014, více než dekádu po vstupu na hudební pole, se Velšanka odvážila prezentovat sólovou prvotinou.

Svou debutovou desku Y Dydd Olaf natočila Gwenno ve velštině, ale už poslední track kolekce Amser nazpívaný v kornštině naznačil, s čím mají posluchači počítat do budoucna. V roce 2018 vydala své druhé sólové album Le Kov, které už bylo nazpívané v kornštině kompletně a jazyku i rodnému kraji bylo plně oddáno.

S albem autorka koncertně procestovala Evropu i Austrálii a vystupovala na vybraných koncertech jako doprovod Suede a Manic Street Preachers. Po čtyřech letech přichází Gwenno s třetí sólovou kolekcí, která dostala název Tresor.

Nové album se odklání od ostrých témat technologického odcizení, zachycených na debutu Y Dydd Olaf, a od popisů rodné hroudy na pokračovateli Le Kov. Na Tresor (slovo v kornštině znamená poklad) Gwenno mění vnější popis krajiny za příhody odehrávající se spíše v mysli, než před očima.

Velkým tématem je čerstvé mateřství autorky, které přerostlo v témata osobních kořenů a zodpovědnosti za druhé. Není divu, že další inspirace jí přinesla i řada umělkyň jako například malířka Ithell Colquhoun, dále Phoebe Proctor, píšící poezii v cornwallském jazyce, americká filmová režisérka Maya Deren nebo radikální anarcho/eko-feministka a malířka Monica Sjöö.

Album není tak zaťaté, primárně bojovně naladěné (výjimkou budiž skladba N.Y.C.A.W. [zkratka Nid yw Cymru ar Werth, v češtině „Wales není na prodej“] burcující Welšany k většímu zájmu o věci veřejné), ale spíše je ovlivněné intimním pohledem ženského vnitřního prožívání.

Nakonec se Gwenno na řadě míst novinky ptá, jaké jsou další způsoby chápání a bytí ve vztahu k sobě samému a k sobě navzájem. Jaké jsou naše role při utváření a formování současného prostředí a kultury společenství, ve kterých se pohybujeme? Ve světě, který se neustále mění a kde všichni máme své místo? Samé těžké otázky podněcující posluchače k vlastním úvahám.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Zatímco po myšlenkové stránce Gwenno vstoupila na nové území, hudební tvář Velšanky se příliš nemění. To znamená, že Tresor znovu nese nejen její vlastní silný rukopis, ale i spolupracovníka a multiinstrumentalisty Rhyse Edwardse.

Existenciální témata jsou zabalena do řady jednoduše přístupných indie popových melodií, velkou roli znovu hraje souběh psychedelické elektroniky a nenápadných kytarových linek. Ten vytváří velký prostor pro Gwennin hlas zpívající neznámou řečí.

Jednou dá Rhys s Gwenno přednost elektronice s přeprogramovanou rytmikou (Keltek, Kan Me), jindy propustí do písniček retro spády s převahou akustických nástrojů včetně smyčců (Anima, Tresor). Sedmiminutová Ardamm dokáže spíše recitovaným vokálem minimalisticky kouzlit s atmosférou, zatímco naštvaná  N.Y.C.A.W. má nečekaně devadesátkové rockové cítěni.

Niterné myšlenky ještě více prohlubují melancholický ráz alba, které má tendenci sklouzávat do fluidně ambientních zátočin. Krautrockový podtón řady skladeb minulého alba střídají vlivy od Ryuichi Sakamota přes dream pop Beach House až po nekonečně plochy Williama Basinskiho doplněné o řadu nachytaných sonických střípků od Vídně až po Benátky.

S postupující stopáží se písničkový ráz Tresor vytrácí a hybnější skladby jako Ardamm nebo Porth Ia vystupují ze statičtější hmoty jako jednotlivé kopce v převažující nížině. Z Gwenno Saunders se během let stala suverénní písničkářka, jež díky spolupráci s vnímavým partnerem přináší desky, které z dnešní záplavy muziky vystupují nejen díky nezvykle užitému jazyku, ale i díky výraznému hudebnímu obsahu, který obstojí sám o sobě. A jak to se svými kořeny máte vy?

‎Gwenno – Tresor

Heavenly rec./PIAS, 2022, 43:06

90 %